Odešel do Německa, kde si v Neurkirchenu zahrál Landesligu. V současnosti sedmadvacetiletý borec válí v týmu SSV Jandelsbrunn, který hraje regionální A-Klasse.

Po dlouhém a vážném zranění se teprve dostává do potřebné formy. „V předchozím angažmá jsem se při zápase zranil. Přetrhal jsem si křížový vaz v koleni, natrhl postranní vazy a ještě meniskus, takže mě čekala plastika levého kolene. Relativně rychle jsem se ale uzdravil a po osmi měsících znovu nastoupil,“ ohlíží se zpátky Vrhel, který stále bydlí v Sušici a do více než osmdesátimilionové země dojíždí. „Dojíždím denně, jelikož jsem od sponzora klubu dostal i práci. Je to však velmi náročné, protože musím vstávat každé ráno už ve čtyři hodiny. A cesta trvá asi hodinu,“ vysvětluje.

Fotbal v Německu rozený střelec hraje i přes to, že si s nelehkým jazykem příliš netyká. „Nikdy jsem se německy neučil, takže s tím mám trošku problémy. Ale snažím se komunikovat a něco pochytit. Co se týče fotbalových věcí, tak to se člověk vždycky dorozumí, intuitivně to chápe. Pokyny jsou ve fotbale pořád stejné,“ míní Vrhel.

Od německé A-Klasse však očekával lepší úroveň. „Abych byl upřímný, úroveň soutěže není moc dobrá, ale máme v týmu pár šikovných fotbalistů. Co se týče zázemí, máme pouze jedno hřiště, ale na druhou stranu musím říct, že je hodně kvalitní, trávník je ve výborném stavu,“ říká temperamentní chlapík s tím, že na domácí zápasy chodí asi 150 diváků.

Sušický rodák se rozpovídal také o finančním ohodnocení v zemi několikanásobných mistrů světa i Evropy, což bývá pro většinu sportovců téma, o kterém se neradi baví. „Je to trošku složitější. Němci vám navykládají cokoliv, aby vás přitáhli, a pak je všechno jinak. V předchozím angažmá to bylo špatné. Doteď mi Neukirchen dluží 2000 eur, které už asi nikdy neuvidím,“ posteskl si Miroslav Vrhel.

Co si ale talentovaný snajpr pochvaluje, jsou lidé kolem. „Všichni jsou hrozně přátelští. A spoluhráči jsou taky super. Přijde mi, že fotbal v Německu lidé naprosto žerou. O hodně víc než v Čechách,“ tvrdí kanonýr, jenž zavzpomínal také na staré dobré časy strávené v Sušici. „Vzpomínám na to hrozně rád, Sušice je pro mě pořád srdeční záležitost. Byl jsem u největších úspěchů klubu za několik posledních let. Mrzí mě, jak na tom teď Sušice je, protože to tam dělají lidé, kteří mají tamní fotbal v lásce. Snad se tam situace brzy zlepší,“ uzavřel.