Už jsme vám takhle představili kabinu divizních Klatov, nýrské Okuly, Sušice a Lubů. Teď přišel na řadu další tým z I. A třídy, a sice Svatobor Hrádek, ve kterém nosí kapitánskou pásku na levé paži Jiří Brabec. Jací jsou spoluhráči očima tohoto pětadvacetiletého řízného stopera?

Václav Ryba: Nejstarší člen týmu. Dalo by se tedy čekat, že bude mít nejvíce rozumu a také největší slovo v kabině. Pravdou však není ani jedno. Často je terčem našich vtípků, ale jak sám říká, alespoň se mezi námi cítí mladší. Navíc teď vyhrál anketu hráče podzimu, takže s ním bude zase k nevydržení.

Tomáš Šoural: Náš druhý brankář. Na trénincích vždy poctivý a kvalitní, v zápasech ale často nepředvede takový výkon. A tak se nabízí otázka, jestli to náhodou není způsobené horší životosprávou? (směje se).

Štěpán Gajdečka: Štípek je jedním z nejmladších hráčů našeho kádru. Fyzicky a fotbalově však patří mezi nejlepší fotbalisty. Nejlepší naopak určitě nebyl v (auto)škole (smích).

Jakub Pojar: Můj stoperský kolega a parťák. Hodně toho za mě vzadu odběhá, což mi vyhovuje (úsměv). Hrajeme spolu už nějakou dobu, známe se a myslím, že nám to oběma vyhovuje. I když bychom se v sestavě asi viděli radši více vpředu. Třeba si tohle bude číst náš trenér a v nejbližším přáteláku nás zkusí v útoku (úsměv).

Luboš Šoural: Hodný kluk, se kterým hraji už od fotbalových začátků. Navíc spolu nějaký ten čas děláme i v práci. Jeho největší přednost je neskutečně dlouhý aut, a také neskutečná a nekonečná chuť na pivo (smích).

František Mareš: Fanda přišel teprve před sezonou, a tak toho za nás ještě tolik neodehrál. Postupem času se určitě „otrká“ i v kabině. Jako nejmladší má na starosti pití a všechny ty nepříjemné věci, kterými si asi každý fotbalista někdy prošel (úsměv).

Miroslav Kolář: Jeden z mála kluků, který si stejně jako já pamatuje postup z okresu až do I. A třídy. V minulé sezoně se vážně zranil a momentálně se dostává zpět do formy.

Jan Sekyra: Sekačka? To je klasický kluk z vesnice (smích). Na tréninku to od něj vždycky hodně bolí a nikdo vlastně ani neví, jestli to chtěl nebo ne. Jinak je to univerzální hráč, který dokáže odehrát všechny posty od stopera až po útočníka.

Jiří Kutil: Co se týče práce s míčem, tak v Hrádku nemá konkurenci. Jeho rychlé kličky a zasekávačky nám zpočátku dělaly na trénincích velké problémy. Teď už ho ale máme přečteného. Když se postupem času naučí občas vyhrát i nějaký souboj, může být ještě lepší…

Jiří Skuhra: Od pohledu hrozně drsnej chlap. Když ho ale poznáte, zjistíte, že to tak rozhodně není. Na hřišti toho hodně odběhá a vybojuje. Vrchní nosič tejpů. Ten si snad tejpuje i nehty na nohou (smích).

Libor Kutil: Když se Libor dobře vyspí a má na fotbal náladu, je nejlepší na hřišti a jen těžko ho dokážete zastavit. Když ale náladu naopak nemá, tak se jen hrozíme toho, v jaké minutě se nechá vyloučit (smích). Silnej ročník 1995! A taky super kluk do kabiny i hospody.

DOBRÁ PARTA je v každém týmu základ. Takhle Hrádečtí utužovali vztahy na novém Fotbalparku v Klatovech.Zdroj: archiv Jiřího Brabce

Antonín Štěpán: Hrádecký Javier Mascherano, kterého náš Antonín připomíná vzhledem i hrou na place. Toník je kapitola sama pro sebe. V zimní přípravě běhá opravdu poctivě, bohužel si po tom dá večer flašku rumu, a když je zrovna po výplatě, tak i Jacka (smích). Na hřišti však nevypustí jediný souboj. Je to bojovník a já jsem rád, že ho v Hrádku máme. V kabině navíc z jeho úst lítá jedna perlička za druhou!

Tomáš Matějka: Po čistě fotbalové stránce náš nejlepší hráč. Je to obrovský bojovník a super kluk do party. V kabině je často obětí vtípků. V nich se naráží především na Běšiny, ve kterých Tomáš bydlí, a také na krávy, které chová (úsměv). V přáteláku před sezonou si zlomil nohu, a tak s ním bohužel do sezony počítat nemůžeme. Za celý mančaft mu gratuluji k narození dcerky.

Jan Skala: Honza je společně se mnou asi nejhlučnější kluk v kabině. Možná právě proto sedíme vedle sebe (smích). Honza je klasický vítězný typ, neumí prohrávat. A to ani na tréninku. Doufám, že se rozstřílí a uvidíme od něj spoustu gólů, protože na to rozhodně má.

Radek Kočí: Kočka je po Kaprovi (Václav Ryba – pozn. autora) nejstarším hráčem týmu. Na hřišti má relativně jednoduchý úkol, a to je střílet branky. Musím říct, že se mu to daří. Vždyť v postupové sezoně jich nastřílel šestatřicet! Radek ale není vidět pouze na hřišti. Střílí mu to i v hospodě – zvlášť kávové rumy! Na fotbalovém trávníku je to ale přesně ten typ hráče, kterého chcete mít v týmu a určitě nechcete hrát proti němu.

Radek Holeček: Radek se řadí už spíše k hráčům B týmu, ale na mém seznamu by chybět neměl. Na Hrádku mu hodně záleží. Navíc momentálně nechybí skoro na žádném tréninku a myslím, že ho v nějakém zápase ještě za áčko určitě uvidíme.

Marián Drahoš: Perlička na závěr. Slovenský reprezentant v plážovém fotbale. Marián je ten nejlepší kluk do kabiny, vyprávění jeho historek je dech beroucí. Bohužel jsou všechny absolutně nepublikovatelné (smích). Škoda, že ho vidíme jen dvakrát do roka, a to na soustředění a na dokopné. Zkrátka, kde je sranda a alkohol, tam je i Marián!

Jiří Brabec starší: Můj táta a bývalý trenér, který nás tady vedl dlouhou dobu. Po pěti kolech letošní sezony se ale rozhodl skončit a užít si trošku odpočinku od fotbalu. Za dobu strávenou v Hrádku mu děkujeme. Vybudoval tu tým, který zde dlouho nebyl. Pochvalu jsem si prostě nemohl odpustit, protože jinak bych doma nedostal už nikdy najíst (smích).

Karel Mareš: Nový kouč, který nás zatím vedl jediný zápas v Kaznějově, kde jsme vyválčili dva body. Kája hodně lpí na fyzickou stránku, a tak tréninky pod ním nejsou žádnou procházkou růžovou zahradou. Ale to v Hrádku vlastně nebyly nikdy. Jeho jediným negativem je určitě to, že je slávista…