„Dva roky jsem vůbec nesportoval, neudělal jsem ani dřep,“ popisoval dnes 18letý Tadeáš Pastyřík. A protože už jeho děda i otec byli fotbalovými rozhodčími, když se po dvou letech jeho zdravotní stav zlepšil, začal také pískat.
„A od prvního přáteláku mě to neskutečně chytlo,“ zavzpomínal student třetího ročníku Střední průmyslové školy elektrotechnické.
Začínal od žáčků, ale v této sezoně už pravidelně rozhodoval i zápasy mužské I. A třídy, v krajském přeboru chodí většinou jako pomezní, ale když se v podzimním šlágru mezi béčkem Petřína a vedoucím Tachovem (1:5) v 11. kole zranil Zbyněk Cupl převzal řízení zápasu jako hlavní sudí. „To byla zajímavá premiéra,“ usmál se.
Tadeáš Pastyřík (vlevo) na mistrovství ČR do 20 let ve vzpírání.
Takže by se dalo říct, že rozhodcovskou maturitu už má za sebou, ale Pastyřík míří výš, jednou by se rád dostal aspoň do nejvyšší české soutěže. „Jsem ale pokorný. Vím, že je to dlouhá cesta,“ uvědomuje si.
Na trávníku se musí vzhledem k nízkému věku často vypořádat s narážkami hráčů i okolí, občas přilétne ostré slovo i z hlediště.
„V začátcích to bylo těžší, ale člověk se otrká. Teď se to snažím brát s nadhledem, hlavní je zachovat klid,“ soudí pokračovatel rozhodcovského klanu z Plzně.

„I mladý rozhodčí si může získat respekt. Někdy je na hřišti i legrace,“ přidal Pastyřík optimisticky a přiznal, že reakce hráčů jsou někdy až úsměvné. „Hlášky hráčů jsou neskutečné. Třeba, když po faulu přijde a řekne: Vždyť do mě vrazil jak do hospody,“ vylovil v paměti jednu z nich Pastyřík, jenž je z matčiny strany také vnukem slavného už zesnulého plzeňského fotbalisty Stanislava Štrunce, a babička Věra, jeho manželka, zase reprezentovala Československo na olympijských hrách v Mexiku 1968.
Malý Tadeáš měl jasno, od malička ho učaroval fotbal. A později kariéra rozhodčího, od které ho nezrazoval ani otec Vladimír, jenž to dotáhl až do první ligy, ale v roce 2005 byl zapleten v korupční aféře.
Po vypršení trestu se vrátil a pískal ČFL. Loni ukončil kariéru. O pískání se se synem samozřejmě baví.
„Pomůže radou, stejně jako děda. Když jsem začínal, rozebírali jsme každý zápas. To mě hodně pomohlo a posouvá mně to dopředu,“ vyznal se mladý sudí.

Před rokem se Tadeáš Pastyřík vrátil i k aktivnímu sportu. „Zdravotní problémy odezněly s věkem, tak jsem začal vzpírat,“ překvapil trochu volbou disciplíny.
A je natolik úspěšný, že na začátku října pomohl družstvu Startu Plzeň poprvé v historii do finále Ligy juniorů. ještě předtím byl pátý na mistrovství ČR do dvaceti let v kategorii do 89 kg.
Kromě vzpírání se Pastyřík nejmladší, který byl zařazen i do programů Talent-mentor a Pojď do ligy junior, se i jinak snaží udržovat v kondici.
„Bez dobré fyzičky to nejde, o tom už jsem se přesvědčil,“ přiznal. „Chodíme s partou kolegů-rozhodčích dvakrát týdně běhat. Na atleťáku v Plzni-Skvrňanech máme perfektní zázemí. Nejde jen o běhání, ale je tam i skvělá regenerace, máme k dispozici vířivku, saunu. Je to bomba,“ dodal Tadeáš Pastyřík.
Kam až to jednou dotáhne v dresu rozhodčího?