Tam Dolejš překonal sám sebe a do cíle náročné výzvy, kterou provázel vydatný déšť, dorazil jako šestý nejlepší borec. Navíc svůj čas stlačil pod deset dní.
„Abych řekl pravdu, já tyhle ankety vždycky beru s rezervou, ale určitě mě potěšilo to, že si toho výkonu lidé, kteří v anketě hlasovali, všimli,“ svěřil se Deníku mochtínský trenér, hráč a jinak všestranný sportovec.
„Závod 1000 miles jsem ale bral spíš v osobní rovině. Šesté místo bylo skvělé, ale o to mi tolik nešlo. Tyto výzvy jsou hlavně o prožitku. Cílem pro mě bylo si to užít. A musím říct, že loňský rok jsem si i vzhledem k náročným podmínkám opravdu prožil i užil,“ doplnil.
Zúčastníte se tohoto obtížného závodu na území Česka a Slovenska i letos?
Už vloni se jako oslava jubilejního 10. ročníku mělo jet dokonce 2020 mil. To se ale nakonec i kvůli bezpečnosti nestalo a závod o téhle vzdálenosti by se měl uskutečnit až letos. Zatím mám v plánu toto absolvovat, ale uvidíme, jak to nakonec celé i vzhledem k pandemii bude. I pořadatelé určitě budou čekat do poslední možné chvíle, než, aby něco bezhlavě rušili. Zatím platí, že pojedu.
Kromě ankety Pošumavského sportovního sdružení jste byl nominován také mezi jedenáctku hráčů unikátní soutěže Deníku o nejpopulárnějšího fotbalistu okresu. Co na to vlastně říkáte?
Zaregistroval jsem to a byl jsem opět mile překvapený. Fotbal miluji, ale beru ho opravdu jako kolektivní sport. Mám rád, když se jako parta nebo nějaká skupinka lidí sejdeme, zahrajeme si fotbal, popovídáme si a je u toho sranda. Každopádně si moc vážím toho, že moje jméno je i ve fotbalovém prostředí v okrese vnímáno v pozitivním smyslu.
Teď už čistě k fotbalu. Myslíte si, že má letošní sezona amatérských soutěží nějakou budoucnost?
Kdybych měl mluvit pouze za sebe, já bych dohrál podzimní část tak, aby se z jednotlivých soutěží postupovalo a sestupovalo. I když z pohledu Mochtína by bylo asi úplně jedno, kdyby se soutěž nakonec zrušila stejně jako v loňském roce. My totiž nemáme žádné přehnané ambice ani cíle. A postupové už vůbec ne.
Zeptám se trošku jinak; je podle vás reálné, aby se zápasy z přerušené podzimní části do konce června dohrály? I přes to, že pandemie i přes různá a tvrdá opatření stále neustupuje…
Nechci říct, že covid nějakým způsobem zlehčuji, ale rozhodně na něj mám vlastní názor. Ano, chraňme ohrožené skupiny lidí, ale mladé a zdravé sportovce nechme trénovat i hrát. Ale jestli je reálné, aby se alespoň odložený podzim dohrál? O tom stejně rozhodnou jiní.
Amatérský sport, zejména pak ten kolektivní, už má kvůli koronaviru až na pár světlých dní více než rok vystavenou stopku. Myslíte si, že to může být velký problém směrem do budoucna?
Já to vnímám jako obrovský problém. Ať už se jedná o sportovní činnost dětí, ale i dospělých. Třeba u nás v Mochtíně jsme se i přes některé problémy snažili léta držet dva dospělé týmy. Jenže současná situace nás možná donutí teď béčko také zrušit. Důvodem je ztracený zájem o sport nebo existenční stránka lidí, kteří teď kvůli špatné finanční situaci nebudou mít o víkendu čas ani náladu jít hrát fotbal. A děti? To je ještě větší problém. Teď už rok nejsou v partě, odvyknou si sportovat. Bude podle mě zase nějakou dobu trvat, než bude zájem dětí o sport alespoň takový, jaký byl před rokem, kdy začala pandemie. Ale snad nebude tak zle. Byla by obrovská škoda, aby covid zničil léta práce sportovních nadšenců v amatérském sportu, u nás zejména pana Šota, kterému patří obrovský dík za to, kde mochtínský fotbal byl a stále je.
Jak vy jako velký sportovec prožíváte toto období? Udržujete se nějakým způsobem v kondici? A dal jste svým svěřencům jako hrající kouč TJ Sokol Mochtín nějaké individuální plány?
Já se samozřejmě snažím udržovat neustále. Jezdím na kole, chodím běhat. Bez toho bych zkrátka být už nemohl. A jestli jsme dali klukům z týmu nějaké individuální plány? Víte, v této době je na amatérské úrovni někomu dávat individuální plány složitější. Věřím, že se každý alespoň trochu v kondici udržuje sám, ale nekontroluji to. Fotbal hrajeme pro radost, nikoliv pro peníze.
Přinesla vám vlastně už rok trvající pandemie něco pozitivního? Třeba to, že jste měl čas na věci, na které jste kvůli fotbalu předtím volné okénko ve svém denním programu neměl?
Těžká otázka. Sice v životě beru věci tak, jak jsou, ale nic moc pozitivního mě teď asi nenapadne. Spíš v tom vidím řadu negativních věcí a uvědomuji si, že další ještě přijdou. Pozitiva mohu hledat snad jen v profesním životě – třeba práce probíhá více on-line, člověk nemusí jezdit po republice, ale to už by bylo na jiné téma rozhovoru.
Ačkoliv amatéři hrát nemohou, jistě sledujete fotbal, který za přísných podmínek a pravidelného testování formou PCR testů funguje alespoň na profesionální úrovni. Myslíte si, že pražská Slavia postoupí ve čtvrtfinále Evropské ligy přes slavný Arsenal Londýn?
Jsem Plzeňák a přiznám se, že Slavii jsem nikdy moc nemusel, ale v evropských pohárech jí fandím. V poslední době hraje výborný fotbal, krásně se na její hru dívá. Slavia trošku maže fámy, že fotbal není o běhání. Když se podíváte na její hru, tak ji má založenou právě na úžasné fyzické kondici. Proti Arsenalu jí věřím. V současné formě může v této soutěži porazit kohokoliv. A postup Pražanům přeji, i s ohledem na celý český fotbal.
Co vlastně říkáte na velkou aféru kolem obránce Pražanů Ondřeje Kúdely, který měl ve Skotsku v závěru zápasu Evropské ligy s Rangers údajně rasisticky urazit domácího Glena Kamaru?
Mrzí mě, že útok na zdraví hráčů je menší zlo než údajná rasistická nadávka. Podle mě by se spíš měla řešit zákeřná hra Rangers, na kterou jsou patřičné důkazy. Kdybych byl v arbitrážní komisi, celou situaci bych hodnotil v kontextu celého utkání. Vadí mi, že všechno, co se stalo předtím na hřišti a pak i po zápase v útrobách stadionu, se tak trochu tímto momentem hází na stranu.
