Svými zákroky deptá nejobávanější kanonýry soupeřů a třeba v penaltách působí jako nenasytný magnet, který naprosto všechno pohltí. Novák však sám říká, že má stále ještě co zlepšovat – i když k tomu teď není dvakrát ideální doba ani prostor. Fotbalisté, pro které nejpopulárnější sport světa není hlavním zdrojem obživy, trpí. Covid je zkrátka proti.

„Pro mě je to nyní hodně těžké. Jelikož nehrajeme žádné zápasy, nemohu sbírat zkušenosti, které ještě k tomu, abych se stal lepším gólmanem, prostě potřebuji,“ smutní 21letý a 191 cm vysoký brankář, který žije v malé vesnici jménem Plešnice.

A co dalšího nám na sebe vytáhlý „lapač míčů“ prozradil? To se dozvíte v rozhovoru, který jsme si pro vás v dnešním vydání připravili.

Tomáši, vzpomenete si na své první fotbalové krůčky?
Fotbal jsem začal hrát, když mi bylo sedm let. Přivedli mě k němu rodiče. Pamatuji si, že jsem byl doma moc aktivní a pořád jsem chtěl, aby si šel se mnou táta kopat na zahradu. Takhle to vlastně celé začalo (úsměv).

Takže táta vás ve fotbale nejvíce podporuje a fandí?
Myslím si, že mě ve sportu, kterému se věnuji, podporuje celá rodina. Ale nejvíce asi opravdu můj táta.

Tomáš Novák v akci.Tomáš Novák v akci.Zdroj: Martin Mangl a Jindřich Schovanec

Jste stále velmi mladým gólmanem. Jakými kluby jste si však v kariéře už prošel?
Začínal jsem hrát za TJ Sokol Město Touškov, ale po třech letech jsem přestoupil do Viktorie Plzeň, kde jsem byl až do přesunu do Klatov.

Gólman. To je ve fotbalovém světě specifická pozice. Něco mi však říká, že jste mezi tyčemi nezačínal…
Máte pravdu. V Touškově jsem začínal hrát jako stoper, ale jednou na zápas nepřijel náš gólman, a tak jsem přemluvil trenéra, že to v bráně zkusím. No, a od té doby jsem už nikoho do branky nechtěl pustit (usmívá se).

Říkal jste, že jste byl jako malý kluk velice hyperaktivní. O jiném sportu než je fotbal jste neuvažoval?
Ne, fotbal je pro mě odjakživa sportem číslo jedna.

Ve fotbale vás podporuje celá rodina, ale kdo ještě? S kým si o tomto sportu můžete nejvíce popovídat?
Určitě s tátou nebo s klukama z fotbalu. Ale nejčastěji asi s Ondrou Valešem, gólmanským parťákem z klatovského týmu, se kterým jsem působil už ve Viktorii Plzeň.

Právě další otázka míří na vztahy s kolegou Ondřejem Valešem, se kterým jste se – ještě když se hrálo – v divizních zápasech Klatov pravidelně střídali. Jaký máte jako kamarádi, ale zároveň i velcí fotbaloví konkurenti vztah?
S Ondrou máme skvělý vztah. Je to můj velký kamarád a už ho beru jako člena rodiny. Mohu se s ním bavit o čemkoliv. Ve fotbale mě někdy podpoří, ale spíš si raději ještě rýpne (smích).

Prásknete na něj něco vy?
Ondra má ve fotbale na všechno dost času a je velmi obtížné ho donutit, aby udělal rychlejší pohyb (úsměv).

Kapitán klatovského mužstva Milan Mészáros o vás nedávno prohlásil, že jste na gólmana příliš hodný kluk a že je to až zvláštní. Souhlasíte s ním?
Ano, myslím si, že celkem zvláštní to je. Gólmani bývají často tak trochu za frajery a mají svůj svět. Já to mám jinak, takže má asi pravdu.

Tomáš Novák v akci.Tomáš Novák v akci.Zdroj: Deník/Martin Mangl

A co byste řekl vy o něm?
O Messim? O něm mohu říct jedině samé kladné věci. Je to skvělý člověk i fotbalista. Dokáže poradit i podpořit. Jsem rád, že ho máme u nás v týmu.

Jak byste vůbec celkově popsal klatovskou partu?
V Klatovech jsem už přes rok a jsem tu naprosto spokojený. Kabina je super, je pořád sranda a vždycky se máme o čem bavit.

Pamatujete si na svůj první start za klatovské áčko?
Ano. Bylo to v přípravě proti třetiligovým Domažlicím. Bohužel jsme však tento zápas prohráli 2:6.

