Zahrál si proti Modričovi. Současnost? Dělá skladníka a hraje v Novém Boru

Honzo, od října nižší fotbalové soutěže stojí. Jejich restart je i na začátku března hodně nejistý. Fotbal už asi hodně chybí, co?
Je fakt šílený, co se děje. Fotbal mi neskutečně chybí. Ale to asi každému, kdo má fotbal rád. Moc bych si za všechny přál, aby se všechno vrátilo k normálu.

Jezdí s traktůrkem, vypráví se o něm v muzeu Slavie. Dřížďal jde proti "svým"

Věříte, že se ještě letošní sezona krajská přeboru nějakým způsobem rozjede?
No, bylo by to fakt skvělý. Moc tomu ale nevěřím. Když už nám vysvitla nějaká naděje na zlepšení, tak vzápětí zase rychle zhasla. Dohrání soutěží nevidím moc optimisticky. Bohužel.

Vaše fotbalová kariéra je poměrně zajímavá. Jak vůbec začala?
Pocházím z fotbalové rodiny. Fotbal hrál taťka, děda a taky strejda. Takže jsem měl jasno, pro který sport se rozhodnu. Navíc začal hrát i můj mladší brácha. Ale pamatuji si, že na můj vůbec první trénink mě vedla moje maminka.

Jan Broschinský aktuálně kope krajský přebor za Nový Bor.Zdroj: DENÍKLigu jste poprvé ochutnal v roce 2003 v dresu Liberce. Máte to v paměti?
Bylo to v Ostravě, tehdy ještě na legendárních Bazalech. Že budu hrát od začátku jsem se dozvěděl při taktické poradě na hotelu. Byl jsem tehdy pěkně vykulenej. Tenkrát proti mně nastoupil Radoslav Látal, Václav Svěrkoš, nebo René Bolf. Neskutečný zážitek, obrovská zkušenost. Navíc jsme v Ostravě díky gólu Honzy Nezmara vyhráli. Prostě krásný první ligový zápas.

Ten samý rok jste byl členem reprezentace U 20 na mistrovství světa.
V té době mi bylo 18 let, jel jsem tam jako nejmladší hráč. Trénoval nás tehdy pan Vrba, v kabině jsem byl s Tomášem Sivokem, nebo Davidem Limberským. Obrovská čest. Na pokoji jsem bydlel s Milanem Petrželou. Musím přiznat, že to byla velká sranda. Na tyhle časy se vzpomíná fakt moc dobře.

Za šest let přišel poslední ligový zápas v dresu Kladna. Tehdy vám nebylo ještě ani 25 let, přesto přišel přesun do nižších soutěžích. Co se stalo?
No, to by fakt bylo na dlouhé povídání. Zkusím to trochu zkrátit. Po konci na Kladně jsem byl stále smluvně vázán ve slovenském klubu FC Nitra. Tam jsem se ale ani náhodou nechtěl vrátit. Byl jsem moc rád, když se mi zase ozvala Česká Lípa. Z Lípy jsem si ještě odskočil do druholigové Vlašimi. Je pravda, že na vyšší úrovni jsem mohl hrát déle. Musel bych ale na sobě více makat. Třeba jako teď. To si ale člověk uvědomí, až když je starší.

Jak jste se vůbec dostal do Nového Boru, kde aktuálně působíte?
Lípa tenkrát odhlásila třetí ligu. Ozval se mi Obrovský z Nového Boru a dohodli jsme se. Našel jsem si tady manželku, se kterou teď máme 4letého syna Honzíka. V mém přesunu do Nového Boru sehrál velkou roli fakt, že tu mám babičku a dědu. Jsem tu spokojený.

Co vám nejvíc utkvělo ve vaší prvoligové paměti?
Určitě působení ve Slovanu Liberec. Už jako malý jsem si přál hrát první ligu právě za tenhle tým. Moc rád vzpomínám na domácí zápas proti pražské Slavii, kdy jsem hrál od začátku.

Jak se vůbec vyrovnáváte se současnou situací, kdy je amatérský sport zakázaný?
Snažím se pořád udržovat jak to jen jde. Možná teď trénuji víc, než v době, kdy byl svět ještě v pořádku. Manželka si kolikrát klepe na čelo, ale už si zvykla. Je to ale těžké. Celý týden trénujete a místo vrcholu v podobě mistrovského zápasu vás nic nečeká. Stále věřím, že se to jednou otočí. Do té doby se budu stále pilně připravovat.

Od klavíru přesedlala na vzduchovou pušku. Kariéru ukončila v tom nejlepším

V současné době trpí asi nejvíc děti, které nemohou sportovat. Škoda, že nedostaly alespoň nějakou výjimku…
Určitě by bylo dobré mít nějakou výjimku. Vždyť děti ztratily už rok sportovního života. Místo toho, aby se zlepšovaly, můžou akorát sedět doma. Bojím se, aby neztratily zájem o sport jako takový.

Má Jan Broschinský ještě nějaké fotbalové cíle?
Hlavně být zdravý, to přeji všem. Hlavně, abychom zvládli tuhle divnou dobu. Nový Bor bude moje poslední fotbalová štace. Je mi už 35 let. Jak už jsem řekl, jsem tu opravdu rád.

Co děláte mimo fotbal? Čím se živíte?
Dělám skladníka, práci mám kousek od domova, takže paráda. Baví mě to, máme super partu. Nedávno mi říkal kamarád, co se mnou pracuje, že koukal na nějaké sestavy, kde jsem hrál jako sedmnáctiletý. Tehdy jsme hráli proti Chorvatsku, kde hrál i Luka Modrič. Kamarád mi pak říkal: No vidíš, jak se vaše kariéry maličko rozešly. Ty děláš skladníka a on hraje za Real Madrid (smích).

A koho představíme příště? KAREL KAŇKOVSKÝ (Skalice u České Lípy)