Osobnost Deníku

Martin Štěch s fotbalem začínal v šesti letech. Tomuto fenoménu ve světě sportu se tedy věnuje již dvě desetiletí.

„K fotbalu mě přivedl můj otec, který hrával za Rabí, a já s ním často chodíval na tréninky. Sám jsem pak začal hrát za mužstvo žáků,“ vzpomíná na své první fotbalové krůčky záložník budětického mančaftu, jenž si ve své kariéře zahrál také jinde. Třeba i v dalekém Norsku.

close Martin Štěch. info Zdroj: archiv Martina Štěcha zoom_in Martin Štěch.„Začínal jsem v žácích na Rabí. Tým však byl po nějaké době rozpuštěn a nás přesunuli do klubu v Žichovicích, kde jsem hrál až do dorostu. Po dorostu jsem se vrátil do Rabí, ale vlastně ihned jsem přešel do Žihobec, jelikož došlo ke zrušení i mužského oddílu na Rabí. No a z Žihobec jsem se vrátil zpět na Rabí, ale už v dresu Budětic. To se psal rok 2012. Také jsem při svých studiích hrával Strahovskou ligu v Praze a Studentskou ligu v Norsku,“ říká Štěch.

A jak sám napověděl, v Buděticích je už od roku 2012. Tedy od samotného začátku existence klubu, který svůj historicky první fotbalový zápas odehrál v červenci roku 2012 proti TJ Žichovice.

Šlo o přátelský souboj a z výhry 5:0 se tenkrát radoval tehdejší účastník I. B třídy a v současnosti hlavní aspirant na postup do krajského přeboru.

V Buděticích jste začínali v roce 2012 úplně od píky. Jak s odstupem devíti let vzpomínáte na začátky tohoto mladého klubu?
Začátky byly krásné. Vlastně jsme byli všichni kamarádi z jedné vesnice, ale nikdy jsme nehráli fotbal společně za jeden mančaft. To byl hlavní důvod založení klubu. Každou sobotu jsme se potkali na pivu a vyprávěli si zážitky ze zápasů. A pak se zjevila myšlenka, proč nehrát společně za rodnou vesnici. Na druhou stranu jsme z toho měli respekt, přece jenom klub se nezakládá každý den. Jedná se o dost velký projekt a zodpovědnost je vysoká. A musím uznat, že nebýt Zbyňka Chmelíka, tak by naše idea nejspíš nikdy nebyla převedena v realitu. Zbyněk se chytil této myšlenky a stal se jakýmsi šéfem tohoto našeho projektu. Za to mu patří velký dík. Všichni jsme ale věděli, že to nebude jednoduché – neměli jsme finance, vedení a vlastně ani hřiště. Vše se ale nakonec podařilo vyjednat a nám se splnil sen. Hned od začátku jsem věděl, že to bude fungovat. Všichni jsme si fotbalově, ale hlavně po lidské stránce sedli a utvořili jsme skvělou partu. Byla to obrovská euforie. Nikdo z okolí nám nepřál a všichni (vyjma našich příznivců) nám předurčovali brzký konec. A jak to bylo ve skutečnosti dál, už vlastně všichni vědí (úsměv).

V první sezoně jste pochopitelně začínali ve IV. třídě, ale teď hrajete okresní přebor. V letošní – aktuálně pozastavené – sezoně se vám ale příliš nedaří. Z osmi zápasů jste vybojovali jediný bod a jste poslední, přitom vloni jste se stejnými soupeři uhráli bodů sedmnáct. Čím si to vysvětlujete?
Za tím stojí více faktorů. Jednak mi přijde, že jsme jediný tým v soutěži, jehož věkový průměr stále roste. Bohužel se nám nedaří přivést mladé hráče. Druhým faktorem je to, že jsme měli mnoho absencí, ať už vlivem zranění, dovolených nebo svateb. Navíc jsme sehráli hodně vyrovnaných zápasů, které jsme ale bohužel prohráli, často o jednu branku. A také je důležité říci, že nás v létě opustili dva hráči základní sestavy. Stoperská stálice a nejlepší střelec posledního ročníku soutěže. Taková ztráta je určitě znát. Na druhou stranu smekám klobouk před kluky, kteří je dokázali nahradit.

close Deník na návštěvě. info Zdroj: Deník zoom_in Deník na návštěvě.