Prožil jste dlouhá léta v mládežnických týmech plzeňské Viktorie. Na jaký okamžik rád vzpomínáte?
Určitě bych vybral zápasy juniorské Ligy mistrů. I když jsem nechytal, tak jsem nasál atmosféru, emoce. To bylo úžasné. Byl to nádherný pocit, když jsme v Římě vyhráli i v deseti hráčích (4:3 – pozn. autora).Byl jsem tehdy na kluky opravdu pyšný. Úžasným zážitkem byl také Marečkův pohár ve Zlíně, který jsme vyhráli. Vzpomínek a zážitků je zkrátka celá řada.

Tomáš Novák v akci.Tomáš Novák v akci.Zdroj: Deník/Martin Mangl

Co byste zařadil mezi své silné a slabé stránky. Myslím tím fotbalové…
Je těžké takto hodnotit sám sebe, ale myslím si, že mezi silné stránky patří reflexy na brankové čáře a chytání penalt. Mezi věci, na kterých ještě musím zapracovat, bych zařadil výběhy na míč a hru nohama. Tam se mám pořád co učit.

Amatérští fotbalisté už od října loňského roku kvůli koronaviru vůbec nehrají. Jak toto období prožíváte vy? Chybí vám fotbal?
Pro mě osobně je to hodně těžké. Jelikož nemáme žádné zápasy, tak nemohu sbírat zkušenosti, které ještě k tomu, abych byl lepším gólmanem, potřebuji. Sice tak nějak sám trénuji, ale to není ono. Když si nemůžu zahrát zápasy, chytat střely…

A vyhlídky směrem do budoucna také nejsou růžové. Spekuluje se o tom, že až to situace povolí, amatérský sport (ale od příští sezony) dostane opět zelenou, ale jen s testy. Dokážete si vůbec představit, že byste se musel každý pátek před víkendovými souboji nechat otestovat na Covid-19?
Dovedu si to představit a určitě bych byl ochotný tohle každý týden podstoupit. Kdyby se mohly hrát zápasy, byla by to jen maličkost.

Letošní sezona prakticky neměla budoucnost už na konci loňského roku. Jaké si dáváte osobní cíle do dalšího (snad už celého) ročníku?
Určitě bych chtěl odchytat co nejvíce zápasů, nabrat cenné zkušenosti a vyhrávat. Co nejvíce to jen půjde…

Dalo vám vůbec koronavirové období v životě něco pozitivního? Tedy kromě výsledků antigenního nebo PCR testu…
Fotbal mám moc rád, ale díky covidu jsem si uvědomil, že fotbal není vždy na prvním místě. Jsou daleko důležitější věci. O pauze jsem se navíc hodně věnoval škole a své rodině.

Ještě studujete? To u fotbalistů po střední škole nebývá úplným pravidlem…
Ano, zatím ještě studuji. A to Vyšší odbornou školu v Plzni, obor management sportovních aktivit.

Jakému fotbalovému týmu fandíte? Nejen v tuzemsku…
U nás fandím Viktorce a na zahraniční scéně Chelsea. Té fandím už odmalička, vždycky se mi líbil jejich fotbal.

Tomáš Novák v akci.Tomáš Novák v akci.Zdroj: Deník/Martin Mangl

A co fotbalista? Zkrátka vzor, ke kterému vzhlížíte…
Mám docela hodně vzorů. Třeba Olivera Kahna, Gianluigu Buffona, nebo našeho Petra Čecha. Mezi oblíbené hráče, kteří nastupovali nebo ještě nastupují jinde než v bráně, pak patří Cristiano Ronaldo a Didier Drogba.

Zmínil jste Petra Čecha a jako zapálený gólman jste jistě sledoval jeho úchvatnou kariéru. Dokážete si představit, že byste musel chytat s helmou na hlavě právě jako jeden z nejlepších brankářů české historie?
Kdyby to bylo nutné a helma chránila po zranění moje zdraví, určitě bych si to dokázal představit. Začátky by sice byly jistě těžké a chvíli by trvalo, než bych si zvykl, ale myslím si, že časem by to bylo v pohodě.

Petr Čech kdysi utrpěl frakturu lebky a co vy? Přivodil jste si během své čtrnáctileté kariéry nějaké vážnější zranění, které vás na delší dobu odřízlo od fotbalu?
Asi v patnácti letech jsem si při zápase vyhodil koleno. Sice žádné následky nemám, ale tehdy to byly tři měsíce smutku. Další zranění přišlo, když mi bylo sedmnáct. Při tréninku jsem si nějak dokázal vyhodit rameno, naštěstí se mi hned vrátilo zpět, ale špatně, takže jsem měl v rameni asi centimetr mezeru. A jako fotbalový brankář vyhozené prsty a kotníky už ani nepočítám (směje se).

Taková klasická otázka na závěr. Jak mimo fotbal nejčastěji trávíte svůj volný čas? A jak se od starostí každodenního života nejlépe odreagujete?
Většinu svého volného času trávím s rodinou nebo s přáteli. Když mám nějaké starosti, tak si pustím písničky a snažím se nějakým způsobem odreagovat. Buď si jdu sám kopat s míčem nebo se jdu někam projít. To mi docela dost pomáhá.