„Musím uznat, že je to v Čechách poměrně neznámý klub. Ale když jsem poprvé dorazil do Belgie, tak jsem koukal – nádherný stadion, perfektní zázemí,“ pochvaloval si fotbalista, jenž pochází z Hané a v zimě 2018 přestoupil na západ Čech z Olomouce. A teď šel dál.

Ve Waregemu okamžitě naskočil do základní sestavy, jen výsledky zpočátku chyběly ke spokojenosti. První dva zápasy po Chorého příchodu Waregem prohrál – doma s Antverpami (1:3) i v Oostende (0:3). Ale pak přišlo zlepšení i díky dvěma gólům českého forvarda. Jeho premiérová trefa v belgické lize zajistila domácí remízu 1:1 s Kortrijkem a minule nasměroval přesnou hlavičkou svůj tým za vítězstvím 3:1 na hřišti Cercle Bruggy.

Do reprezentační přestávky tak může jít ve větším klidu, i když mu po zápase v nemocnici šili tržnou ránu na hlavě. Teď už je doma i se svými děvčaty – s manželkou a dvouletou dcerkou Elenkou. „Moc mi pomáhá, že jsou tady se mnou,“ usmál se Tomáš Chorý v telefonickém rozhovoru.

V Belgii jste zhruba měsíc, jaké jsou vaše dojmy z prvního zahraničního angažmá?

Bohužel i tady nás hodně limituje pandemie koronaviru. Ale já se soustředím hlavně na fotbal. A po téhle stránce je všechno v pořádku. Jen zpočátku nebyly výsledky, ale asi jsme potřebovali, aby se všechno srovnalo, teď už je to veselejší. (Waregem je po výhře nad Cercle Bruggy na 14. místě tabulky – pozn. aut.)

A také jste stihl dát ve čtyřech zápasech dva góly, to je slušný počin. Platil jste něco za premiérovou trefu?

Zatím kluci nic neříkali, ale když přijdou, rád do kasy přispěju. Ale ani nevím, jestli tady něco takového existuje. Teď se navíc nedá ani někam zajít, třeba na společnou večeři. Jedeme jen na tréninky a zase zpátky domů.

Jak vás vůbec přijala kabina Waregemu?

Kluci jsou fantastičtí, všichni umí anglicky, baví se tak i mezi sebou. Myslím, že jsem celkem zapadl, i když první dny byly samozřejmě těžší. Jiné prostředí i ostřejší tréninky, chodí se do nich s chrániči. Z toho jsem byl trochu vykulený.

I vy se domlouváte anglicky?

Něco jsem uměl ze školy, klub mi tady zajistil doučování. Trenérům i klukům celkem rozumím, co po mně chtějí. Jen se potřebuju zlepšit v mluvení, abych se s nimi mohl plynule bavit. I v kabině každý den pochytím něco nového, určitě mi to pomůže.

Waregem není v Česku úplně známý klub, jaké tam je zázemí?

To máte pravdu, že u nás ho lidi moc neznají. Ale když jsem tady byl poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. Máme krásný stadion pro 12 500 lidí a hned přes cestu je obrovské tréninkové centrum, kde je několik hřišť i velká posilovna. Od rána je tam k dispozici doktor a fyzioterapeuti, kteří se starají i o zraněné kluky. Snídaně, obědy, to všechno je tam připravené. Místnost na odpočívání s domácím kinem. Je to až neuvěřitelné. Když máme dva tréninky za den, prakticky nikdo nejezdí domů. Dá si tady kafe, koukne na telku a může si i zdřímnout. Něco takového jsem z Česka neznal.

Troufnete už si na srovnání belgické a české ligy?

To je ještě příliš brzy, těžko říct. Ale zdá se mi, že belgická liga je fyzicky náročnější. Já jsem třeba naběhal dvanáct kilometrů za zápas, to se mi v Česku nestalo. Myslím, že kluci jako Krmi (Michael Krmenčík) nebo Hrošo (Patrik Hrošovský), kteří jsou tady delší dobu, by to asi potvrdili.

Zmínil jste bývalé parťáky z Plzně, do Lovaně přestoupil zase váš někdejší spoluhráč z Olomouce, stoper Jemelka. Už jste se stihli potkat?

Hned po týdnu jsem byl na návštěvě u Michaela Krmenčíka. Říkal mi, jak to v Belgii chodí, pokecali jsme. Za ostatníma klukama to mám dál, takže tam vyrazím, možná až bude víc času. Ale jsme v kontaktu, píšeme si. Páťa mi radil s bydlením.

Byl jste za přestup do Belgie rád i z hlediska toho, že tam běžela liga bez přestávky, zatímco v Česku měl fotbal stopku?

Když jsem odcházel, tak se ještě hrálo i v Česku, takže tohle nemělo žádný vliv. Ten přestup se upekl hodně rychle, i když moje agentura Nehoda Sport to měla rozjednané. Pro případ, že by Viktorka nepostoupila do pohárů, měli pro mě připravenou tuhle variantu. Waregem na mě čekal do poslední chvíle.

A vy jste neváhal ani chvíli?

Už po příletu z Izraele, kde jsme vypadli, jsem něco tušil. Moje priorita nebyla odejít z Plzně, zamiloval jsem si to tam. Jsou tam úžasní lidi, ať už ve vedení klubu nebo kluci v kabině. Viktorku se mi neopouštělo lehce, ale pro každého fotbalistu je sen angažmá v zahraničí. Navíc jsem i kvůli zranění vypadl v Plzni ze sestavy a já jsem chtěl hrát, ne být třetí útočník. Proto jsem zvolil tuhle variantu a teď jsem za ni rád.

Ve Waregemu jste ale jen na hostování, takže o návratu nepřemýšlíte? Nebo to jsou předčasné úvahy?

Zahraniční angažmá je úplně něco jiného. Já jsem strašně šťastný, že jsem si s Plzní mohl zahrát Champions League, získal jsem s ní mistrovský titul. Ale dívám se spíš dopředu a Waregem pro mě je krok vpřed. Chci udělat maximum, abych se tady prosadil, a co bude dál, je ve hvězdách. Uvidíme, co bude za rok…

Vy jste hned od příchodu nastupoval v základní sestavě, jak to máte ve Waregemu s konkurencí?

Začali jsme na dva útočníky s Jelle Vossenem, což je belgický reprezentant, hrál za Bruggy i za Genk. (byl i v Anglii v Burnley a Middlesborough – pozn. aut.) Je to výborný útočník, má skvělý výběr místa, umí podržet balon. Typologicky podobný jako já, ale stahuje se víc pro míče do pole, takže já jsem byl na hrotu. Na mně je, abych si spíš operoval ve vápně.

Jaké jsou vůbec ambice Waregemu?

Belgická liga je strašně vyrovnaná. My potřebujeme každý bod, abychom se odrazili do středu tabulky a dotáhli se na sedmý osmý flek, ze kterého se dá v Belgii ještě hrát o pohárovou Evropu.

V Čechách byl váš přestup přirovnaný k tomu Jana Kollera do Lokerenu. Jak jste na to reagoval?

Já to nečetl, ale volal mi to táta. (úsměv) Bylo by samozřejmě skvělé, kdybych šel v jeho šlépějích. Rozhodně bych se nezlobil, kdybych zažil takovou kariéru. Ta byla neuvěřitelná. Ale já budu rád, už jenom když se ve Waregemu chytím. Potom můžu koukat dál.