Hlavní hvězdou zápasu se stal hradešický ofenzivní fotbalista František Melka, jenž nasázel hned čtyři góly a výrazně se tak podepsal pod zisk cenných tří bodů. „Letošní sezonu jsme začali parádně. Hráli jsme to, co jsme potřebovali, vzadu jsme nebláznili a hlavně jsme dávali góly. V Lubech i doma proti Dlouhé Vsi jsme si to pak zavařili sami. Máme dost mladý tým a občas děláme lehkovážné chyby, které Luby, ale zejména Dlouhá Ves potrestaly,“ litoval Melka. „Obzvláště Dlouhá Ves si za celý zápas u nás nic nevypracovala, na všechny čtyři branky jsme jim nahráli my,“ vracel se devětadvacetiletý kanonýr hradešického Sokola ke dvěma předchozím nezdarům.
Hradešický fotbalista František Melka (vpravo).
O to víc se však jeho Hradešice soustředily na zápas v Sušici, kde dominovaly. Byť se podle slov Melky na soka nijak zvlášť nepřipravovaly. „Příprava na Sušici nebyla nijak důkladná. Trenér ví co v nás je, a proto nás jen motivoval do naší kombinační hry. Nakonec z toho byla výhra a řekl bych, že i výsledek odpovídá dění na hřišti,“ konstatuje František Melka. „Vždy se nám totiž hraje lépe proti kvalitnímu týmu, což i přes výsledek Sušice je. Nám to ale v neděli sedlo a k ničemu vážnějšímu jsme domácí nepustili,“ liboval si střelec.
Sám přiznává, že mezi muži jsou čtyři vstřelené góly v jednom utkání jeho osobákem. „V Sušici jsem měl další dvě šance, gólů tak mohlo být ještě víc. U první příležitosti mi chyběl krok a u té druhé jsem hlavičkoval těsně vedle,“ uvedl borec, který dal v zápase už více gólů (7), ale to bylo v dorostu.
František Melka (s míčem).
Především díky Melkovi jsou Hradešice po pěti odehraných kolech (úvodní tři kola plus předehrávky 12. a 13. kola) se ziskem devíti bodů na čtvrtém místě, přičemž na vedoucí Švihov ztrácí tři body. Koneckonců: z šestadvaceti zásahů týmu se hned o deset z nich postaral právě Melka. „Ale že bych měl nějakou extra střeleckou formu, to ne. Vloni jsem totiž také nastřílel dost branek, takže si myslím, že gólovou fazónu si držím tak nějak stabilně,“ říká Melka, jenž vloni nastřílel v pětadvaceti zápasech sedmnáct branek.
Letos by však chtěl ještě přidat, aby Hradešicím pomohl k vytouženému cíli. „Ambice jsou pro nás stejné jako v loňské sezoně. Cílem je postup do I. B třídy, kde je spousta kvalitních soupeřů, se kterými se nám bude hrát lépe,“ myslí si František Melka, jehož trenérem je jeho vlastní otec.
Žádné výhody z toho ale nemá. Naopak. „Táta mě trénoval už v Horažďovicích, bratra Jakuba zase v Sušici a vždycky jsme to měli o trošku složitější než ostatní. Jak v tréninku, tak při zápasech, kdy kritika byla vždy o něco tvrdší, naopak pochvala přišla jen málokdy. S tím jsme ale byli oba dva srovnaní,“ culí se Melka, který v říjnu oslaví třicáté narozeniny.
Fotbal se i díky tomuto spojení v rodině Melkových řeší s pravidelnou přesností. „Prakticky pořád, protože nejen, že nás táta trénuje a já hraji, ale ještě jsme oba ve výboru Sokola, klub totiž nespadá pod obec,“ vysvětluje František Melka, jenž je jedním z mnoha držitelů tohoto příjmení na Hradešicku.
Například vloni, shodou okolností v zápase na půdě rezervy Sušice (1:3), nastoupilo v základní sestavě TJ Sokol Hradešice hned několik borců - Melků. Kromě něj i Jan, Milan a na střídačce byl připravený otec František, fotbalový nadšenec a kouč. Rodinou vazbu mezi nimi ale nehledejte.
„Zbytek Melků – Patrik, Lukáš, Milan, Venca a tak dále, to už není příbuzenstvo, ale jen shoda jmen. Nicméně vloni jsme tady udělali takový srandamač Melkové proti zbytku světa, kdy jsme opravdu dali dohromady Melkovu jedenáctku – těch je totiž v okolí požehnaně,“ dodává František Melka s úsměvem na rtech.