A i když se týmu z předměstí Klatov v koronavirovém roce 2020 výsledkově příliš nedařilo, i podle odpovědí Martina Vejskala je jasné, že v kabině družstva panuje pozitivní atmosféra.

Vlastimil Hromada: Jeho doménou jsou zákroky na čáře a souboje jeden na jednoho. Na hřišti a u piva tišší kluk, ale jakmile v autobuse při cestě na venkovní zápas zasedneme ke kartám, je k nepřeslechnutí. Jeho radostný pohled, když vám dává jednu sedmičku za druhou, člověka vytáčí do otáček. No a když si toho piva přihne o trochu víc, to by člověku vymluvil díru do hlavy (smích).

Ondřej Přibyl: Ačkoliv má přezdívku Ďoura, tak sem tam něco i chytí (smích). V jeho případě je vidět, že hrál dlouho i v poli jako hráč, takže má velmi dobrou kopací techniku, což se dnes od brankáře vyžaduje. Na to ale nejsme v Lubech z minulosti příliš zvyklí (smích). Neustále u sebe nosí značnou zásobu žvýkacího tabáku.

Aleš Čížek: Náš Čenda. Střídá zápasy, kdy je ho plné hřiště a je schopný z přímého kopu vymést pavučinu v bráně, se zápasy, kdy mu blikne a vidí červenou klidně dva zápasy po sobě. V současnosti asi nejtrestanější hráč, ale to je spojené s jeho stylem hry, kdy nemá problém vlétnout do jakéhokoliv souboje. Paradoxem je, že z těchto soubojů odchází s nějakým zraněním většinou on a v nemocnici ho už dobře znají (smích). Když by někdo z týmu potřeboval půjčit berle nebo ortézu, tak ví, kam zajít. A že mu pivíčko a cigárko není cizí, to na něj prásknout můžu, to každý ví.

Tomáš Bureš: Bury je v současnosti asi nejsubtilnější hráč v mužstvu, což ale rozhodně neodpovídá jeho stylu hry, kdy jeho skluzy a schopnost vletět do všeho hlava nehlava, jsou pověstné. Asi čerpá inspiraci v MMA, kterou poctivě sleduje o víkendu až do časných ranních hodin. Jeden z hráčů, který patří do partičky ´FIFAřů´, o níž dokážou prokecat celý trénink (úsměv).

Filip Sýkora: Náš pan režisér – umělec. V současné době kvůli zranění toho bohužel na hřišti moc neodehrál, o to více času věnuje své umělecké vášni. Díky tomu jsem si já a ještě pár spoluhráčů mohli vyzkoušet, jaké je to stát před kamerou, i když jsme tam samozřejmě dělali více méně křoví, abychom to nemohli kazit. Pověstný je tím, jak umí nabudit tým předvedením Haky, kterou proslavil zejména rugbyový tým ALL Blacks. Jinak velký fanoušek Realu.

Karel Křížek: Pokračovatel fotbalového rodu Křížkových v Lubech. Rozhodně ho zdobí rychlost a výborný výskok na hlavičku. Soupeřovi útočníci tak mají veliké problémy se přes něj prosadit. V současné době ho však pracovní a soukromé záležitosti od fotbalu spíše odvedly, takže teď mu odehrané zápasy přibývají hodně poskrovnu.

Tomáš Blohmann: Pro letošní sezonu jsme si ho vytáhli z B mužstva a musím říct, že když nastoupil, tak rozhodně nezklamal. Ba naopak. Minimálně v Radnicích si ho budou ještě dlouho pamatovat, a to nemyslím jenom díky jeho výkonu (smích). Jinak se aktivně věnuje ještě národní házené, o které spousta lidí asi ani neví, že vůbec existuje.

Marek Sysel: Můj vrstevník. Jsme jediní v mužstvu, kteří dosáhli takzvaných Kristových let, takže spolu kazíme věkový průměr kádru. Pár fotbalových klubů již za život vystřídal a já jsem rád, že na stará kolena zavítal do Lubů, kde to pro něj bude snad již poslední fotbalová destinace. Velký cestovatel, což se zápasy o víkendech nejde moc spojit dohromady, takže ho na hřišti tolik nepotkáváme. A to je podle mě škoda.

Jerome Cole: Lehkost, s jakou dokáže s míčem běhat po hřišti, by chtěl mít asi každý fotbalista. I když už to vypadá, že o míč musí přijít, vždycky si to ještě nějak postrčí a soupeř jenom kroutí hlavou. Potkat ho však na tréninku je stejně pravděpodobné, jako že jeho oblíbený Arsenal vyhraje letos Premier League (smích).

Jan Voráč: Voryho dynamit v levé noze a úspěšné proměňování pokutových kopů ho předcházejí, stejně jako jeho nechuť chodit do soubojů. Ačkoliv si z něj rád utahuji, že přišel jako náplava z Mochtína, tak na něm je vidět, že mu na fotbale v Lubech záleží. Loni na podzim ho potkalo bohužel velmi vážné zranění, ale již nějakou dobu alespoň pobíhá v teniskách po hřišti. Přeji mu, aby se vrátil ještě na hřiště jako hráč, a když přece jen to nepůjde, tak bafuňář z něj bude taky dobrý. Veliký viktorián, jehož oblíbencem je Limba, čímž mně zarytému sparťanovi dokáže vždycky dokonale hnout žlučí.

