Tomáš Mádr: Jsem fakt nadšený, jak to v Klatovech funguje

Říkal jste, že se florbalu věnujete už dvacet let. Co vás k tomuto sportu vedlo? Jaké byly vaše začátky?
K florbalu jsem se dostal už na základní škole, kde jsem ho občas chodil hrát po škole se spolužáky v rámci kroužku. Ale ten pravý impuls jsem dostal až na střední škole od otce Milana Garčara, jenž nás měl na tělocvik. Přes něj jsem se dostal do týmu FBC Crazy Boys Liberec, kde mě vedl Tomáš Erben, jeden ze zakladatelů florbalu u nás.

Cyklisté si střihnou tradiční maraton na konci května

Trenérskému řemeslu se věnujete už 18 let. Jakými kluby jste si prošel a jakou trenérskou licenci vlastníte?
Mám licenci C, na licenci typu B zatím nebyl čas. Trénovat jsem začal v Liberci, dva roky jsem vedl starší žákyně. Poté jsem přešel do konkurenčního týmu Slavia TU Liberec, kde jsem byl jako asistent u týmu žen. Následně jsem působil v FA Mladá Boleslav, Prague Tigers a BK Real Roudnice nad Labem.

Jak jste se vlastně ocitl v klatovském Sport Clubu?
To bylo kvůli aktuální situaci kolem covidu. V práci kvůli pandemii nechtěl pokračovat kolega, který měl na starosti Plzeňský kraj. Jelikož jsem to měl nejblíže já, byl jsem pověřený přejít na jeho místo. A tím pádem jsem hledal i trenérské uplatnění. Do FBŠ Slavia Plzeň nebo plzeňského FBC jsem jít nechtěl. Nabízelo se tedy vybrat si mezi Klatovy a Rokycany. A protože jsem měl povědomí o fungování Klatov a od vidění jsem se znal s Bačou (trenér Jan Hořký – pozn. redakce), rozhodnutí bylo rychlé, jasné a hlavně správné.

Zmínil jste, že váš přesun do města karafiátů ovlivnila vaše práce. Čím se živíte?
Pracuji jako regionální manažer pro jednu firmu, která dělá poradenství v oblasti energetiky, telekomunikací a služeb.

Hokejista dostal trest za bitku, kterou ani neviděl

V Klatovech jste relativně krátce. Jak na vás působí místní florbalový oddíl?
Jak už jsem zmínil, o fungování Klatov jsem měl povědomí už dříve. Jsem fakt nadšený, jak to zde funguje. A za sebe můžu říct, že klub jde správným směrem. Líbí se mi především, že jako jeden z mála oddílů se naplno věnuje dívčí složce. Některé kluby to totiž mají „na háku“ a jiné to zase berou jako „nutné zlo“. Nejvíce si u holek vážím cílevědomosti a bojovnosti a jsem strašně rád, že právě tyto hodnoty nejsou děvčatům v Klatovech cizí. Velice si také cením spolupráce s Honzou Hořkým. Máme podobný přístup k trénování a rozumíme si také mimo halu. Výborně tady funguje také komunikace s hráčkami, která mi při předešlých zkušenostech někdy trošku chyběla.

Kde vidíte klatovský oddíl za deset let?
To je jasné! V extralize mužů i žen. A v nejvyšších soutěžích juniorek a juniorů. Nemáme malé cíle. Teď ale vážně. Pokud by se do deseti let povedla alespoň jedna z nejvyšších soutěží, bylo by to fantastické. Samozřejmostí je fungování obou struktur. A aby bylo k dispozici B a C družstvo u většiny kategorií. Také bych byl rád, kdyby se některé hráčky potažmo hráči z Klatov dostali do reprezentací.

Co považujete za svůj největší florbalový úspěch?
Asi rok 2006 a turnaj Prague Games. Vytvořili jsme výběr holek z ligy a nakonec jsme vybojovali bronzové medaile. Tehdy se ještě hrálo o třetí místo. Například ve čtvrtfinále jsem vyřadili Pixbo Wallenstan. V tomto roce jsme byli navíc jediným českým týmem v dané kategorii, který získal medaile.

Klatovští karatisté prožili zvláštní rok, ale v Plzni se jim výrazně dařilo

Co vás na florbale vlastně nejvíce baví?
Baví mě kolektivní duch a emoce v zápasech. Oboje mi teď v době pandemie ale moc chybí. Postrádám to.

Jak trávíte svůj volný čas během této krize?
Snažím se chodit běhat a jezdit na kole. Nic jiného teď bohužel dělat ani nejde. Snad se již brzy všichni opět sejdeme v halách.

Autoři: Jan Polomis, Martin Mangl