Ale jako na potvoru se záhy situace okolo covidu natolik uklidnila, že byl amatérský fotbal opět povolený. Divizní Klatovy nelenily a hned zahájily přípravu, v rámci které sehrály také několik přípravných zápasů.
Utkání na Doubravce, které svěřenci trenéra Hoffmanna absolvovali v rámci memoriálu Matěje Strejčka na konci května, však bylo pro Jakuba Brabce osudné. Ve druhém poločase ho po jednom ze soubojů musela odvézt ze hřiště sanitka do nemocnice. Prognózy? Růžové rozhodně nebyly.
„Kubovo zranění zastínilo celé utkání. Je to pro nás velká ztráta. Vypadá to na vazy v koleni a asi ho čeká dlouhá pauza,“ litoval po zápase trenér Michal Hoffmann.
Teď se k nepříjemné situace vrátil i samotný Jakub Brabec. „Odehrával jsem balon dozadu a protihráč mě dojel. Určitě se ale nejednalo o nic zákeřného, to vůbec ne. Takových soubojů je v zápase celá řada,“ uvedl.
Půl roku jste kvůli pandemii nemohli hrát, a když už se to zase všechno rozjelo, přišlo zranění. Jak nešťastnou situaci nyní vnímáte?
Momentálně už líp. Když se mi to ale stalo, byla to pro mě obrovská rána, hlavně na psychiku. Rozdýchával jsem to fakt těžce. Přišlo to i ve špatný moment, jelikož mi zrovna začalo zkouškové období na vysoké škole. Hlavou jsem byl úplně mimo a ve škole to bylo za poslední dva týdny hodně znát.
Jak jste vlastně nešťastný moment ve vyrovnaném zápase na Doubravce viděl?
Inkasoval jsem ránu pod koleno. V tu chvíli to byla hrozná bolest, moje tělo bylo celkem v šoku. Pamatuji si, že se mi i dost klepala kolena. Poté, co mě záchranka odvezla do nemocnice, mi doktor řekl, že to s velkou pravděpodobností bude přetržený přední křížový vaz. V ten okamžik mi teprve došlo, co se to vlastně stalo. Naštěstí jsem byl minulý týden na kontrole a tam mi řekli, že podle jejich názoru by být přetržený neměl.
Takže jak dlouho budete mimo hru? Nečeká vás nějaká operace?
To bych také moc rád věděl. 29. června jdu na magnetickou rezonanci a tam bych se snad měl dozvědět finální verdikt. Doktor mi říkal, že by to mohl být i poraněný meniskus, tak uvidíme. Já už jsem poměrně optimistický, takže věřím, že to nebude ani jedno a na operaci nepůjdu. Chci se na hřiště vrátit, co nejdřív to jen půjde.
Už jste někdy ve své kariéře prožil něco podobného?
V takové situaci se nacházím poprvé. Na žádné větší zranění si nevzpomínám. Já skoro z každého zápasu odcházím s nějakým šrámem, asi to bude i stylem, jakým hraji. Ale nikdy to nebylo nic vážného, abych nemohl jít za pár dní na další trénink.
Když se nad tím tak zamyslím, celý klatovský tým teď sužují zranění. Může to být třeba i tím, že se dlouho nehrálo a pro tělo fotbalisty je návrat do tréninku a aktivního sportovního života jakýmsi šokem?
Myslím si, že to tím určitě může být. Tělo teď zkrátka není zvyklé na takovou zátěž, a tak přicházejí zranění mnohem častěji.
Pryč od zranění. Věříte, že se příští fotbalový ročník amatérského charakteru už konečně dohraje celý?
Věřím, že ano.
A věříte, že i vy do něj alespoň nějak zasáhnete?
Do sezony zasáhnu snad stoprocentně. Věřím a doufám, že už budu moci klukům pomoci hned od začátku.
Do Klatov jste přicházel z Hrádku u Sušice, kde jste hrál se svým bratrem Jiřím a trénoval vás váš otec. Ten v Hrádku ale poměrně nedávno skončil a starší bratr teď přestoupil do Nýrska. Co říkáte na jeho přesun do týmu, jenž hraje o soutěž výš?
Je to tak. V Hrádku už bohužel nikdo z rodiny nepůsobí, ale na druhou stranu jsem za bráchu strašně rád. Určitě se mu tým neopouštělo lehce, ale věřím, že udělal správný krok.
Premiéru v dresu Okuly si odbyl před týdnem proti béčku Jiskry Domažlice. Jak hodnotíte jeho výkon? Všiml jsem si, že jste zápas sledoval z tribuny…
Na první zápas to nebylo vůbec špatné. Mohl dát i branku, ale má co zlepšovat. Minimálně by mohl zhubnout pár kilo, ať se mu běhá líp (smích). Moc mu to přeji a doufám, že se mu tam bude dařit. Třeba si i někdy proti sobě zahrajeme, což bych uvítal. Ale myslím si, že by mě to docela bolelo (úsměv).