Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

„Stále si nedokážu představit, že bude víkend a já si nezabalím tašku a nepůjdu na fotbal,“ říká nestárnoucí fotbalista. „Jednou jsem oznámil, že s fotbalem končím. V Sušici se se mnou krásně rozloučili a dali mi velký koš plný dobrot. Tak asi proto jsem poté ještě čtyřikrát kariéru ukončil – chtěl jsem znovu sladké,“ vtipkuje Hubáček.

S fotbalem začínal v šesti letech. „Už si přesně nepamatuji, jak jsem se na hřišti objevil, ale asi jsme s bráchou prostě vyrazili na první trénink a už v tom dalších 43 let pokračuji,“ vzpomíná usměvavý chlapík na své začátky.

TRENÉŘI JEHO KARIÉRY

Ve svém životě poznal nespočet trenérů a na některé z nich velmi rád vzpomíná i po tolika letech. „V žácích mi nejvíce dal Jirka Kutil. Pod jeho vedením vyrostlo v Hrádku mnoho kvalitních fotbalistů a tenkrát z nás měli soupeři obrovský respekt. Musím také vzpomenout na Slávu Křížka, jenž mě vedl v dorostu a pod jehož taktovkou mě fotbal moc bavil. Po přestupu do Sušice mi trénování hodně dalo pod Honzou Staňkem, se kterým jsme to dotáhli až do divize, což byl tenkrát neskutečný úspěch a zážitek,“ přemítá Pavel Hubáček.

„Zmínit musím určitě ještě jedno jméno, a to je Standa Trnka z Přeštic. Hodně zvláštní trenér, přísný a náročný, ale byla s ním i ohromná sranda. Bohužel si tento článek už přečíst nemůže,“ lituje otec od rodiny, jehož synové, Patrik s Markem, pokračují v rodinné tradici. „Se starším synem Patrikem už nastupuji za béčko. Je to samozřejmě krásné si s ním zahrát, ale přeji mu, aby se brzy přesunul do áčka,“ doufá borec, který v úvodních pěti kolech letošní sezony III. třídy nastřílel šest gólů.

„Rád bych si zahrál i s mladším synkem Markem, ale uvidím, jak na tom budu. Marek by za muže mohl hrát teoreticky ve chvíli, kdy mně bude 51 let,“ vypočítává. „I jemu však přeji mnohem vyšší soutěž,“ doplňuje záhy.

ÚROVEŇ SE SNIŽUJE, MÍNÍ

Hubáček toho ve své kariéře zažil opravdu hodně. A jelikož stále běhá za „kulatým nesmyslem“ v ostrých soutěžních zápasech, může si dovolit srovnání s fotbalem, který se hrával před dvaceti až třiceti lety. „Myslím si, že úroveň fotbalu se na okresních a krajských úrovních snižuje,“ míní a dělá mu vrásky fotbalový nezájem ze strany dětí. „Počet dorosteneckých družstev je opravdu malý. Upřímně nevím, kdo to za pár let bude hrát. Na druhou stranu, na úrovni přípravek vidím určité zlepšení, tak snad to těm klukům vydrží,“ přeje si.

Jak dlouho ale bude Hubáček, který ve své kariéře působil pouze v Hrádku a Sušici, s fotbalem pokračovat, zatím netuší. „Nic si neplánuji. Záleží na chuti k fotbalu, zdraví a nyní i na covidu, jestli vůbec budeme moci dále hrát. Jestli se něco zase nezakáže. V Sušici nám nyní roste nová tráva, stadion je krásně opravený, je to fakt nádhera. A ano, na novém trávníku bych si ještě rád zahrál,“ připomíná hráč a zároveň i trenér sušických starších žáků.

„Tato práce je hodně náročná, ale moc mě baví. V trénování však nějaké vyšší ambice nemám. Snažím se klukům předat své zkušenosti a doufám, že u fotbalu vydrží co nejdéle,“ tvrdí hlava rodiny Hubáčkových, která se na závěr vrátila ještě k letošní sezoně, ve které pravidelně nastupuje za B-tým ve III. třídě a patří ke klíčovým personám.

„Hrozně si to letos užívám. Máme skvělou partu a herně i výsledkově se nám docela daří. To jsme ani nečekali. Já osobně jsem nečekal ani to, že se mi bude takto střelecky dařit. Doufám, že v tom budu pokračovat,“ uzavírá povídání Pavel Hubáček, fotbalová osobnost (nejen) klatovského okresu.