Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Je mi šedesát, ale když jsem na hřišti, cítím se na třicet," usmíval se oslavenec. Ten si na oslavu pozval lidi, kterých si váží. Byli tam zástupci fotbalových oddílů i horažďovický hráč Tomáš Jůda, kterého Krejčí zná jako poctivého fotbalistu.

„Vážím si především toho, že moje pozvání přijal Karol Dobiáš, jedna z fotbalových legend. Také jsem hrozně rád, že tu mám blízko sebe rodinu," přiznal asi nejznámější trenér z Pošumaví, který již rok vede v 1. B třídě Žichovice.

„Půl roku před tím jsem si dal pauzu, ale dcery se o mě prý začaly bát, že to nejsem já. Když jsem začal v Žichovicích, přijela ta mladší, Simča, a když mě viděla, jak zase křičím, tak byla spokojená, že už mě zase poznává," vzpomíná Krejčí. Ten šel na půl roku do Žichovic, aby je zachránil od sestupu, a podařilo se mu to dokonale.

„Na dokopné mě kluci přemlouvali, abych ještě zůstal, a když jsem viděl, jak moc o to stojí, tak jsem se rozhodl, že to ještě rok zkusím. A jedeme dál – po podzimní části vedeme tabulku. Jsou tam úžasní kluci, obětaví lidé a předseda Říha, který tamnímu fotbalu hodně dává. Jsem rád, že tam jsem," přiznal trenér.

Ten ale dál prozradil, že v Žichovicích chtěl po dvou kolech skončit: „Začal jsem se totiž chovat k hráčům jako v divizi, kde za fotbal mají odměny – řval jsem na ně. A říkal jsem si, že to přece nejde, abych se takhle řval na kluky, kteří hrají zadarmo. Ale jeden z hráčů, Lukáš Mourek, mi řekl, že mám zůstat, že mě kluci berou. Pak se dostavily i výsledky. Prostě si myslím, že kluci uvěřili mojí vůli, že chci vyhrávat, a sami tomu podlehli," dodal Krejčí.