S italským klubem triumfoval i v juniorské Lize mistrů. Nebyl ani příliš daleko k angažmá v prvním týmu, který tehdy trénoval věhlasný José Mourinho. „Poslední rok v juniorce jsem si řekl o navýšení smlouvy, ale vedení Interu se to zpočátku zdálo hodně, tak jsem podepsal Jablonci. A když později přišli s tím, že mi ty peníze dají, už nešlo couvnout. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych ještě chvilku počkal,“ položil si Marek Kysela v telefonickém rozhovoru řečnickou otázku.
„Mohl jsem jít s áčkem do přípravy, a kdybych se neprosadil, tak třeba někam na hostování. Ale to už je teď jedno,“ vyprávěl fotbalista.
Po čtyřech letech na Apeninském poloostrově se rozhodl pro návrat do Čech. V dresu Jablonce odehrál 73 ligových utkání, v nichž vstřelil čtyři góly. Jenže pak znovu zasáhl osud a Marek Kysela v lednu 2018 ukončil kvůli vleklým zdravotním problémům profesionální kariéru. V pouhých 26 letech.
Stále ho sice najdete na soupisce Držkova v I. B třídě Libereckého kraje, ale zápasy moc nestíhá. Přednost má civilní zaměstnání, pracuje jako provozní v jednom z bister v Liberci.
„Často mám dvanáctky, nejde to moc skloubit,“ vysvětloval Marek Kysela, který dřív provozoval s bratrem i bar, ale po covidu se ho nepovedlo znovu nastartovat. „Lidí moc nechodilo. A když se našel kupce, bar jsme prodali,“ popisoval.
Ani profesionální fotbal moc nesleduje. „Když mám volno, snažím se věnovat čas manželce a dětem,“ vyprávěl, když se v neděli zrovna vracel ze svatby bratra, který se vrátil do Plzně.
A tak se nechtěl ani příliš bavit o ambicích úterních soupeřů v Lize mistrů. „Vždyť já ani pořádně nevím, kdo hraje za Viktorku a kdo za Inter,“ pousmál se Kysela, jenž se v plzeňském dorostu potkal mimo jiné s Vladimírem Daridou.
Na minulost ve slavném milánském klubu se mu příliš nechtělo vzpomínat. „Dneska už si to těžce vybavuju. Přece jen je to více než deset let,“ pokračoval.
Za jeho odchodem v 16 letech do Interu Milán nehledejte žádnou lásku k italskému fotbalu. Ale jak už to v takových případech často bývá, nahrála tomu náhoda. „V Plzni mě posunuli do dorostu U 19 a já sehrál životní zápas v Olomouci a viděl to skaut Interu, který mě znal už z juniorské reprezentace a týden na to přišla nabídka z Itálie,“ popisoval Kysela svůj životní přestup.
Nakonec prošel mládežnickou akademií, ale za áčko si zahrál jen ve dvou přípravných zápasech. Víc si vybavuje ten proti švýcarskému Luganu, kdy střídal už po dvaceti minutách zraněného kapitána Materazziho. „Trenér Mourinho kývl na mě, abych se rozcvičil a šel jsem na plac,“ vyprávěl rodák z Blovic. „Bylo to v asi nejsilnější éře Interu, bylo těžké se do áčka prosadit,“ připomněl.
V sezoně 2009/2010 Inter naposledy vyhrál Ligu mistrů. Dvěma góly Diega Milita porazil Bayern, v kádru byl brazilský reprezentant Maicon, Kysela se potkal i se slavným Portugalcem Figem. Do toho Balotelli, Stankovič, Ibrahimovič… „Nekonečný výčet hvězd,“ vzpomínal po návratu. „Atmosféra v klubu byla tehdy parádní,“ dodal teď.
„Když jsme přijížděli na trénink, středisko obléhal houf fanoušků, skoro nešlo projet. Bylo to šílené, i po mně jako devatenáctiletém mladíkovi chtěli podpis. Hvězdy byly doslova v obležení,“ vybavil si Kysela i po více než 10 letech.
První rok po návratu ještě udržoval s bývalými parťáky kontakt, ale teď už s nikým ve spojení není.
Do Plzně se v úterý určitě znovu nevypraví a je dost možné, že její zápas s Interem ani neuvidí, protože bude muset do práce…