Slavnější Zdeněk patří k velikánům české gastronomie, o osm let mladší Josef zase ke zkušeným tahounům fotbalového týmu z Klatovska v nejnižší IV. třídě. Stejné příjmení rozhodně není pouze náhoda. „Zdeněk je vzdálený příbuzný, je to můj nevlastní strýc,“ vysvětluje Josef Pohlreich.

A kuchařský um? Ten je u obou chlapíků součástí DNA. „Rád vařím a umím uvařit všechno. Asi tam ty společné geny fakt budou,“ směje se běšinský mazák, který v lednu oslaví 56. narozeniny.

ČTYŘI KLUBY KARIÉRY

Velká láska k fotbalu se u „Pepíka“ zrodila před více než čtyřiceti lety. „Je to už opravdu hrozně dlouho. Jako malí jsme si s kamarády kopali za barákem nebo někde jinde na dvě branky a asi v jedenácti letech jsem přišel na první trénink. S fotbalem jsem začínal v Lubech a pak jsem hrál ve Vrhavči, s níž jsme vykopali okres,“ vzpomíná Josef Pohlreich.

Poté ho nevyzpytatelné fotbalové cesty zavedly do Spůle, odkud před letošní, aktuálně pozastavenou sezonou, odešel do Běšin. „Původně jsem si myslel, že ve Spůli dohraji kariéru, ale nakonec mě kluci z Běšin ukecali, a tak jsem tady,“ říká fotbalista o svém bleskovém přesunu.

A dobře udělal. Běšiny letos v áčkové skupině okresní ´čtyřky´ zvítězily ve všech pěti případech. V bitvách nastřílely úctyhodných jednatřicet branek a inkasovaly pouze dvakrát. „V Běšinech je navíc super parta. Všichni mě berou, jako by mi bylo stále dvacet. Máme mladý kolektiv a ten potřebuje pár „staříků“, kteří týmu dodají potřebné zkušenosti,“ tvrdí sympatický pán.

Ptáte se na Pohlreichův recept na fotbalovou dlouhověkost? Borec, který do kulatého nesmyslu kope už 44 let, podal jednoduchou odpověď. „Fotbal vás musí bavit, abyste vydrželi takhle dlouho. Já už s fotbalem končím deset let, ale stále ho hraji, protože pro mě znamená všechno. I ortoped mi už říkal, ať se na to vykašlu, protože mám špatná kolena. Říkal mi, že už ze mě stejně žádný Maradona nebude,“ culí se „fotbalový důchodce“.

OKLAMAL RODINU, ABY MOHL NA ZÁPAS

Sportem ku zdraví. A fotbalem zvlášť. Josef Pohlreich tento fenomén zkrátka miluje a nedá na něj dopustit, což potvrdil i zajímavou a velmi úsměvnou historkou.

„Letos v létě jsme jeli na dovolenou do Chorvatska. Měli jsme jet už v pátek, ale my hráli v sobotu zápas. Vymyslel jsem si tedy tisíc důvodů, proč nemůžeme jet, a nakonec jsme odjeli až v sobotu po zápase,“ vypraví.

„Fotbal je pro mě všechno a pokud bude zdraví sloužit, čtvrtou třídu stále můžu hrát. Dalo by se říct, že i bez tréninků, které někdy nestíhám, tuto soutěž zatím zvládám,“ usmívá se a doplňuje, že tréninkové manko občas dožene doplňkovým sportem. Třeba jízdou na kole.

Na závěr se ještě Josef Pohlreich, jenž letos v dresu Běšin nastoupil do všech zápasů, a v posledním duelu na půdě Ježov (7:0) dokonce s kapitánskou páskou na ruce, rozpovídal o fotbalové stopce. „Je to hrozně složitá doba pro všechny fotbalisty. Pro nás starší, protože věk prostě nezastavíte, ale i pro mladší kluky, kteří do fotbalu nejsou až tolik zapálení. Tyhle pauzy je od tohoto krásného sportu jen odradí,“ uzavírá povídání fotbalový gurmán.