Letošní rok výrazně ovlivnila koronavirová pandemie. Jak moc omezila vaše sportovní aktivity?
Ve florbale byla aktivita omezena téměř úplně, pokud nepočítám individuální tréninky venku. Všichni jsme dostali jasnou stopku, ostatně jako téměř všechny sporty na území ČR. Pokud budu mluvit o škole, kterou studuji kombinovaně, tak tam byla výuka zcela přesunuta na distanční a i ten minimální kontakt, který jsme s garanty měli, skončil. Naopak v práci moje aktivita rozhodně neskončila, ale spíše začala.

Především během jarních omezení se život všech lidí uklidnil a prakticky zastavil. Jak jste brala zmírnění životního tempa?
Popravdě jsem ho brala pozitivně, protože jsem byla dost rozlítaná a odpočinku jsem moc času nevěnovala. Takže svým způsobem jsem se uklidnila a začala se věnovat i jiným věcem, než je florbal. Na druhou stranu nikdo z nás nevěděl, co bude. Věci, které jsme brali do té doby automaticky, už automatické nebyly. Situace byla dost nejistá.

V minulé sezoně jste patřila Bohemians, kde jste krátce nakoukla do extraligy, ale větší zápasovou zátěž jste měla v prvoligovém pražském celku Texas Longhorns. Jak jste brala předčasný konec florbalové sezony, který přišel poměrně nečekaně?
Konec sezony si pamatuji velice dobře. V té době bylo zrovna období play-off, kde si nás vybral tým, který byl po základní části první v tabulce. Dvě kola jsme měly za sebou, stav 1:1, takže nás čekal zápas kdo s koho. Nakonec se radoval soupeř, ale svým způsobem jsme nic neprohrály, protože další týden už byl konec sezony. Spíš jsme si ušetřily zklamání, že nemůžeme pokračovat dál. Tohle vám řeknu zpětně, ale v té chvíli bych tohle nechtěla ani slyšet (smích).

Jak jste využila čas, který jste rázem měla po konci florbalové sezony? Využila jste ho i více ve své profesi nutriční poradkyně?
Jednoznačně! Pár měsíců předtím jsem se nutričnímu poradenství věnovala, ale teprve od února jsem začala spolupracovat s firmou Herbalife, což bylo něco úplně jiného. Také jsem začínala od začátku. Jelikož jsem ale člověk, který má rád výzvy a rád roste, tak tohle byla ideální příležitost. Samozřejmě po sezoně jsem nejprve věnovala týden odpočinku a poté jsem se naplno opřela do práce.

Měli podle vás lidé větší zájem o zdravější životní styl po příchodu pandemie? Obracelo se na vás více klientů?
Abych řekla pravdu, tak kolem mě lidé přicházeli o práci a já jsem naopak s příležitostmi rostla. V době pandemie se mi podařilo kvalifikovat na první vyšší pozici, což je pro mě velký úspěch. Získala jsem i řadu klientů, kteří se mnou aktivně spolupracují a je z nich cítit, že to myslí vážně. Chápu, že situace není příznivá, ale stravovat a starat se o sebe člověk musí pořád. Samozřejmě se našli i tací, kteří to hned při první překážce vzdali, ale to je ve všem a všude. O to víc si vážím lidí, kteří jsou se mnou a makají na sobě, protože výsledky jsou to, co nás žene vpřed.

Aktuální florbalová sezona byla po svém začátku prakticky ihned přerušena. Mrzelo vás to?
Upřímně mi situace svým způsobem pomohla. Těsně předtím, než se opět vše zavřelo, jsem se vracela zpět k tréninku po tříměsíční pauze, kdy jsem byla zraněná. V té době jsem si nebyla jistá, jestli se k florbalu chci vůbec vrátit.

Z jakých důvodů jste začala přemýšlet o tom, že přestanete hrát florbal?
Těch důvodů proč bylo mnohem víc, ale rozebírat je zbytečně nebudu. Jediné, co řeknu, je, že děkuji všem těm, kteří při mně stáli a pomohli mi se s touhle situací vypořádat, protože už to trvalo fakt dlouho. Kromě toho jsem odjela domů za rodinou a doteď trávím čas se svými nejbližšími, na které před situací nebylo tolik času. Proto jsem ráda, že jim to teď všechno můžu vynahradit.

Přestoupila jste do extraligových Panthers. Je to pro vás nová výzva?
Přesně tak a musím říct, že jsem moc ráda za to, že je přestup konečně vyřešený. Výzva to pro mě určitě je, protože v týmu společně se mnou působí i reprezentační brankářka Kristýna Horňáková, od které si toho můžu spoustu vzít, takže svým způsobem jsem ráda, že jsem přestoupila právě do Panthers.

Je vidět, že jste se do nového týmu opravdu těšila. Koronavirová situace se však na podzim výrazně zhoršila. Co jste stihla vůbec s Panthers absolvovat?
Bohužel situace byla celou dobu nevyzpytatelná, takže jediná akce, kterou jsme stihly, bylo herní soustředění v Plzni, několik přáteláků a turnaj Czech Open, kde jsem chytala ve skupině Open. Obzvlášť tento turnaj musím vyzdvihnout, protože se nám s týmem podařilo získat stříbro, což byl pro mě první větší týmový úspěch a určitě na něj jen tak nezapomenu. Holky, děkuju!

Bylo o to více smutnější, že jste nemohla trénovat pak s týmem a pracovat tak zároveň na sobě?
Mrzelo mě to, protože mě florbal začal zase bavit. Trénovaly jsme pak víceméně jen individuálně. Každopádně jako brankářka jsem měla individuální tréninky s trenérem brankářů Panthers a pak jsem samozřejmě plnila tréninky od mého týmového kondičního trenéra. Musím říct, že se rozhodně nezahálelo.

V letošním roce tedy došlo ve vašem životě k velkým změnám…
Ano, měla jsem čas na to, abych zvážila své priority a zároveň jsem se posunula i ve své práci. Dneska už vím, co chci, a snažím se tomu vše maximálně přizpůsobit, abych se v lednu, pokud to situace dovolí, mohla vrátit zpátky.