Utkání po 90 minutách skončilo výsledkem 5:5, v penaltách byli šťastnější domácí. „Remíza nás moc mrzí, jelikož nám navíc nebyl uznaný jasný gól, kdy soupeřův obránce vykopával míč už za brankovou čárou,“ posteskl si vyhlášený kanonýr. „Soupeř byl hratelný, my měli spoustu šancí, ale bohužel. No a penalty? Jednu jsme nedali a náš gólman nic nechytil,“ usmíval se Vaněk.
Miroslav Vaněk (vlevo).
Spokojení můžete být určitě s tím, že jste jako první na jaře Hory Matky Boží obrali alespoň o bod. Vy osobně jste k tomu přispěl čtyřmi přesnými zásahy. Která vaše trefa byla tou nejsložitější?
Třikrát jsem skóroval nohou po centrech ze strany. Až na jeden gól, který jsem dal, když jsem šel sám na branku a naštěstí svou šanci proměnil. Ale i když jsem vstřelil čtyři góly, nemohu být spokojený, nedaří se mi. Mám totiž plno šancí, za zápas jdu třeba desetkrát sám na bránu a nedám. Také jsem už od kluků dostal přezdívku Pavel Kuka (směje se).

Zatímco na podzim jste dal jen osm branek, v jarní části sezony, ve které hrajete nadstavbu o konečné 13. až 17. místo, jste se prosadil už jedenáctkrát. Cítíte se lépe nebo to může být způsobeno také tím, že ve vaší skupině je pět nejhorších týmů okresu z podzimní části?
Je asi jedno, jestli teď máme lehčí soupeře. Kolikrát se totiž hůř hraje proti slabším celkům. Já osobně mám rád spíš týmy, které se snaží hrát fotbal. Ale jak už jsem říkal, gólů mohlo být daleko více. Šance mám…

V tabulce nadstavbové skupiny jste třetí. Je váš cíl udržet tuto pozici, nebo ještě cílíte třeba na druhou příčku rezervy Vrhavče?
Asi bychom chtěli ještě Vrhaveč přeskočit a být alespoň druzí, když už jsme po podzimu skončili v této skupině hrůzy (smích).
Žijete v Praze, a proto se ptám: proč hrajete zrovna v Neznašovech? Je to z hlavního města celkem daleko.
V Praze jsem se narodil, ale můj praděda pochází z Běšin, takže tam máme barák a od mala sem jezdím na víkendy. Ale abych odpověděl na otázku: moje žena je z Neznašov a její bratr tady hraje fotbal, takže proto jsem tady začal hrát. V Praze jsem brzy s fotbalem kvůli zdraví skončil, takže mi tohle vyhovuje. Bez tréninku jít na zápas a pak si dát s klukama pivo. Je tu skvělá parta. Tímto bych chtěl poděkovat Kamilovi, že mě sem přivedl.
Jak dlouho hrajete fotbal a vzpomenete si, kdo vás poprvé přivedl na trénink?
Fotbal hraji od pěti let, začínal jsem v SK Union Vršovice, kde jsem nakonec skončil, byť jsem byl mezi tím ještě dvakrát na hostování v ČAFC a Xaverově. K fotbalu mě přivedl táta, už od přípravky mě trénoval.
V Neznašovech nastupujete na pozici útočníka. Vpředu jste celý život, nebo jste si zkusil i jiné posty ve fotbalové jedenáctce?
Od malička jsem hrával v záloze, hlavně střed. V útoku nastupuji až tady. Nerad se totiž vracím a nemusím tolik běhat (úsměv).

