Ten první utkání po nucené pauze proti Ferencvárosi (1:1) ještě strávil kvůli trestu za žluté karty na tribuně. V sestavě ho nahradil Gol Gol Mebrahtu, který působil v pražské Spartě. V dalších třech už Vaněček nechyběl.

A jak sám říká, je mu zase dobře. Ale na začátku pandemie si prožil český útočník krušné chvilky, když se uzavíraly hranice, měl zrovna manželku s dětmi v Česku.

„My jsme zrovna hráli v Mezokovesdi pohár i ligu, tak jsme tam zůstávali na hotelu. A v sedm ráno se uzavírali hranice. Přes noc jsem tedy na dálku zorganizoval hurá akci, potřeboval jsem, aby mi sem rodinu někdo dovezl,“ zavzpomínal rodák z Plané na Tachovsku.

Nakonec mu pomohl otec Alexe Krále, spoluhráče z Teplic, který mu přivezl celou rodinu do Maďarska. Karanténu už trávili společně a hlava rodiny se stále chystala na restart soutěží.

„Zpočátku jsem chodil hlavně běhat, od kondičního kouče jsme měli individuální plán. Trenér to kontroloval přes web, v podstatě jsme neměli žádné volno. A jakmile to pak trochu šlo, začali jsme trénovat společně, po dvou, ve skupinkách. A teď už zase hrajeme zápasy,“ potěšilo 28letého fotbalistu.

Vás ta nucená pauza asi musela mrzet dvojnásob, když se vám předtím dařilo?

Musím to zaklepat, ale celou sezonu v Puskási se mi daří, s pohárovými zápasy mám na kontě 11 gólů a tři asistence. Až doteď jsem ani jednou nechyběl v sestavě. To je paráda, zvlášť oproti půlroku, co jsem předtím zažil ve Skotsku, kde jsem hrál dvakrát od začátku a pak jsem jen dostřídával. Potřeboval jsem nějakou vzpruhu, proto jsem rád, že jsem tady chytil šanci za pačesy.

Takže se dá říct, že je pro vás angažmá v Maďarsku balzámem na duši po tom nevydařeném v Hearts?

To rozhodně. Já jsem takovou situaci jako ve Skotsku nikdy nezažil. Ať jsem byl v Hradci nebo v Teplicích, všude jsem hrál, dával góly. A najednou jsem šel na první zahraniční angažmá a hned tohle. Přitom první zápas se mně povedl, v poháru jsem nahrál na vítězný gól, všechno v pohodě. I příště jsem byl v základu v lize, ale ve 35. minutě mě trenér vyndal a od té doby bylo všechno špatně… I když, to bych lhal, mám i dobré vzpomínky.

Povídejte?

Narodila se mi tam dcera Valentina Claudie (brášku Davida Sebastiena už měla – pozn. autora). Skotsko je nádherná země, osobního hlediska tam byl život skvělý, dobrá zkušenost. Ale fotbalově velký problém.

Přemýšlel jste proč?

Já jsem se v tom nikdy nebabral. Nejsem zvyklý se ohlížet, neřešil jsem to, prostě to angažmá nevyšlo. Rozhodně nebyl problém jen na mojí straně, prostě se to tak nějak sešlo. Když to shrnu, měl jsem z toho vytěžit víc, ale na druhou stranu jsem měl i já víc přesvědčit na trénincích. A protože kouč tam zůstával, já jsem si hledal jiné angažmá. Ale pak to dopadlo, jak to dopadlo, trenéra po dalších dvou měsících odvolali a Hearts teď spadli do druhé ligy. Asi to bylo špatně nastavené

O satisfakci ale asi mluvit nebudete?

Ne, to vůbec ne. Já jsem klubu dál přál, i mně fanoušci dodnes někteří píšou, sledují mě. Nedám na ně dopustit, Hearts měli fantastickou podporu fanoušků, i když se nedařilo. Mám tam spoustu kamarádů, australští kluci, gólman Zdeněk Zlámal, s tím si voláme furt. Když si probírám jména na soupisce Hearts, neumím si představit, že spadli. Myslím, že po Celtiku a Rangers je to třetí nejsilnější tým ve Skotsku.

Tak pojďme k tomu příjemnějšímu. Jak se zrodil váš přestup do Maďarska? Přece jen to není obvyklá destinace mezi českými fotbalisty…

Byly tam i nějaké nabídky z Polska nebo Kypru, ale potom se mi ozval přímo trenér Zsolt Hornyák, jenž byl v Liberci. Znal mě z české ligy, že jde do Puskáse a že by mě rád vzal s sebou. Pak volali i šéfové klubu.

Měl jste hned jasno, že kývnete?

