Přesně tyto věty o své svěřenkyni Denise Guziové prohlásil trenér klatovského florbalového oddílu Jan Hořký. Ve Sport Clubu působí devatenáctiletá studentka 4. ročníku střední zdravotnické školy již čtvrtou sezonu. V minulých letech chytala za dorostenky a juniorky. Teď válí za ženy, které si letos na západě Čech odbyly historickou premiéru.

Deniso, prozradíte čtenářům, kdy jste se poprvé setkala s florbalem?
Poprvé jsem se k florbalu dostala na základní škole. Chodila jsem na kroužek, který vedl můj třídní učitel.

Jak jste se poté ocitla ve Sport Clubu Klatovy?
Dlouhou dobu jsem vlastně vůbec nevěděla, že florbal v Klatovech má svůj vlastní klub. Jak už jsem zmínila, florbal jsme hráli na základce a každý rok se konalo okresního kolo, ve kterém mezi sebou bojovaly jednotlivé školy. Jeden ročník jsme díky spoluhráčce Aničce Rubášové skončili třetí a společnou fotografii pak přidali na facebook. A právě na tento snímek zareagoval tehdejší i dnešní trenér Jan Hořký.

Předpokládám, že právě on je strůjcem vašeho přesunu do klatovského oddílu…
Jo, přemluvil mě, ať si florbal přijdu vyzkoušet do Klatov a už jsem tu zůstala. Jen jsem z pole přešla do brány, kde nastupuji dodnes.

Takže Klatovy jsou jediným klubem, ve kterém jste ve své kariéře působila?
Ano. Florbal pro mě není úplně prioritou, spíš zábavou. Takže určitě nehodlám ani přestupovat jinam. Budu věrná Klatovům (úsměv).

Zmínila jste, že jste z pole přešla do brankoviště. Co vás k tomu vedlo?
Začínala jsem na postu útočnice, kde jsem ale spíše ohrožovala spoluhráčky hokejkou (směje se). Jednoho dne jsem si ale vyzkoušela, jaké to je obléct se do brankářské výstroje a chytat. Vždycky mě to lákalo. Na ten den ani na první výhled z brány nezapomenu. Od té doby chráním naši kasu.

Jste celkem malého vzrůstu. Není to na pozici brankářky spíš nevýhoda?
To si nemyslím. Podle mě výška u gólmana nehraje největší roli. Brankář by měl být vytrvalý, zpevněný a mrštný, což si myslím, že jsem. Sice mám „jen“ 165 cm, ale v týmu nejsem zdaleka nejmenší (úsměv).

Dostala jste někdy gól přes celé hřiště?
No, jéjej, těch už bylo. Raději jsem to ale přestala počítat (směje se).

Jaké vlastnosti řadíte do svého portfolia silných a slabých stránek?
Jako silnou stránku považuji schopnost udělat si sama ze sebe srandu. Někdy to pomůže uvolnit náladu před samotným zápasem. A moje slabá stránka? Asi psychika, ale je fakt, že jsem na ní celkem hodně zapracovala.

Jaký je váš doposud největší zážitek spojený s florbalem?
Každý zápas je pro mě zážitkem, ale určitě bych vyzdvihla dva nejhezčí. Před dvěma lety se náš tým zúčastnil UNYP Cupu v Praze. Jeden ze zápasů jsme tehdy hrály s pražskou Spartou a já udržela čisté konto. O rok později se ještě v kategorii juniorek konal turnaj v Klatovech, kde jsem si i díky pomoci celého týmu připsala první nulu před domácím publikem. Byl to nepopsatelný pocit a i teď po roce, když si na to vzpomenu, mám husí kůži.

Jak se v současné době pandemie a s ním spojeného nouzového stavu a zákazem amatérského sportu udržujete v kondici?
Musím říct, že mi moc chybí tréninky a hlavně ty lidi tam. Doufám, že se co nejdříve vše vrátí zase do normálu. Doma určitě nezahálím a plním individuální tréninky jako ostatní.

Chybí vám tréninky a spoluhráčky. Jaký je vlastně v klatovském týmu kolektiv?
Myslím si, že jsme fajn parta, která se sice ne vždy shodne, ale když jde do tuhého, drží spolu jako tým. I jako klub se vzájemně podporujeme, a tak to má být.

Co děláte ve svém volném čase, když nehrajete florbal?
Moc volného času v poslední době nemám. Jsem v maturitním ročníku, tím pádem je spousta příprav, zvláště v této době. Máme stále praktickou výuku v nemocnici, kam chodím i vypomáhat na interní ambulanci. A po práci většinou chodím běhat nebo cvičím.

Říkala jste, že florbal pro vás není prioritou. I přes to se však zeptám; máte nějaký sportovní sen?
Chtěla bych s ženami Sport Clubu Klatovy vyhrát ligu a postoupit do vyšší soutěže.

A co idol? Máte nějaký?
Popravdě nemám, protože florbal jinak moc nesleduji.

Celá řada sportovců, ať už profesionálů nebo amatérů, drží před zápasem nějaký rituál. Patříte mezi ně? A co talisman? Máte nějaký?
Žádný rituál nemám, zato mám plyšáky, které s sebou na zápasy vozím pro štěstí. Prasátko a pandu.

Věříte, že se po Novém roce začne zase trénovat a hrát?
Nevěřím, pouze doufám. Tato doba je opravdu hodně nevyzpytatelná.

Měla byste nějakou radu pro děti, které chtějí dělat nějaký sport a stále se nemohou rozhodnout jaký, proč právě florbal?
Když jsem byla malá, chtěla jsem hrát hokej jako můj starší brácha, jenže to bohužel nešlo. Zřejmě to tak ale mělo být, protože jsem díky tomu poznala tak skvělý sport, jakým je právě florbal. Není to jen hra, ale také zábava a příjemný relax. Takže pokud tohle čte někdo, kdo se stále nemůže rozhodnout, co dělat ve svém volném čase, ať se nebojí a přijde k nám do Klatov. Rozhodně tady prožije spoustu zábavy a také celou řadu nezapomenutelných zážitků.