Brabec: Bodů už jsme poztráceli dost, musíme vítězit

Jakube, po restartu ligy ohromila jasná výhra nad Spartou, proč se nepodařilo navázat?

Abych řekl pravdu, tím se zabýváme poslední dny, abychom na to přišli. Tréninky, videa, snažíme se to nějakým způsobem rozklíčovat. Hlavně musíme dál tvrdě pracovat.

Oba ty zápasy, ve Zlíně (0:1) i Českých Budějovicích (0:0), si byly hodně podobné. Převaha, spousta standardek, ale žádný vstřelený gól…

Ale ono to nelze házet jen na neproměněné šance, ostatně ve Zlíně jsme si jich ani moc nevytvořili. V Budějovicích sice bylo vidět zlepšení, ale efektivita je nulová. A to nás dobíhá.

Naposledy na jihu Čech jste se v největší šancích ocitli obránci, v úvodu vy a pak Radim Řezník. To byl záměr?

Ne ne, to vyplynulo ze situace. Bylo to vždy po standardní situaci. Já jsem na to blbě dosáhl a nedokázal jsem to usměrnit do branky. Škoda, mohlo to být jiné.

Holky pečou, teď začaly s cukrovím, prozrazuje reprezentant Šeller

Napadá mě, jestli za rozdílné výkony nemůže slabší motivace? Na Spartu se přece jen snáz člověk vyhecuje?

To bych neřekl. Cítím z mančaftu, že máme motivaci každý zápas. Góly chceme střílet pořád, proto fotbal hrajeme a to nás na něm baví. Bohužel teď nám to nelepí, jak bychom si přáli. Máme sice vstupy do utkání, ale když nedáme brzy gól, možná trochu ztrácíme víru.

Co s tím, jak se to dá v tréninku zlepšit?

Není to nic složitého, drilem a opakováním. Zkoušíme ofenzivní cvičení, abychom si šance vytvářeli. Ale musí přijít efektivní zakončení.

Trenér Guľa v nedávném rozhovoru přiznal, že se vám lépe hraje, když vstřelíte první gól. Pod jeho vedením jste jen jednou otočili skóre. Cítíte, že to je problém?

Je pravda, že se nám nedaří otáčet zápasy. Mluvíme o tom, i to se snažíme změnit.

Ještě jedna věc mě zaráží, doma jste stoprocentní, ale na hřištích soupeřů ztrácíte. To je i v dnešní době, kdy jsou zápasy bez diváků, rozdíl ve hře doma – venku?

Jednoznačně se nám doma hraje lépe, o tom žádná… I na tom se snažíme pracovat, abychom zvládali i ty venkovní. Teď si myslím, že to dvakrát bylo solidní, ale bohužel bez gólu a to nám pak bere radost z výkonu. Věřím, že o víkendu s Karvinou si spravíme chuť. Čeká nás hodně důležitý prosinec.

Myslíte si, že jedním střelecky povedeným zápasem by se to mohlo odšpuntovat?

Samozřejmě. Já věřím, že když takhle budeme pokračovat, naši snahu na góly přetavíme.

Jak na vás působí, že se vzdaluje čelo tabulky? I když mohlo být ještě hůř, kdyby Slavia doma neremizovala s Brnem…

Je to těžké. Ale jsme ve Viktorce Plzeň, musíme mluvit o titulu. Chceme se natlačit do čela, jak to jen půjde. Víme, že jsme si to zkomplikovali. Musíme koukat na sebe, abychom se dali do kupy a začali zase vyhrávat. Víme ale, musí přijít zlepšení.

Zmínil jste nabitý prosinec. Jak se díváte na to, že ještě den před Vánoci budete hrát ligu? A navíc se Slavií…

Je to obrovská výzva. Bodů už jsme poztráceli dost, je před námi pět zápasů za měsíc, v nichž se pokusíme zvítězit a zamotat tabulku.

Konec roku s sebou také přinese vydání dvou kalendářů, v nichž jste jednou z jejich tváří. Jaké to bylo, být modelem?

Tak modelem bych se úplně neprohlásil. (úsměv) Ale k fotbalu tohle patří, je to jedna z akcí pro fanoušky. Bylo mi ctí, že jsem se na tom mohl podílet.

Ten viktoriánský je k výročí 110 let od vzniku klubu. Kdy vy jste poprvé začal víc vnímat plzeňský fotbal?

V té historii si připadám jako mlaďas. (úsměv) První ligový start jsem si připsal právě proti Viktorce, když jsem byl na Žižkově (30. května 2009, Plzeň vyhrála na Žižkově 2:0 – pozn. aut.). Plzeň už tehdy sahala na vyšší příčky, už byla v hlavách celého českého fotbalového prostředí.

Prodejci vánočních stromků: Letos je extrémní zájem

Mimochodem, jak vám plzeňský kalendář líbí?

Moc pěkný! Ukazuje, jaké úspěchy Viktoria v posledních letech posbírala, a zároveň ukazuje historii klubu. Myslím, že se bude líbit.

V kalendáři ke 120 letům českého fotbalu zase symbolizujete Euro 2004…

Zrovna tenhle šampionát byl první, kdy jsem začal hltat fotbal, už jsem si konečně pamatoval, kdo za koho hraje. Takže jsem byl rád, že jsem zrovna u tohoto roku.

Kdo z fotbalistů byl idolem malého Jakuba Brabce?

Modlou většiny nás kluků byl tehdy Pavel Nedvěd, poctivý pracant. Makáč, který si všechno vydřel. Díky svojí píli se pak prosadil i v těch největších týmech.

A co stříbrné Euro 1996, kdy jste byl ještě hodně malý? Bavil jste se o tom s někým?

Já hrál ve Spartě v jednom týmu s Martinem Frýdkem, jeho táta tam byl. Rodiče se přátelili, trávili jsme spolu hodně času, takže jsem měl doma i jeho dres.

A už vám došlo, že vy jste teď postoupil s reprezentací na Euro, kde byste měli hrát ve Wembley s Anglií?

Já nad tím ještě moc nepřemýšlím, Euro je daleko. Dneska je doba taková, že nejde koukat moc dopředu. Nijak se na to neupínám. Teď se soustředím na Viktorku,a co bude pak, to bude…