Abych řekl pravdu, musel jsem si nejdřív něco zjistit o Maďarsku, tamní ligu jsem nesledoval, znal jsem jenom Ferencváros z evropských pohárů. Puskás Akademie je navíc poměrně mladý klub z vesničky Felcsút, asi 20 kilometrů od Budapešti. Už to, co říkal trenér, mě zaujalo. A když jsem sem poprvé přijel a viděl, co vybudovali za areál, tak jsem zůstal koukat s otevřenou pusou. To jsem nikde neviděl, to je neuvěřitelné…

Zkuste to popsat?

(nadechne se) Za mnohé mluví už jenom to, že Felcsút má asi 1500 obyvatel a ten náš areál je větší než celá vesnice. Máme tam úplně všechno, navíc je to architektonický skvost. Nádherná prostorná kabina, hned vedle místnost, kde odpočíváme mezi tréninky, která vypadá jako domácí kino. Po každém tréninku chodíme do kryokomory, kde nás zavřou a na tři minuty pustí minus 180 stupňů. Máme tady deset hřišť, z toho čtyři vyhřívaná. Všichni v mládežnické akademii mají GPS vesty, každá kategorie vlastní hřiště. Je tu i malá nemocnice, každé tři dny nám berou krev, zjišťují únavu, dělají zátěžové cesty. Trenér má do půlhodiny výsledky na stole a podle toho nám určuje zátěž.

Taky jsem koukal, že stadion má kapacitu téměř čtyři tisíce diváků, jak to bývá s návštěvností?

To je slabší, protože ve vesnici bydlí málo lidí. Chodí na nás tak dvanáct stovek diváků. Navíc je blízko Budapešť, kde jsou kluby s bohatou historií – Ferencváros, Honvéd, Ujpest. My si ji teprve budujeme.

Koukám, že jste po všech stránkách spokojený…

Jojo, taky se nám s rodinou hodně líbí Budapešť, když jedete jejím centrem, je to jako v Praze. Na okraji Budapešti i bydlíme, ve stejném bytovém domě se slovenským spoluhráčem Jožou Urlíkem a kondičním koučem Egonem Kunzmannem. Na tréninky to máme kousek, je to na straně poblíž Felcsútu. A do Prahy to máme čtyři a půl hodiny. Když potřebujeme, sedneme do auta a za chvíli jsme doma.

Sledujete pořád českou ligu?

Jasně, máme českou televizi, vidím toho hodně. Nejvíc přeju Teplicím, kde jsem strávil krásná léta. Ale teď jim to moc nejde. A pak samozřejmě sleduju nejlepší kluby Plzeň a Slavii.

A jak jste na tom s maďarštinou?

(usměje se) I kdybych tady hrál 25 let, tak se maďarsky nenaučím. To je tak těžký jazyk. Umím pozdravit, poděkovat, počítat a pár takových fotbalových frází. Když trenér řekne: Három érintés, tak vím, že budeme hrát na tři doteky. To člověk pochytí, ale že bych klukům rozuměl, když se baví v kabině, to ani náhodou.

Jaká je úřední řeč v kabině?

Trenér s maďarštinou problém nemá, mluví plynně, asistenti to překládají do angličtiny. Tu tady ovládají všichni, i já se domluvím. Ve Skotsku jsem měl třikrát týdně učitelku angličtiny, i v tom mi ten půlrok hodně pomohl.

Kolik vůbec působí v maďarské lize Čechů?

Tak to jste mě zaskočil. Byli tady Vít Beneš nebo Michal Rabušic, ale teď už asi jenom já s Kubou Plškem, spoluhráčem z Puskáse. Spíš jsou tady Slováci u nás Ještě Jozef Urblík, který hrál za Jihlavu, nebo Ján Vlasko známý z Liberce. V Mezokovesdi je zase Róbert Pillár a najdou se i další.

Puskás Akademia

Maďarský klub, který je na fotbalové mapě teprve od roku 2012, předtím fungoval jako druhý tým Videoton FC.

K 80. narozeninám Ference Puskáse (1. dubna 2007) byla založena mládežnická akademie, která nese jméno tohoto legendárního fotbalisty.

Nejvyšší maďarskou soutěž hrál Puskás Akademia poprvé v sezoně 2013/2014, ale po třech letech přišel sestup, aby se hned rok na to klub vrátil mezi elitu a hraje ji dodnes.

V právě probíhajícím ročníku je po 29 kolech na 4. místě s dvoubodovou ztrátou na pohárové příčky.

Od loňského léta hájí modro-žluté barvy Puskás Akademia FC i útočník David Vaněček. V 28 ligových zápasech dal osm gólů, další tři přidal v poháru.