Michale, jaké byly vaše fotbalové začátky?

S fotbalem jsem začínal někdy v pěti nebo šesti letech. Už si úplně nepamatuji, kdo mě k fotbalu poprvé přivedl, ale již od malička mě bavilo doma na zahradě kopat do míče (úsměv).

Co vás na tomto sportu nejvíce okouzlilo?

Asi to, že při fotbale se můžete oprostit od okolního světa, zapomenete na všechno okolo a jen si užíváte, že můžete být na hřišti. Cítíte svobodu a volnost.

Kterými kluby jste si ve své kariéře prošel?

První tréninky jsem zažil v Mochtíně, ale tam jsem moc dlouho nepobyl. Téměř ihned jsem šel do Klatov, kde jsem celou dosavadní kariéru. Už to bude patnáct let, co za Klatovy hraji (úsměv).

Máte nějaký fotbalový idol, ke kterému vzhlížíte?

Fotbalových vzorů jsem měl více. Tím prvním a největším byl určitě Frank Lampard (legenda Chelsea a aktuální kouč londýnského klubu – pozn. autora). V současnosti se mi hodně líbí například německý reprezentant Toni Kroos (německý reprezentant hrající za Real Madrid – pozn. autora).

Kterému klubu fandíte na domácí, ale i zahraniční fotbalové scéně?

Fandím plzeňské Viktorce a celosvětově je mým nejoblíbenějším klubem Manchester United.

Máte v hlavě nějaký zážitek, na který rád vzpomínáte? Myslím zážitek z fotbalového života…

Těžké vybírat, ale asi to bude můj první zápas za klatovský A-tým v divizi. Bylo mi ještě sedmnáct let. Anebo bych vybral přátelský zápas proti Viktorii Plzeň. Bylo super zahrát si proti hráčům, kteří jsou na vyšší úrovni.

Na které pozici v sestavě se cítíte úplně nejlépe?

Vyzkoušel jsem si už skoro všechny posty, kromě brankáře. V poslední době jsem začal nastupovat na pravé obraně, ale největší část kariéry jsem odehrál uprostřed zálohy. Takže tam se cítím asi nejlépe (úsměv).

Jaký je váš největší fotbalový sen?

Určitě bych si chtěl vyzkoušet hrát na nějakém velkém stadionu před spoustou fanoušků. Vstřelit vítězný gól před tisíci lidmi v poslední minutě musí být skvělý pocit. Ale zahrát si na Old Trafford v dresu Manchesteru United, to je můj největší sen.

U áčka Klatov působí trenér Michal Hoffmann, který před skončenou sezonou na lavičce nahradil Michala Čadka. Jaký je to kouč?

Hoffík (Michal Hoffmann – pozn. autora) je určitě férový trenér, snaží se přistupovat ke všem stejně, je hodně upřímný, takže se nebojí nikomu říct, co si myslí. Má rád detaily a nikdo si na hřišti nedovolí nic vypustit. Všichni musíme být pracovití a vždy dát do svého výkonu stoprocentní úsilí.

V dorostenecké kategorii vás naopak vedl trenér Martin Lepeška. Co on, jaký je?

V dorostu bylo všechno o trochu volnější. Trenér nedbal tolik na fyzickou přípravu, ale chtěl, abychom hráli technický fotbal.

V Klatovech jste si zahrál divizi dorostu i mužů. V čem je podle vás největší rozdíl mezi mládežnickým a dospělým fotbalem?

Velký rozdíl je v rychlosti a soubojích. V dospělém fotbalu má člověk na všechno méně času. Mužský fotbal je zároveň o poznání tvrdší.

Nemohu se nezeptat; mrzí vás, že se letošní sezona amatérských soutěží ukončila kvůli pandemii koronaviru předčasně?

Samozřejmě, že mě to moc mrzí. Měli jsme za sebou těžkou zimní přípravu a podle mého názoru jsme byli dobře připraveni na jarní část sezony. Mrzí mě to i z osobního hlediska, protože jsem se dokázal probojovat do základní sestavy. Ale rozhodnutí svazu plně chápu. V nižších soutěžích by už pravděpodobně nezbyl čas na dohrání všech zápasů. A hlavně – zdraví je na prvním místě. Bylo to správné.

Jaké další sporty si rád zahrajete?

Velice rád si zajdu zahrát tenis. Celkem pravidelně sleduji hokej a formuli 1.

Potřebujete se od fotbalu někdy odreagovat? Případně jakým způsobem?

Přijde mi, že se od fotbalu nemusím odreagovávat, fotbalu totiž není nikdy dost.

Jak nejčastěji trávíte svůj volný čas v době, kdy v ČR platí nouzový stav?

Většinu času trávím s přítelkyní. Mám štěstí, že bydlím na vesnici, takže chodíme na procházky do lesa, nebo trávíme čas na zahradě, kde můžu také alespoň trochu trénovat (úsměv).

Už jste s klatovským týmem začali trénovat společně?

Ano, chodíme po menších skupinkách a dodržujeme pravidla, která jsou v souladu s vládními nařízeními. Pořád to není ono, ale jsem rád, že se alespoň znovu vidím s kamarády a podívám se na velké hřiště.

Zmínil jste velké hřiště a hlavně kamarády. Jaký je v Klatovech vlastně kolektiv?

Podle mého názoru máme fajn partu. Máme v týmu kluky všech věkových kategorií, všichni jsme si sedli a v kabině se utvořila dobrá parta, která táhne za jeden provaz a má společný cíl, a to podávat co nejlepší výkony na hřišti a vítězit.

Jak jste se udržoval v kondici, když byla sportoviště úplně uzavřená?

Nebylo to jednoduché, ale snažil jsem se udržovat v kondici sám. Trochu jsem cvičil, šel si zaběhat. To ostatně dělám i teď, ale zápasovou fyzičku nemůže nahradit vůbec nic.