Už jste to tak trošku zmínil v předchozí odpovědi. Když se podívám na soupisku budětického mužstva, jste spíš tým, za který hrají starší hráči. Jaká v takovém družstvu panuje atmosféra a jakou máte v kabině partu?
Ano, to je pravda, ale jak se říká – věk je jenom číslo. Působí to na mě tak, že když starší chlapi přijdou na trávník, jsou hned o několik (desítek) let mladší (smích). Atmosféra v kabině je skvělá, hodně se nasmějeme. Myslím, že pro spoustu kluků je to takový ventil, který jim umožní alespoň na chvíli zapomenout na starosti běžného života. Na druhou stranu i u nás se občas objeví nějaký zádrhel, ale to je normální. Fotbal je kolektivní sport a v rámci kolektivu může na jednu věc mít více lidí odlišné názory.

Prozradíte čtenářům, kdo je největším manekýnem, vtipálkem a jedlíkem týmu?
Největším manekýnem je určitě naše Květinka. Ten se prohlíží v zrcadle i před tréninkem. Vtipálků máme vícero, to je těžké rozhodování. Nikdo z nás nezkazí srandu. Ale velkým vypravěčem vtipů je Kouč, Jiřina nebo Kouba. A největším jedlíkem je rozhodně Květák. Kdykoli máme společný oběd, Květák po všech dojídá. Tenhle blázen je schopný si dát guláš s deseti klidně i ke snídani.

Domácí zápasy hrajete na útulném hřišti v Rabí s impozantním výhledem na hrad. Jak se vám v takovém prostředí vůbec hraje?
Pochopitelně skvěle a hraji zde nejradši. Myslím, že si to všichni hráči, ale i diváci patřičně užívají. Zvláště pak v jarních, teplých dnech. Výhled je opravdu prvotřídní.

close FK Budětice 2012. info Zdroj: archiv FK Budětice/Pavel Hejduk zoom_in FK Budětice 2012.

Aktuálně mají kvůli pandemii koronaviru amatérské soutěže vystavenou stopku. Podle nejnovějších plánů by se mělo začít hrát opět až na konci března. Jak vy osobně prožíváte už dost dlouhé období bez fotbalu?
Fotbal mi chybí. Doufám, že se vše otočí dobrým směrem a že budou moci všichni sportovci opět dělat to, co je baví. Rok je ve sportu strašně dlouhá doba. U nás amatérů to ještě není tak zlé. My hrajeme, abychom lidem zpříjemnili víkend, udělali si žízeň a pokecali s kamarády. Problém vidím u mládeže. Mám strach z toho, že pandemie negativně pozmění kariéry spousty talentovaných a nadějných sportovců. Snad se mýlím. Doufám, že na jaře vyběhneme na čerstvě posekaný trávník pod hradem Rabí a budeme se rvát o vítězství před plnými tribunami fanoušků.

close FK Budětice 2012. info Zdroj: archiv FK Budětice/Pavel Hejduk zoom_in FK Budětice 2012.

Věříte, že se letošní sezona stihne dohrát alespoň tak (takže alespoň podzimní část), aby se ze soutěží postupovalo a sestupovalo?
Věřím, že ano. Myslím, že si to přejí všichni. Možná při pohledu na tabulku by se mohlo zdát, že nám by se hodilo soutěž nedohrát, protože v tom případě bychom se v soutěži udrželi. Ale já tyhle kalkulace nemám rád. Ať bude formát dohrání soutěže jakýkoli, pandemie vždy poškodí nějaké kluby. Jenom je otázkou, jestli týmy, které usilují o postup, nebo týmy, které se vehementně snaží o záchranu. Nicméně já bych byl rád, abychom mohli při hře ukázat, že do této soutěže opravdu patříme.

Než se ale amatérské soutěže znovu rozjedou, musíme si všichni zatím vystačit s profesionálním fotbalem doma u televize. Kterému týmu fandíte a kdo podle vás vyhraje letošní Ligu mistrů?
Na obě otázky odpovím stejně – FC Barcelona. Kluci to budou mít po úterní porážce s PSG (1:4 – pozn. autora) v odvetě hodně těžké, ale ve fotbale se může stát cokoli, a nejen proto je tato hra tak krásná (úsměv).