Pojďme v našem rozhovoru hezky od začátku. Kdy jste začínal s fotbalem a kdo vás k nejpopulárnějším sportu světa přivedl?
Bylo mi asi pět let, když mě táta poprvé postavil k balonu a mě tento sport uchvátil.

Jakými kluby jste si ve své stále ještě velmi krátké kariéře prošel?
Začal jsem v Kvíčovicích, kde bydlím. Ale protože v mé věkové kategorii bylo více dětí v Holýšově, přestoupil jsem právě tam, kde jsem působil až do mladších žáků. Další kroky vedly do Domažlic, kde jsem strávil čtyři roky. Právě Domažlicím vděčím za to, kde jsem teď. Poté jsem se kvůli střední škole a chuti zahrát si vyšší soutěž rozhodl právě pro Petřín…

Co se vám vybaví jako první, když se řekne slovo fotbal?
Hlavně radost, ale zároveň tvrdá dřina.

Co pro vás tedy fotbal vlastně znamená?
Hodně moc. Vždy, když jsem na hřišti, zapomenu na všechny starosti okolo.

Máte před zápasem nějaký rituál? Třeba to, že na zelený trávník vždy jako první vkročíte pravou nohou?
Na to si upřímně moc nepotrpím. Prostě přijdu na hřiště a hraji (úsměv).

Kryštof Bílik (červený dres - číslo 24) v zápase proti Přešticím.Zdroj: Deník / Martin Mangl

V letošní sezoně FORTUNA divize A jste od trenéra Radka Vodrážky dostal prostor ve všech zápasech, i když se v drtivé většině jednalo jen o pár minut. Jak si vážíte toho, že můžete hrát divizi v tak velké konkurenci, jaká na Petříně bezpochyby je a jak jste byl spokojený se svými dosavadními výkony?
Jsem moc rád, že jsem tyto šance dostal, a doufám, že díky své píli a momentální – myslím si, že dobré formě – mi trenér poskytne ještě více prostoru. Samozřejmě, až se začne zase hrát. Přece jen, nezůstal jsem na Petříně pro to, abych seděl na lavičce. Se svými výkony jsem celkem spokojený, ale je náročné se do zápasu dostat jako střídající hráč. Člověk musí vždycky udělat něco nadstandartního, aby trenéra upoutal.

V 6. kole na půdě Přeštic jste jedinkrát v sezoně nastoupil v základní sestavě. Patřil jste k nejlepším hráčům a výkon jste okořenil krásnou brankou. Jak jste tento zápas s lídrem soutěže viděl?
Děkuji za pochvalu, vážím si tohoto názoru. Do zápasu jsem dal všechno, ale mrzí mě, že jsme nevyhráli nebo alespoň neremizovali (Přeštice zvítězily 3:1 – pozn. autora). Myslím si, že za druhý poločas jsme si to zasloužili, ale to je zkrátka fotbal. Doufal jsem, že by mě tento výkon mohl v dalším zápase posunout do základní sestavy. Bohužel se tak nestalo, musím tak makat dál.

Všiml jsem si, že branku, kterou jste Přešticím vstřelil, jste oslavil přesně tak, jak své góly slaví fenomenální Portugalec Cristiano Ronaldo. Předpokládám, že je to asi váš vzor…
Určitě. Vždycky mě motivovalo to, jak tvrdě dřel, a díky tomu se vlastně dostal na takovou špičkovou úroveň. Není to prostě ten typ fotbalisty, který se narodil s talentem. Přesně jako já. Já také neměl nějaký extra talent, ale vše jsem si tvrdě oddřel.

A co oblíbený tým? Komu fandíte na tuzemské a zahraniční fotbalové scéně?
V Česku to byla vždycky Viktorka Plzeň. Líbí se mi její ofenzivní pojetí hry. A v zahraničí? Kvůli Ronaldovi, když tam dlouhou dobu hrál, to je Real Madrid (úsměv).

Kryštof Bílik (červený dres - číslo 24) v zápase proti Přešticím.Zdroj: Deník / Martin Mangl

Poměrně nedávno jste ještě hrával za dorostenecký výběr, ale relativně rychle jste se popasoval s přesunem do mužské kategorie. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi mládežnickým a dospělým fotbalem?
Když jsem hrál ještě v dorostu, už tenkrát jsem si šel občas zahrát za muže, takže jsem věděl, do čeho jdu. Nikdy jsem neměl problém s důraznou hrou, naopak – ta mi vyhovuje. A největší rozdíl? V mužích jsou zápasy více svázané taktikou.

