Forvard fotbalových Klatov Adam Aizner patří k mladším hráčům v kádru tohoto divizního klubu, který teď momentálně kvůli pandemii koronaviru a vládním restrikcím nehraje. Stejně jako ostatní amatérský týmy. Ovšem na hřišti patří jednadvacetiletý kanonýr téměř vždy k nejlépe hodnoceným borcům.

Pod vedením trenéra Michala Hoffmanna se Aizner neskutečně zlepšil a hodnota jeho akcií zákonitě rapidním způsobem vzrostla směrem nahoru, což ostatně ocenilo také Pošumavské sportovní sdružení okresu Klatovy, v jehož nedávné anketě Nejúspěšnější sportovec roku 2020 okresu Klatovy obsadil klatovský fotbalista celkové páté místo v kategorii dospělých jednotlivců.

Adam Aizner.Adam Aizner proti Doubravce. Zdroj: Deník/Martin Mangl

A pokud nepočítáme čtvrtého hrajícího kouče Jiří Dolejše z TJ Sokol Mochtín, který byl však za uplynulý rok oceněn za svůj mimořádný výkon v rámci cyklistického ultramaratonu, stal se Aizner nejlepším fotbalistou klatovského okresu za rok 2020.

„Moc jsme toho vloni kvůli covidu a zákazům neodehráli, takže i proto je toto ocenění pro mě překvapení, ale rozhodně mám radost. Je to však zásluha celého týmu, fotbal je totiž kolektivní sport,“ tvrdil Aizner, kterého si nyní v rozhovoru představíme trošku detailněji.

Vzpomenete si na své první fotbalové krůčky? Jak dlouho už hrajete fotbal a kdo vás k němu přivedl?
První fotbalové zkušenosti jsem sbíral už ve třech letech. Díky tomu, že můj děda hrával fotbal a poté se dal i na dráhu trenéra, u mě bylo jasné, že to nemůže skončit jinak, než že půjdu v jeho stopách. Fotbalu jako sportu samotnému jsem se ale začal naplno věnovat okolo šesti let v klubu TJ Sokol Lužany kousek od Přeštic.

Začínal jste v Lužanech, teď válíte v barvách divizních Klatov. Působil jste během své stále ještě velmi mladé kariéry ještě v nějakém jiném klubu?
V Lužanech jsem byl až do svých jedenácti let, poté jsem se přestěhoval do Přeštic, kde jsem strávil šest let. V sedmnácti letech, rok před dospělostí, jsem přestoupil sem do Klatov.

Kdo vás ve vaší fotbalové kariéře nejvíce ovlivnil? Ať už z trenérů, kteří vás trénovali, nebo hráčů, se kterými jste nastupoval…
V pozitivním slova smyslu mě ovlivnilo spousta lidí. Třeba můj první trenér Josef Lešetický, který mě toho v začátcích hodně naučil. Názorně mi ukazoval, co mám dělat, a zároveň poukazoval na chyby. Poté to byl určitě trenér v Přešticích Pavel Dobrý, který měl zkušenosti s hrou na ligové úrovni a já se od něj snažil pochytit co nejvíce. A do třetice můj aktuální trenér Michal Hoffmann. Nebýt jeho, tak dnes stále dělám, jak on rád říká,“ obloučky. Především mě ale naučil hrát jednoduše a účelně, což si myslím, že mi v budoucnu ještě může hodně pomoct. A nesmím zapomenout na dědu, na jednoho z mých největších vzorů. To je člověk, co můj fotbalový růst ovlivnil možná nejvíce.

Adam Aizner.Adam Aizner v Berouně. Zdroj: Deník/Martin Mangl

Kdybyste měl zmínit jeden fotbalový okamžik nebo zážitek, který vám utkvěl v paměti, jaký by to byl?
Krásných zážitků nebo okamžiků mám spoustu a vybrat pouze jeden by pro mě bylo asi hodně náročné. Vyzdvihnout bych ale mohl třeba zápas proti ligovému týmu Viktorie Plzeň, ve kterém jsem si zahrál 30 minut, nebo můj první gól.