Pavel Čipera: Čipiho zdobí určitě velká bojovnost a souboje s ním soupeře prostě bolí. S Vorym nerozlučná dvojka mimo hřiště i na něm, takže občas to při zápase vypadalo, že nenahraje nikomu jinému než právě Vorymu. Bohužel teď na fotbal neměl tolik času, tak snad se to zlepší, protože takový blázen v dobrém slova smyslu je na hřišti zkrátka potřeba.

Patrik Kvítek: Zrovna, když začal poctivě docházet na tréninky, což se projevilo na jeho velmi slušné formě, tak ho dohnaly jeho dlouholeté potíže s kotníkem a musel podstoupit operaci. Nyní jistě poctivě rehabilituje, aby byl připraven zase brzy svými zasekávačkami a jinými fotbalovými finesami motat hlavy soupeřů. Další z velkých fanoušků MMA.

Tomáš Votava: Ačkoliv v mužích věkem teprve začíná, tak toho odehrál za nás již jako dorostenec hodně, což vypovídá o tom, že v něm zkrátka něco je. Určitě dříč, jelikož fotbalové tréninky ještě kombinuje s tréninky v posilovně.

Vojtěch Koželuh: Hráč, na kterého jako soupeř prostě nechcete hrát. Neskutečně toho naběhá a odmaká, ale občas se na hřišti vyskytuje někde, kde absolutně nemá co dělat, a zbytečně se tak vysiluje. Výborný hlavičkář, jehož branky nám momentálně citelně scházejí, jelikož se v současné době rozhodl věnovat atletice. Hráč z generace, která by měla momentálně naše A mužstvo táhnout, ale z důvodu řady zranění či jiných důvodů tomu tak není.

Vít Maňas: Další z mladíků, který s námi hraje již delší dobu. Jeho fyzický fond je snad nevyčerpatelný. Typ hráče, který je pro soupeře rozhodně nepříjemný právě svým pohybem a dotěrností. Hodně podobný hráč jako Vojta Koželuh. U Víti je škoda, že sport číslo jedna je pro něj asi florbal, a fotbal tak má až na druhé koleji.

Přemysl Voráček: V Lubech už to šoupe hezkých pár let. Chvíli více kope za béčko, jindy zase za áčko. Jeho doménou jsou určitě prostrkávačky za obranu soupeře na naše útočníky a zahrávání standardních situací. A jeho největší slabina? Fandí Manchesteru United (smích). Pivo před ním postavené neuvidíte, zato Kofolu rozhodně (smích).

Jan Holý: Vzrůstem Messi a stejně tak dobře si rozumí i s míčem. Tichý kluk, o kterým kolikrát ani nevíte, že je v kabině, ale večer to prý umí pořádně rozjet (úsměv). Bohužel ještě víc než s fotbalovým míčem si rozumí s hokejkou a florbalovým míčkem, takže to vypadá, že se dal na dráhu florbalisty.

Jakub Skýpala: Skypy je určitě fotbalová hračička. On nehraje fotbal proto, aby jezdil na hřišti po zadku, ale aby rozdával housličky a patičky. Jsem rád, že i přes operaci obou dvou kolen na fotbal nezanevřel. Další z klubu FIFAřů, kteří díky tomu, že fotbal umějí s ovladačem v ruce, ví nejlépe, jak bychom to měli dělat v reálu na hřišti.

Karel Šleis: Vždycky mě dostane, když někdo zmíní jeho věk, protože se s ním vídám už spoustu let, a i vzhledem k jeho postavě ho mám zaškatulkovaného, že patří mezi starší hráče, ale opak je pravdou. Pravou nohu má sice na opírání, asi jako všichni leváci v mužstvu, ale v té levé je pořádná síla. Vzhledem k jeho vysoké postavě asi nejlepší současný hlavičkář mužstva. A rozhodně je to jeden z největších manekýnů v týmu.

Jakub Nešpor: Budoucí doktor, o jehož společné noční služby se budou zdravotní sestřičky jistě prát. Právě díky náročnému studiu a brigádám v nemocnici nemá na fotbal bohužel tolik času. Před přerušením stávající sezony jsme ho však na hřišti viděli opět častěji, což je jen dobře. Určitě výborný fotbalista, jen občas nad vším asi moc přemýšlí.

Jakub Jirotka: Určitě nejpotetovanější hráč v týmu. Na to, jak mladý je, tak má rozhodně výborné zakončení v situacích tváří v tvář s brankáři soupeře. Sebevědomí mu tedy rozhodně neschází, ale soubojům a hlavičkám se vyhýbá, jak to jenom jde.

Matěj Pivoňka: Momentálně se zotavuje po zranění kolene a na jaře asi ještě do zápasů nezasáhne. Další z těch, co mu ovladač v ruce není cizí a FIFA hraje v jeho životě důležitou roli. Patří mezi hračičky týmu, ale když si vzpomenu na jeho výkony při běhání v parku při zimní přípravě, tak se ani nedivím, že toho na hřišti moc nenaběhá (smích).

Radek Pikhart (hlavní trenér a předseda klubu): Lubák tělem i duší. Kromě toho, že vykonává funkci trenéra A mužstva, věnuje se i mládeži a hlavně chodu celého oddílu z pozice jeho předsedy. Ještě nedávno se také proháněl po ledové ploše, jak jinak než za Luby, ale poté co se mu ozvala bolavá kyčel a uvědomil si, že v téhle zemi je Jarda Jágr jenom jeden, přenechal pozici budoucího lídra hokejového týmu Lubů svému synu Hynkovi. Počtu funkcí a aktivit odpovídá i počet přezdívek. Mezi často využívané patří: Pigi, Karásek a pro někoho je to i Bóža.