Ale jak je to ve skutečnosti? Hlídají si fotbalisté váhu? Ti, kteří se tímto sportem živí, určitě. A když ne oni sami, bedlivě jim ji střeží trenér společně s realizačním a lékařským týmem. Byť určitě v profesionálnějším podání bez většího zesměšňování před vysmátými spoluhráči.

Ale jak je to mezi amatéry? Reportéři Deníku se zeptali některých hráčů z Plzeňského kraje a konečný resultát není příliš jednoznačný.
„Váhu samozřejmě sleduji a pravidelně se vážím. I náš trenér si všímá, když po delší pauze někdo přibere. Ne, že by nás vážil, ale upozorní každého, kdo mu přijde od pohledu větší, než by měl být,“ prozradil zkušený fotbalista Martin Janda, jak to chodí v divizních Klatovech.

Cifry na váze si hlídá také Lukáš Mareška ze Slovanu Plzeň. A to i v pokročilém fotbalovém věku. „Váhu si hlídám sám a někdy se i zděsím,“ směje se s tím, že největší pozor si musí dát především po nejkrásnějších svátcích v roce. „Je mi 40 let, takže už to není jako dříve. Kila mi lítají o tři kilogramy, zvlášť po Vánocích,“ doplnil.

S ideální váhou, se kterou fotbalisté nenaštvou svého trenéra a na hřišti se potom neplouží jako pomalí šneci, může pomoci i drahá polovička. „Váhu si držím. Se stravováním to má u nás pod palcem manželka, která mi vyvařuje zdravě,“ kvituje například Roman Paur ze Strašic na Rokycansku. „Vydatně mi pomáhá manželka, která mě podporuje,“ chválí svou ženu také Lukáš Hucl z Rakové. Pak jsou hráči, kteří váhu absolutně neřeší – například mladík Radim Remiáš z Holýšova. „Zatím to nesleduji,“ culí se. Třeba jej ale humor přejde s věkem a horším fungováním metabolismu.
Své si k tématu řekl také Martin Wolf z Tlumačova. „Až po Vánocích se podle váhy rozhodnu, zda si přidám nějaký individuální trénink. U nás máme starší mužstvo a téměř všichni máme rodiny, takže v tomto ohledu máme od našeho trenéra volnost,“ přiznává.
