Z rodného Cali se vydal v roce 2006 za svým otcem do Španělska, kde vystřídal sedm klubů v nižších soutěžích. Ale po osmi letech se rozhodl pro překvapivý krok, přestoupil do pražských Bohemians 1905 a zároveň se tak stal prvním kolumbijským fotbalistou v české lize.

Pak si sice odskočil zpátky do rodné země, ale vrátil se a po roce v Liberci přestoupil 31letý fotbalista letos v létě do plzeňské Viktorie, kde se upsal na dva roky.

„A když budou chtít, klidně tady vydržím déle,“ vyznal se celým jménem Jhon Edison Mosquera Rebolledo v rozhovoru pro Deník. Dnes je známý jako ofenzivní fotbalista, začínal jako brankář.

Prozraďte nám, jak se stane, že se kolumbijský fotbalista vydá na angažmá do Česka?
Zrovna jsme ve Španělsku s Hercules Alicante sestoupili do třetí ligy, tam mohli být jen dva hráči mimo Evropskou unii. Tak jsem si řekl, že nastal čas pro změnu. Můj manažer zařídil angažmá Néstora Alabiacha v Dukle a José Romery v Jablonci, tak mi nabídl, jestli bych to taky nechtěl zkusit v české lize, že je to kvalitní soutěž. Vyhodnotil jsem to jako šanci.

Francois Delecour pózoval u vozu Alpine A110 R-GT při zkoušce na trati Invelt Rallye Pačejov.
Legendární Francouz už trénoval v Pačejově, pak se zpovídal novinářům

Co jste v té době věděl o českém fotbale?Téměř nic. Jedině že Viktoria Plzeň hrála Champions League. V Jižní Americe je stanice ESPN, kde vysílají Ligu mistrů. Ale to jsem samozřejmě netušil, že jednou budu hrát právě za tenhle klub. Z české ligy jsem však tehdy znal jenom Viktorku. Vůbec jsem netušil, co mě čeká.

A co si teď s odstupem času říkáte?
Ještě před takovými čtyřmi pěti lety se mi nezdála česká liga až tak kvalitní. Ale poslední dobou jde její úroveň hodně nahoru. Teď si myslím, že je to hodně kvalitní soutěž a vyhovuje mi.

Už jste tady pár let, našel jste si v Česku manželku Zuzanu a narodila se vám tady dcerka (Sofie). Jak jste na tom s češtinou?
(usměje se) S manželkou se doma bavíme španělsky. Ale ona mluví s dcerkou i česky, takže jsem něco pochytil. Takové ty fráze: Ahoj, jak se máš…

A co pokyny od trenérů? Ty chápete?
Tam není žádný problém, trenér Bílek mluví španělsky. Horvi (Pavel Horváth) zase portugalsky a Baky (Marek Bakoš) anglicky, takže to je v pohodě. Navíc klasické fotbalové pokyny rozumím.

Povídejte…

Záda, pozor, doleva, doprava. Mluvím trosku. (řekne lámanou češtinou)

Radost z gólu.
Škoda stoupá. Hokej nás zase víc těší, hlásí útočník Přikryl

Umíte si představit, že byste v Česku zůstal až do konce kariéry?
Klidně zůstanu i tady v Plzni, třeba dalších čtyři pět let. (úsměv) Ale ve fotbale nikdy nemůžete říct, že je něco definitivní.

Jak se po konci v Liberci upekl váš přestup do Plzně?
Měl jsem za sebou dobrou sezonu v Liberci, byl jsem připravený jít do lepšího klubu. Když se ozval manažer, že má zájem Viktorka, byli jsme zrovna na dovolené na Mallorce, neváhal jsem.

Naplnila se vaše očekávání?
Jsem nadšený, že jsem tady, je to posun v mojí kariéře. Všechno je perfektní. Když mi řeknou, abych tady zůstal déle, rád vydržím. (usměje se) Plzeň jsem sledoval v pohárech a teď jsem tady, paráda. Snažím se dělat maximum pro úspěch týmu. Nehraju fotbal jen pro peníze, chci získat nějakou trofej.

Poznáváte, že je v Plzni těžší dostat se do sestavy než v Bohemians nebo Liberci?
Jasně, konkurence je velká. Ale také očekávání fanoušků jsou vyšší, jsme tady víc pod tlakem. Ale to je motivacei pro mě, být v týmu, který touží po úspěchu a má nejvyšší ambice.

Když jste zmínil fanoušky. Zvlášť z Kolumbie jste byl asi zvyklý na bouřlivější publikum…
Bylo bouřlivé o hodně víc. Hrál jsem za Atlético Nacional, kde chodilo každý zápas 35 000 diváků, v Deportivo Cali to bylo podobné. Na derby přišlo lidí ještě víc. Ale i Viktorka má skvělé fanoušky, měl jsem rád i ty na Bohemce, ale tady v Plzni jich teď chodí víc.

Jaké máte fotbalové sny?
Získat s Plzní nějakou trofej, zahrát si Ligu mistrů. S Atléticem Nacional jsem vyhrál Copa Libertadores, to je její jihoamerická obdoba. Hrajete proti slavným klubům z Argentiny a Brazílie – River Plate, São Paulo, Boca Juniors nebo Corinthians.

Autogramiáda olympijského medailisty v kanoistice Radka Šloufa v plzeňském DEPO 2015 oficiálně zahájila oslavy a setkání členů kanoistického klubu.
Kanoista Šlouf si zvyká na popularitu. Radil mu i slavný parťák Dostál

Plzeň je vyhlášené město piva, už jste ho ochutnal?V Jižní Americe se pije corona, ale já mám radši to vaše, plzeňské. (úsměv)

Chybí vám něco z Kolumbie?
Hlavně rodina, ale také kolumbijské jídlo. A pak teplo, u nás je i v prosinci pětatřicet stupňů.

Co jste říkal na sníh? V Liberci jste si ho musel užít?
Brr… (otřese se) A ta zima, minus dvacet stupňů. To jsem nikdy před příchodem do Česka nezažil.

Když se řekne Kolumbie, asi se každému vybaví fotbal. Ale jaké další sporty jsou tam populární?
Hlavně cyklistika, Nairo Quintana nebo Egal Bernal, to jsou velikáni. Ale fotbal je v Kolumbii jasně nejpopulárnější sport.

Jhon Mosquera
Narozen: 8. května 1990 v Cali
Vyrůstal v malé městské čtvrti Villagorgona, s fotbalem začal v akademii Deportiva Cali, odkud ještě jako dorostenec odešel do Escuela Deportiva Deigo Barragan.
V roce 2006 zamířil do Španělska, kde postupně vystřídal kluby CD Dénia, CD El Campello, Villajoyosa CF, FC Jove Español San Vicente, CD Alcoyano, Olímpic de Xàtiva a Hercules Alicante.
V Česku hrál za Bohemians 1905, následoval návrat do Kolumbie – Atletico National a Deportivo Cali, zpátky do týmu klokanů, Liberce a do Plzně.