Ondro, začneme trochu netradičně. Všichni ti říkají „Oja“. Prozradíš nám, jak tato přezdívka vznikla?

Když byla moje ségra malá, tak neuměla říkat Ondra. Místo toho vždycky říkala právě Oja. No a dodnes mi to zůstalo (úsměv).

Máš kromě sestry ještě nějaké jiné sourozence?

Ano, mladšího bráchu. Také hraje fotbal za Sušici.

Kdy jsi vlastně začínal s fotbalem ty? Vzpomeneš si?

S fotbalem jsem začal ve čtyřech letech, přivedl mě k němu můj nevlastní taťka, za což mu vážně moc děkuji. Celkově tedy tento sport dělám zhruba 11 až 12 let…

Každý fotbalista má nějaký vzor. Platí to i u tebe?

Ano, mám ho také. Mým vzorem je už dlouho Zlatan Ibrahimovič. Určitě se mi na něm líbí jeho sebevědomí. Četl jsem o něm i knížku. Líbilo se mi, čím si prošel a kam to nakonec dotáhl.

A co tvůj oblíbený klub?

V Česku je to určitě Viktorka Plzeň a v zahraničí jsem si v poslední době oblíbil Borussii Dortmund.

Je ti teprve 16 let, přesto fotbal hraješ už více než desetiletí. Jaký je tvůj doposud největší fotbalový zážitek?

To je těžké říct takhle z fleku (přemýšlí), ale asi to, když jsem jako malý kluk nastupoval na hřiště s Viktorkou. Na to asi nikdy nezapomenu.

A co fotbalový sen? Máš nějaký, případně jaký?

Asi nemám. Fotbal hraji především proto, že mě baví. Ale kdybych si někdy zahrál třeba ligu, určitě bych se nezlobil (smích).

Na jakém postu nastupuješ a kde se cítíš nejlépe?

Nastupuji jako útočník. Tato pozice mi docela sedí, ale z žáků jsem byl zvyklý hrát střed zálohy. Na tom středu je to asi lepší, protože se více potkám s balonem, mohu tvořit hru…

I přes svůj nízký věk už dostáváš pravidelně příležitost mezi muži. Jsi členem sušického A-týmu. Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi mládežnickým a dospělým fotbalem?

Je toho spousta, ale kdybych měl něco vypíchnout, tak určitě ve zkušenostech a rychlosti samotné hry.

Mužský výběr TJ Sušice momentálně vede Pavel Hrubec. Jaký je to trenér a na čem si nejvíce zakládá?

V první řadě je to výborný trenér. Mě osobně trénoval už od malička. Je to náročný kouč, který se z nás snaží dostat maximum. Na tréninku i při zápase. Je velmi důsledný.

Mrzí tě, že letošní sezona amatérských soutěží byla předčasně ukončena? Souhlasíš s tímto rozhodnutím, anebo si myslíš, že se mohla dohrát později?

Určitě mě to mrzí. Po zimní přípravě jsem měl pocit, že jsme docela nadupaní, a také tak vypadal náš první mistrák (vítězství 4:1 nad Rokycany B – pozn. autora). Ale jinak s tím souhlasím. Bylo by těžké dohrát všechny zápasy. Amatérský fotbal na to nemá kapacity…

Co máš na fotbale nejraději?

Asi to, že na hřišti jsme jeden tým a jdeme za něčím společně. Chceme něčeho dosáhnout, a i když se něco nepovede, hodíme to za hlavu a „jedeme“ dál.

Jaký je vlastně v Sušici kolektiv? Jak bys ho popsal?

Myslím si, že máme a jsme dobrý kolektiv. Rozhodně si na nic nemohu stěžovat.

Sezona 2019/2020 se sice nedohrála, ale po uvolnění vládních opatření alespoň trénujete a hrajete přátelské zápasy. Jsi rád?

Určitě jsem. Stále se chci zlepšovat a každý zápas, ať už mistrovský nebo přátelský, je pro mě dobrá zkušenost.

Jaké jsou tvé osobní cíle do nové sezony 2020/2021?

Jelikož nastupuji na postu útočníka, tak bych určitě chtěl dávat více gólů.

Fotbal, fotbal, fotbal. Jakým způsobem se ale od tohoto sportu nejlépe odreaguješ?

Nemusím se od něj odreagovávat. Právě on mi slouží jako relax od všech každodenních starostí…

Jaké další sporty máš rád?

Kromě fotbalu jsem na základní škole hrál florbal, házenou, volejbal, vybíjenou. Vždycky jsem měl rád tak nějak všechno (úsměv).

Máš nějaké motto, podle kterého se v životě řídíš?

„Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

Závěrečná otázka. Messi nebo Ronaldo?

Oba dva strašně obdivuji, ale kdybych si měl vybrat, tak Ronaldo. A proč právě on? Podle mě je to totiž fakt neskutečný dříč.