Získal s ní dorostenecký titul, jediný v historii klubu, a pak byl i v kádru áčka. Jenže se neprosadil, a tak putoval po nižších soutěžích. Nejvíc o sobě dal vědět v Domažlicích a Tachově, s nímž zažil postup až do třetí ligy.

Teď chytá divizi za Rokycany, fotbalem doslova žije, a tak aktuálně těžce snáší toto období, kdy prakticky rok amatérský sport stojí. V rozhovoru pro Deník mimo jiné prozradil, jak ho dokáže spolehlivě vytočit, když je v hlavní roli rozhodčí.

Doba pro fotbal není ideální. Jak to vnímáte?

Je to demotivující. Už se mi smál i trenér Dejmek, protože jsem byl pěkně naštvanej, že jsme měli čtyři kondiční přípravy, když jsou normálně jen dvě. Je to už na hlavu, trvá to dlouhou dobu a člověku už fotbal chybí. Ale my s tím nic moc neuděláme.

Z toho, co říkáte, je poznat, že letní a zimní přípravy nemáte zrovna rád…

Normálně mi to nevadí, protože tam naberu sílu, z které pak čerpám. Celý prosinec jsme ale běhali kolem Rokycan jako pitomci, a když tušíte, že se stejně nezačne hrát, těžko se hledá motivace. Člověk nemá vizi, nezná datum, ke kterému by se mohl upnout, kdy by se vše znovu vrátilo do normálu.

Myslíte si, že se ještě začne hrát v letošní sezoně?

Nejsem si příliš jistý. Chtěl bych věřit tomu, že se dohraje potřebná půlka sezony, aby se mohlo postupovat a sestupovat, a aby tak lidi zase neřvali. Už potřetí se snad posunul start restartu soutěže. Když navíc vidím, jaká je momentálně situace… Je to naprd, ale amatérský sport je to poslední, co všechny trápí.

Jaký to může mít dopad pro ty, pro něž byl dosud fotbal hlavní náplní volného času?

Čím je pauza delší, tak někteří lidé zjistili, že není špatné mít o víkendu volno a být doma s dětmi nebo jet na chalupu. Mám strach z toho, že někdo se už k fotbalu nevrátí, odvykne si od toho zápřahu, na nějž byl léta zvyklý, což může přinést pro fotbal velké problémy. Doufám ale, že se pletu a nevyplní se to.

Jak trávíte čas bez fotbalu?

Je to stereotyp pro mě i pro moji přítelkyni. Ráno jdeme do práce, pak se vrátíme domů. Já se snažím třikrát týdně oběhnout Bolevák. Přítelkyně každý den cvičí, protože si usmyslela, že bude rýsovat postavu do plavek (úsměv). O víkendu vyrážíme na chalupu, kde se vždy najde práce, teď jsme třeba dělali tepelné čerpadlo. Je to takové zpestření. Musím ale říct, že tolik filmů, kolik jsem viděl v poslední době, neuvidím do konce života (smích). Nedokážu si ale představit, jak to zvládají lidi, kteří jsou zavření od března v paneláku.

Ve fotbale toho máte hodně za sebou. Co se vám vybaví, když se ohlédnete za vaší fotbalovou kariérou?

Ve Viktorce jsem byl sice páté kolo u vozu, ale i tak to byl pro mě zážitek. Nosil jsem tam spíše vodu, ale byl pro mě obrovský zážitek být v šatně s Pavlem Horváthem, Davidem Limberským… V Čáslavi jsem si zachytal druhou ligu v devatenácti letech. Pak následovaly Domažlice, kde byly dva roky dobré, ale třetí raději nebudu komentovat. Tehdy jsem chtěl i skončit s fotbalem… Pak ale následoval Tachov, který je pro mě doteď srdeční záležitostí. Teď jsem v Rokycanech, kde máme dobrou partu a po lidské stránce uznávám trenéra, což je pro mě zásadní. Budu mít raději špatného trenéra po fotbalové stránce, než aby se lidsky choval jako krysa.

