Deník na návštěvě.Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

Šestadvacetiletý borec pro Deník exkluzivně popsal čtyřiadvacet členů týmu včetně trenérů a s úsměvem sobě vlastním doplnil. „Kluci z chanovického týmu, do kterého také nepochybně patří Oldřich Šebek, Václav Brejcha, Lukáš Pavlovský a Ondřej Klásek, tvoří skvělou partu. Fotbalu dáváme hodně, ale všichni víme, že by se mu dalo dát i víc.“

Michal Polena: Michal je náš útočník číslo jedna, řadí se k nejlepším střelcům Chanovic. Je skvělým hlavičkářem a od míče ho nikdo jen tak neodstaví. Jinak také trpí fóbií z prázdných věcí. Třeba když má v hospodě někdo prázdno, musí mu hned dolít.

Lukáš Rada: Lučina je náš absolutní univerzál. Dokáže zahrát v poli, i v bráně. Jen je škoda, že se musí do všeho nechat přemlouvat a není tak trochu více splachovací.

Jaroslav Kubaň: „Judžin“ tvoří v útoku s Michalem smrtelné duo. Za sezonu spolu nasbírali přes padesát ´kanadských´ bodů. Aby ne, když je jeho levačka nejlepší v soutěži. Své o tom vědí například Křimice – šibenice z 35 metrů a „Čabas“ (úsměv).

Václav Zoubek: Jeden z nejohebnějších a v trénincích nejpoctivějších členů týmu. Technicky dobře vybavený fotbalista, který dokáže při zápase oběhat celé hřiště. Proč nosí na zádech číslo 86? To nikdo neví, bohužel ani on sám (směje se).

Josef Polena: Velký fanoušek Barcelony a fotbalový univerzál s výbornou kopací technikou. Málokdy se stane, že třeba z přímáku netrefí zařízení. Bohužel se mu však nevyhýbají vážná zranění, a tak nemůže dát fotbalu to, co by sám chtěl.

Jakub Chalupný: „Chajda“? To je hráč s obrovským fyzickým fondem. I přesto, že mu v cestě často stojí zranění, půlmaratony mu nedělají problém. S míčem přeběhne celé hřiště, cestou sejme pár protihráčů a ještě míč krásně naservíruje před bránu.

Jan Merašický: Na novou sezonu mu asi pořídíme hodinky, protože dochvilnost nepatří k jeho silným stránkám. Na hřišti je ale vždy tam, kde má být. Honza je nepříjemný hráč, co si nenechá nic líbit. Když ho tedy někdo kopne, on ho za to na oplátku kopne dvakrát (smích).

Michal Kovář: Specialista na klatovský tým. Při každém zápasu proti nim totiž vstřelí branku. Jinak disponuje velice rychlou kličkou a má velký přehled o hře.

Jan Šebek: Má to sice nejblíž, ale chodí nejpozději. Velký dříč a rychlík. Všem uteče, ale na gól potřebuje utéct víckrát (smích). Občas přizná míč soupeři, přestože ho máme mít my.

Michal Šabek: Nejmladší hráč v našem kádru. Nechybí na jediném tréninku a pečlivě nabírá cenné zkušenosti.

Fotbalisté TJ Pfeifer Chanovice.Fotbalisté TJ Pfeifer Chanovice.Zdroj: archiv Petra Kláska

Jaroslav Prýmas: S „Geretem“ se mi hraje skvěle na stoperu i v záloze. Je to největší flegmouš, jakého znám. Klidným ho nechá i klička jeden na jednoho, když je úplně poslední a do konce zbývá jedna minuta. Na trénink zajde skoro pokaždé. Tedy když zrovna nedělá brambory nebo nemá žně.

Milan Šlehubr: Mezi jeho další koníčky patří kulturistika, takže je pochopitelně největším svalovcem v chanovické kabině. Před jeho dlouhými auty je na pozoru každý soupeř. Na hřišti nechá vždycky všechno.

Jiří Šulc: V kabině spolu sedíme vedle sebe. Když se trenér Jirky na něco zeptá, otočíme se vždy oba dva. Při hlasování, jestli půjdeme do hospody, je vždycky pro. Jenom by fotbalu mohl dávat trochu více.

Leszek Ziolek: Polský občan žijící v Česku a pracující v Anglii. Jinak druhý nejstarší člen našeho týmu, ale stále v neuvěřitelné sportovní formě. Strašně hodný a skvělý kluk. Jeho devízou jsou přesné ´křížné´ balony.

David Pavlovský: Přesně proti takovému hráči hrát rozhodně nechcete. David je tvrdý, důrazný a všechny pokope. Občas se z pozice levého obránce vydá na výlet a skončí na pravém křídle. To si trenér může vždycky vykřičet hlasivky (směje se).

Daniel Klas: Mladý krajní obránce, který se k nám vrátil po své anabázi ve Svéradicích. Než se stačil zapracovat do sestavy, zranil se a pak sezonu přerušil covid.

Ondřej Skuhravý: Do souboje bych s ním nešel, i kdyby mi za to zaplatili. Ten člověk neuhne. Nikdy! Bohužel ho kvůli pracovní vytíženosti vidíme jen málokdy.

Chanovice (v oranžovém) v akci.Chanovice (v oranžovém) v akci.Zdroj: Jiří Škrle

Lukáš Černohorský: Nejzkušenější hráč se skvělou kopací technikou. Dokáže ´udělat´ tři hráče a pak dát gólovou přihrávku. Fotbalu ale už nevěnuje tolik času, kolik bychom chtěli.

Borek Jonáš: Mladý plašan, který je na hřišti jako neřízená střela. Jakožto jeden z nejmladších členů týmu připravuje ostatním pití, nebo běhá pro rozlišováky.

Jiří Václavík: To je jeden velký obrázek plný tetování s větším počtem náušnic než kdejaká ženská. Na tréninku je trochu línější, ale v zápase má i skvělé chvilky.

Bohdan Timoshenko: Brankář s lepší kopací technickou, než se kterou se může chlubit polovina týmu. Z vlastního vápna posílá finální přihrávky na útočníky a disponuje skvělými reflexy. Je pouze škoda, že není častěji u nás v Česku…

Ladislav Skuhravý: Trenér gólmanů a náš správce hřiště. Láďa každý rok končí kariéru, ale v nové sezoně je pokaždé připravený. Je také největším spotřebitelem francovky – před každým výkonem „padne“ jedna lahvinka. Namaže se od hlavy až k patě, potom si dvakrát lokne a jde na věc. Vůbec na něm není znát, že je vůbec nejstarší člen týmu. Při zápase se vyšvihne klidně i do šibenice a v letu vám míč ještě stylově podepíše.

Miroslav Kašák: Náš druhý táta. Stará se snad úplně o všechno. Před každým zápasem rozvěsí dresy, takže se cítíme jako v lize. O poločase zase připraví občerstvení včetně melounů, banánů a čokolády (pokud ji Láďa nestačí sníst už před zápasem). Bez něj by fotbal v Chanovicích už asi dávno nebyl…

Radim Šiška (trenér): Donedávna náš spoluhráč, teď už se na fotbal dívá jen z lavičky. Radim si pečlivě připravuje každý trénink a studuje každý zápas. O to horší mu to děláme, když nás přijde méně než počítal. Během zápasu si dělá zápisky z každé akce. Občas ho podezřívám, že si tam kreslí sprosté obrázky, protože to, co někdy na hřišti vymyslíme, vlastně ani jinak popsat nejde…