Ještě se mi nechce končit, říká Limberský na startu sezony

„Ještě se mi nechce končit,“ říkal účastník dvou mistrovství Evropy na soustředění v rakouském Westendorfu, kde rozhovor vznikal.

Vzpomenete si ještě na svůj první ligový zápas?

Jasně, bylo to doma se Žižkovem, prohráli jsme 0:2. Tenkrát byla Plzeň někde úplně jinde, to se vůbec nedá srovnávat se současností. Je to už strašně dlouho.

Šestnáct let…

To je doba! Možná už si ani nevybavím všechny spoluhráče. (čte z internetu sestavu pozn. aut.) Prochy, Knakal, Kozel, Barteska. Nikdo z nich už nehraje, jenom Venca Procházka v Ostravě.

Zato vy vypadáte pořád svěže. Co vás drží u fotbalu?

Baví mě to, jsem zdravý. Myslím, že pořád stíhám, ještě nechci končit. Uvidíme, jak dlouho to bude trvat. Rok, dva… Víc už asi ne.

Po sezoně vám ale končí v Plzni smlouva. Přemýšlíte o tom, že byste ji prodloužil?

Fotbal dělám od pěti let, je to moje všechno. Chci vydržet co nejdéle. Nejvíc by mi chyběla ta naše kabina.

Ale jednání zatím žádné neproběhlo. Nejste nervózní?

Ne, bude mi 36 let. Není kam spěchat. I minule jsme se domluvili až v zimě. Kdyby chtěl pan Šádek jednat už teď, tak by mně chtěl vzít peníze, a to nechci. (úsměv) Máme otevřený vztah, můžeme si sednout kdykoliv.

Ale spoluhráč Krmenčík v rozhovoru řekl, že vám slíbil, že se budete loučit s pohárem nad hlavou. A mluvil o téhle sezoně…

Fakt jo, až takhle mě odepsal. (usměje se) Není to pro mě sice nejdůležitější, ale bylo by hezké, kdyby to tak jednou dopadlo. Ale těch pohárů a trofejí mám dost, už teď jsem spokojený.

Takže už vás napadlo, že ten konec jednou přijde?

Jo, tady ve Westendorfu je slovenský číšník, kterému už asi tři roky po sobě říkám, že se vidíme naposledy. A vždy přijedu znova. Letos jsem mu zase slíbil, že za rok už tady budu v civilu s manželkou.

Svatba byla teď v létě, proč přišel zásadní životní krok až teď, v 35 letech?

Asi jsem čekal na tu pravou. (úsměv) Nahrály tomu okolnosti, jsme s Lenkou šťastní. Ona je hodně zodpovědná, pomáhá mi s věcmi, na které jsem flink. Udělala mi ve všem pořádek, je to taková moje manažerka. Takže by se dalo říct, že jsem si jí vzal ze zištnosti. (směje se)

Jaká byla svatba?

Byly dvě. Ta první na Mauriciu, nádherná, u moře, na pláži se západem slunce, se živou kapelou a krásnou romantickou večeří. Druhá byla potom v Plzni, pro asi stovku přátel a rodinu.

Z prvního vztahu máte dvě děti. Plánujete teď další?

Lenka ještě žádné nemá a chce ho, takže ještě jedno bude. Ona chce holčičku.

Spoluhráči z vaší slavné plzeňské generace pomalu končí, bolí to?

Bolí. V té první várce odešel Horvi, pak se staly ty tragédie s Bizim (Bystroň) a Rajtym (Rajtoral). Teď zase skončili Baky, Kolda, Milan. Z té zlaté generace nezůstal kámen na kameni, ale kamarádi budeme na vždycky.

Je poslední odchod dlouholetého parťáka Milana Petržely tím nejemotivnějším?

Asi jo. S Milanem se známe dlouho, je to takový můj druhý brácha. Ale odchody všech jsem prožíval podobně.

Jste připravený, že proti němu nastoupíte jako soupeř?

Už jsem to párkrát zažil, ale už je to snad patnáct let. Bude to zajímavé.

Bakoše teď máte jako asistenta trenéra. Jak ho berete?

Když jsem ho poprvé viděl v tom trenérském mundúru, dostal jsem záchvat smíchu. Štípal jsem se, jestli to je pravda. Ale postupem času si i my starší zvykáme. Myslím, že má dobré postřehy. Je ambiciózní, progresivní, jednou může být dobrý trenér.

Takže jeho příkazy už respektujete?

Mně samozřejmě nemůže nakázat nic. (rozesměje se) Ale vážně, já jsem Marka respektoval už jako hráče.

Umíte si představit, že byste se vydal podobnou cestou?

Ne, to se nestane. Já jsem nikdy neměl ambice být trenérem a měnit to nebudu.

Co vám na té profesi vadí?

Trenéřina mě nikdy netáhla. Nechtělo by se mi vysvětlovat hráčům pořád dokola, co mají dělat, a oni by to stejně nedělali.

Takže se spíš vidíte v nějaké manažerské pozici?

Uvidíme. O něčem jsme se sice se šéfíkem (Adolf Šádek, generální manažer) bavili, ale necháváme to otevřené. Chci se teď ještě naplno věnovat hraní fotbalu.

A musíte se teď, když jste starší, hodně přemlouvat do tréninku?

Často, je to náročné. Každý rok je těžší a těžší. I při regeneraci musím být poctivější, dodržovat spánkový režim, nejím večer. Už si nemůžu tak často vyhodit z kopýtka.

Máte představu, jak člověk zjistí, že nestíhá?

Když si z něho ti mladší kluci dělají trhačku, není to důstojné. Zatím se tak neděje, cítím se celkem dobře.

Bude to těžké rozhodování?

Já jsem rozhodnutý už teď. Až tohle nastane, skončím.

Letos v létě vám v Plzni přibyla konkurence, přišel Adam Hloušek. Jak tohle vnímáte?

Jako realitu, za každého musí být náhrada. Ve fotbale to ani jinak nejde. Myslím, že je to dobrý krok. Nemůžu si myslet, že v mém věku budu na své pozici sám. Těch zápasů bude hodně, těžko bych to dával ve vysokém tempu.

Zápas víkendu: V Plzni byla vždycky skvělá atmosféra. Těším se, říká Kalvach