S Tachovem jste postoupil do třetí ligy. Bohužel pak přišel pád. Jak na to vzpomínáte?

Po tom, co jsem zažil v Domažlicích, byl Tachov pohádka. Dala se tam dohromady výborná parta v čele s trenérem Zdeňkem Michálkem. Když jsme tehdy postoupili do ČFL, byla to největší fotbalová euforie, kterou jsem kdy zažil. Strávil jsem tam čtyři a půl roku, pak se bohužel stalo, co se stalo… Ke konci to bylo jako na houpačce. Nejdříve nás všechny vyhodili. Pak nás vzali zase zpátky, abychom vykopali divizi. Vrátil jsem se tedy zpět, protože mám k Tachovu opravdu vřelý vztah. Postoupili jsme do divize a následovalo to, že pět pro klub nejdražších hráčů, včetně mě, zase vyhodili. I přesto bude vždycky pro mě Tachov klub číslo jedna.

Plánujete někdy návrat?

Jednou se do Tachova určitě vrátím, i když nevím kdy. Teď tam mají fotbal na starosti Martin Krýsl s Honzou Vydrou, kteří chtějí klub zase postupně posouvat výše. Myslím si, že mají na to, aby se postupně dostali až do krajského přeboru, kde může klub s domácími hráči a se zázemím, kterým disponuje, bez problémů dlouhodobě působit. Teď jsem v Rokycanech, kde jsem spokojený.

Je na vás vidět, že fotbal je pro vás obrovskou vášní…

No, teď se učím nad tím se trochu povznést. Stále nesnáším prohry, ale už to pro mě není díky nové přítelkyni středobod života. Když se dřív prohrálo, byl jsem tři dny naštvanej a nedej bože, pokud nás rozsekali rozhodčí. Jsem v tomhle lev, dokážu uznat porážku, pokud je soupeř lepší a porazí nás. Když nás ale zařízne rozhodčí, což nebývalo v divizi nebo ČFL na hřištích soupeřů výjimkou, koušu to opravdu těžce. Doufám, že ti, kterých se to týká, mají teď hodně špatné spaní a to, co na podzim začalo, se dotáhne do úspěšného konce. Asi jsem naivní, ale přál bych si, aby v zápase vyhrál lepší tým.

Vzpomenete si na zápas, který nerozhodly výkony na hřišti, ale „vyšší moc“?

Zrovna jsem byl v Domažlicích, když tehdy proběhla akce proti Berbrovi a hráli jsme s rezervou Sparty. Pískal to pan Grimm, který doslova Spartu popravil. Vyhráli jsme 4:2 a styděl jsem se ještě tři dny. Po zápase jsem se šel sparťanům omluvit, bylo mi trapně. Dokonce mi bylo vyčiněno, proč se do toho rejpu. Vůbec nechápu lidi, co mají tohle zapotřebí dělat v nižších soutěžích.

Ale v kauze Berbr figuruje i váš bratr Jiří, který je rozhodčí. A je zachycený na jednom z videozáznamů…

Věděl jsem, že ho v říjnu zatkli. To, že byl v pořadu Reportéři, mě a tátu překvapilo. Ale nic jsme o tom nevěděli, protože se spolu deset let o pískání vůbec nebavíme.

Poznamenal jste, že jste už klidnější než v mládí, ale i přesto nadále na hřišti působíte velmi impulsivním dojmem. Patří to k vám?

Pořád to ve mně je (smích), i když už slabší než dřív. Příklad toho, co mě dovede vytočit, je, když si náctiletí hráči otevírají na mě hubu. Kdybych si něco takového dovolil tehdy na Horviho, tak mě umlátí. Nemám rád nějaké kádrování, ale jsou určitý zvyklosti, který se dodržují.