„Zatím se mi ještě nepodařilo se s tím smířit, ale je třeba u takového rozhodování přemýšlet a myslet na budoucnost,“ řekl fotbalista Daniel Pavlovič pro klubový web jihočeských Katovic.
První zranění kolena tak nějak překonal, ale když přišly problémy také s druhým kolenem, věděl, že je zle. „Hned, co se mi zranění stalo, mi bylo jasné, že to bude opět vážné. Ta bolest a pocity byly úplně stejné jako zranění prvního kolena,“ uvědomoval si fotbalista, jemuž stopku vystavil jeden nevinně vypadající souboj v zápase s českobudějovickou rezervou.
„Ale úplně přesně si to už nepamatuji. Vím, že hráč Budějovic běžel proti mně, chtěl jsem mu stoupnout do cesty a zbrzdit ho. Natáhl jsem se tam na dlouhou nohu, po střetu mi zapraskalo v kolenu a už to prostě bylo. Protihráč za to rozhodně nemohl,“ vybavuje si osudovou chvíli.
close
info
Zdroj: Jan Škrle
zoom_in
Fotbalista Daniel Pavlovič (vpravo v dresu Katovic) ukončil ve 28 letech kariéru.
Prognóza? „Ta je taková, že mám přetržený přední zkřížený vaz jako při prvním zranění, ale navíc mám ještě prasklý postranní vaz a meniskus. Takže se vlastně pokazilo všechno, co se pokazit mohlo,“ posteskl si jinak věčně usměvavý chlapík, který léta působil také v kádru divizních Klatov, a tam zažil dost možná své nejúspěšnější roky kariéry.
V Klatovech mám spoustu přátel, vykládá fotbalista
„Do Klatov si mě tehdy vybral trenér Milan Dejmek, který mě vedl už čtyři roky v Plzni na střední škole. Musím říct, že mi Klatovy neskutečně přirostly k srdci. Bavilo mě to tam po fotbalové stránce, ale i mimo fotbal. Mám tam spoustu kamarádů a pokaždé se na ně moc těším. Navíc jsme tam společně hráli i s Františkem Divišem, Petrem Kotrbou a Lukášem Bálkem, takže jsem si připadal vlastně jako doma,“ svěřil se Daniel Pavlovič.
„Zažil jsem tam své nejlepší fotbalové období. I když mě mrzí, že jsem si nezahrál více než divizi, tak jsem díky působení v Klatovech mohl alespoň trochu vrátit obrovskou fotbalovou podporu rodičům a dědovi, kteří se na mě od malička jezdili koukat a fandili mi. Tím, že se nám dařilo v pohárových zápasech MOL Cupu, jsem je mohl vzít na „profi“ zápasy. Nejvíce vzpomínám na souboj proti Mladé Boleslavi, kde v tu dobu hrála jména jako Milan Baroš, Jan Chramosta, Jiří Skalák a další. Byl to super zážitek, a navíc před plným klatovským stadionem,“ rozplývá se Pavlovič, jenž ale bez fotbalu nezůstane.
Fotogalerie: Když tělo řekne dost. Klatovy mi přirostly k srdci, vypráví loučící se Pavlovič
V Katovicích totiž přijal nabídku na pozici vedoucího mužstva. „Je to tak. Pan Hajdušek (předseda klubu – pozn. autora) mi to nabídnul a já si to rád zkusím. Budu moci být dál s klukama alespoň takhle. Jediné, čeho se bojím, je to, aby mě to akorát více nemrzelo a netrápilo, když budu jezdit na fotbal a budu vědět, že si nemůžu zahrát,“ přemýšlí nahlas a na závěr ještě děkuje.
close
info
Zdroj: Deník/Martin Mangl
zoom_in
Fotbalista Daniel Pavlovič (v červeném dresu Klatov).
„Chtěl bych poděkovat všem, kteří se nějak podepsali na tom, že jsem hrál fotbal 22 let. Ať už trenérům, spoluhráčům, fanouškům, kteří jsou v Katovicích skvělí, nebo lidem, co se kolem fotbalu pohybují. Děkuji svojí rodině, taťkovi, mamce a dědovi za celoživotní podporu. Děkuji přítelkyni, která trpěla pozdní návraty ze zápasů a fotbalových oslav a děkuji vůbec za možnost hrát fotbal. Byla to jízda, kterou jsem si užil naplno,“ uzavřel.