Na Petříně vás jako hlavní trenér vede již zmiňovaný Radek Vodrážka, který je velký fotbalový nadšenec. Během zápasů stojí převážně mimo ostatní členy týmu na lavičce a utkání prožívá dost impulsivně. Jaký je to vlastně trenér a na čem si nejvíce zakládá při trénincích i zápasech?
Máte pravdu v tom, že je dost impulsivní, ale to je vlastně spousta trenérů i hráčů. Já osobně bych vám mohl vyprávět (smích). Když se ocitnete na hřišti, tak vás ta hra prostě pohltí a jdete do všeho po hlavě.

Kvůli covidu byly v Česku veškeré sportovní akci zrušeny. Jaký na to máte názor? Myslíte si, že se fotbalová sezona, ta amatérská, ještě do konce roku rozjede? Nebo jste v tomto ohledu spíš pesimista?
Obávám se, že do Vánoc si už fotbal nezahrajeme. A bude velmi náročné se pak do toho dostat zpátky. Přece jen, běhání někde v lese tréninky s míčem nenahradí.

Pojďme se ještě vrátit k šestému kolu v Přešticích. Na hřišti i na střídačce plály emoce. Panuje mezi oběma týmy velká rivalita? Nebo, mezi jakým klubem a Petřínem se jedná o nejpikantnější zápasy?
To si asi úplně netroufnu říct, protože jsem v mužském týmu krátce. Ale myslím si, že třeba zápasy s plzeňskou Doubravkou mají obrovskou šťávu.

Jste v zápasech s krajskými rivaly více namotivovaný?
To ne, já jsem motivovaný na každý zápas, protože chci vyhrát úplně všechno.

Kdyby neexistoval fotbal, jaký sport byste dělal?
Asi bych hrál rugby – jsem stvořený pro tvrdou hru.

Kryštof Bílik (červený dres - číslo 24) v zápase proti Přešticím.Zdroj: Deník / Martin Mangl

Jaké jsou vaše další koníčky a co rád děláte ve svém volném čase?
Svůj volný čas trávím rád se svou přítelkyní, se kterou teď chodím dost často trénovat, když nám všechno zrušili. Je to atletka. Rád si jdu také jen tak zakopat na hřiště. Sám nebo s kamarády. Ale převážně ve svém volnu pracuji s tátou. Nedávno jsme si postavili zahradní domek. Celkově pořád něco kutíme (úsměv).

Jaký je váš doposud největší fotbalový zážitek? Ať už v roli hráče nebo fanouška…
V roli hráče určitě zápas s Bayernem Mnichov, to bylo ještě na turnaji výběru hráčů, když jsem byl v Domažlicích. Nebo když jsme s dorostem Petřína porazili Viktorku. V tom zápase jsem dal gól levou nohou ze třiceti metrů. To byla tenkrát dlouhá noc (směje se). A v roli fanouška? Asi bych vybral zápas Ligy mistrů mezi Viktorkou a AS Řím, který Plzeň doma zvítězila 2:1. Byl jsem v plzeňském kotli, a když se vyhrálo, byla to obrovská euforie…

Jak vidíte svou fotbalovou budoucnost?
Teď bych se chtěl prosadit na Petříně a ukázat, že mám kvalitativně na to hrát tuto soutěž. Uvidíme, co bude dál. Rád bych si zkusil i třetí ligu, ale na to je ještě dost času.

Prozradíte čtenářům, jestli ještě studujete nebo se už živíte prací?
Letos jsem odmaturoval a momentálně pracuji jako elektrikář.

Na závěr uděláme menší sondu do kabiny petřínského klubu. Kdo je největším manekýnem, jedlíkem a vtipálkem týmu?
Největším manekýnem je určitě můj dlouholetý spoluhráč Fík (Matěj Fikrle – pozn. autora), jedlíka si asi úplně netroufnu říct a vtipálek? Určitě náš hrající trenér Bebí (Jaroslav Levý – pozn. autora)! Ten vždycky všechny v kabině pobaví nějakou perličkou.