V klatovském týmu momentálně (když byl ještě amatérský sport povolený) nastupujete na pozici útočníka. Vyhovuje vám tento post, nebo se cítíte lépe na jiném místě sestavy?
Myslím si, že mi pozice útočník na sto procent vyhovuje nejvíce. Sice dokážu zahrát i na křídle a myslím si, že bych zvládl i beka, ale v útoku můžu dělat to, co mám nejraději – střílet góly (smích).

Je jasné, že sny každého fotbalisty se s věkem a dosaženými úspěchy mění, a tak se zeptám; jaký jste měl fotbalový sen jako malý kluk a jaký máte teď?
Jako malý jsem měl sen asi jako každý. Chtěl jsem hrát v nejlepším týmu na světě, vyhrát Ligu mistrů nebo mistrovství světa. Dnes chci, aby mě fotbal především bavil. To ovšem neznamená, že na sobě nepracuji a nechtěl bych si zahrát například ligu. To bych samozřejmě moc chtěl, ale tento sen je zatím na míle vzdálený.

Pamatujete si na svůj první gól v áčku SK Klatovy 1898?
Ano, bylo to v rámci zimní přípravy proti FC Rokycany. Vyhráli jsme tenkrát 2:0. Tento gól jsem vstřelil parodoxně hlavou po rohovém kopu, což je u mě rarita. Góly hlavou jinak moc nedávám (smích).

Myslíte si, že se letošní sezona amatérských soutěží stihne navzdory pandemii a vládním zákazům dohrát alespoň tak, aby se z jednotlivých soutěží postupovalo a sestupovalo?
Už je ta pauza dlouhá a ničí mě. Bez fotbalu to nejsem já. Pevně věřím, nebo spíš doufám, že se alespoň těch sedm zbývajících kol dohrát stihne. Nic jiného než doufat nám teď vlastně ani nezbývá.

Když zrovna nehrajete fotbal, věnujete se třeba nějakému jinému druhu sportu?
Bude to znít možná trošku zvláštně, ale já mám ve svém životě vlastně jenom fotbal. Ve volném čase trénuji a nepamatuji si, že bych se věnoval jinému sportu. Jednou za rok si chodím zahrát tenis, ale to nemůžu počítat, protože jsem v něm šíleně špatnej (směje se).

Na začátku našeho rozhovoru jsem se ptal na trenéry či hráče, kteří výrazným způsobem ovlivnili vaši fotbalovou kariéru. Ale jaký je váš oblíbený fotbalista a tým, kterému fandíte?
Cristiano Ronaldo. Jeho žeru už od dětství. Miloval jsem se dívat na to, jak dělá jednu přešlapovačku za druhou a obchází protihráče. V jeho podání to působilo tak, že je to ta nejjednodušší věc na světě. Především ale obdivuji jeho tvrdou práci a píli, díky kterým to dotáhl až na absolutní vrchol. A nejoblíbenější klub? Arsenal, bez debat. Sleduji ho už odmalička. V té době na trávníku v jeho dresu běhali hráči, jako Thierry Henry, Patrick Viera nebo Dennis Bergkamp. A to prostě nešlo nemilovat (úsměv).

Na závěr ještě zůstaneme u profesionálního fotbalu. Kdo podle vás vyhraje letošní Ligu mistrů?
Arsenal! Ne, to je vtip. Ten v Lize mistrů ani není (Arsenal je soupeřem Slavie ve čtvrtfinále Evropské ligy – pozn. autora). Myslím si, že letošní sezonu Ligy mistrů vyhraje Manchester City. Poté, co tým posílil na postu středního obránce Rubenem Diasem, který je naprosto úžasný, má nejlépe vybalancované mužstvo. Co post, to extratřída. Navíc jejich hráči, kteří sedí na lavičce, by ve většině jiných týmů byli klíčovými personami. A nesmím ještě opomenout formu záložníka Gündoğana, který se letos ze dne na den stal Yayou Tourém ze sezony 2013/2014.