Ano, sport i úroveň jsou velmi rozdílné. Ale přece jen bychom u obou borců našli společný jmenovatel. A to je třeba právě číslo 10, které v týmu zpravidla nosí nejlepší hráči – špílmachři.

Jan Holý sice ještě čeká na to, až si bude moci udělat řidičák, ale v týmu klatovského Sport Clubu patří už teď ke klíčovým borcům. V letošní sezoně nastupoval za juniorský tým i muže, kde zářil jako hvězda na jasné noční obloze. V kategorii juniorů obsadil v kanadském bodování první místo, mezi muži páté. A to v sezoně zdaleka neodehrál všechny zápasy. Pojďme si nyní společně nadějného hráče představit.

Honzo, prozraď prosím našim čtenářům, jak začala tvá florbalová kariéra?

K florbalu jsem se dostal díky rodičům, kteří mě přihlásili na zdejší kroužek od DDM. Florbal hraji už od třetí třídy, takže teď to bude deset let. Moje záliba ve florbalu mě dovedla až do místního klatovského klubu, který se tu začal pěkně rozjíždět.

Takže Klatovy jsou zatím jediným klubem ve tvé kariéře? Nebo si hrál ještě jinde?

Jelikož jsem stále věrný Klatovům, tak jsem se neodhodlal jít jinam. Hlavně kvůli skvělé partě, která se tu vytvořila. Ta mě tu vlastně udržela a neviděl jsem důvod odcházet jinam. Jediný tým kromě Klatov, za který jsem nastupoval dva roky po sobě, byl krajský výběr na finálových turnajích. Jinak jsem hrál skutečně jen za Klatovy.

Čím tě florbal tak okouzlil?

Strašně moc mě baví parta, co je kolem. Od trenéra až po samotné hráče. A jelikož jsem útočník, tak mě pochopitelně baví střílení gólů. A ten, kdo někdy florbal hrál, ví, že nejlepší pocity se dostavují při těžkých zápasech, pro které člověk trénuje. Doteď si pamatuji vítězný domácí zápas s Chomutovem nebo play-off s Bohemians Praha. Tuhle atmosféru nikdy v životě nezapomenu.

Tvůj sportovní život ale není jenom florbal, že?

Kromě florbalu hraji ještě závodně fotbal za TJ Start Luby. Začínal jsem s ním už ve čtyřech letech.

Čím se od florbalu nejlépe odreaguješ? Je to fotbal?

Ano, od florbalu se odreaguji nejlépe fotbalem, který mě také hrozně baví.

Dělat tyto dva sporty musí být fyzicky hodně náročné…

Každý den trénink, velká dřina. Oba víkendové dny mám zápasy. Ano, je to obrovské vytížení. Po fyzické i časové stránce. Ale člověka to baví, protože všude má skvělé kamarády, a jsem rád, že můžu být součástí obou týmů. K tomu ještě stíhám trávit čas se spolužáky. Musím říct, že díky sportům jsem poznal hrozně skvělých lidí a přátel.

Pojďme zase zpět k florbalu. Sezonu mužů jste stihli dohrát, skončili jste třetí. Juniorský ročník, ve které jste byli suverénně první, byl předčasně ukončen. Jak sezonu v obou kategoriích zpětně hodnotíš?

Velice pozitivně. Jen je škoda, že se v juniorech nestihly dohrát všechny zápasy. Juniorem jsem byl prvním rokem, navíc jsem si zahrál i za muže. Co víc si přát (úsměv). Začnu juniorskou sezonou. Ta byla velice vydařená a snad nešla zahrát líp. Minulý rok hrál náš tým nejvyšší soutěž v Česku v nižší kategorii (1. liga dorostenců – pozn. autora), proto bylo jasně vidět, že týmy druhé ligy juniorů jednoznačně převyšujeme. Znatelné to bylo na výsledcích. Vyhráli jsme všech patnáct zápasů bez ztráty bodu a vést ligu o dvacet bodů, to mluví za vše. Doufám, že vítězství v lize znamená postup zase výš. Myslím si, že tenhle rok jsme udělali lehký posun, ale určitě ne takový jako minulou sezonu. A sezona v mužích? Skládá se tu nový tým. Vlastně se dá říci, že je to juniorský tým doplněný muži. Mužská liga je trochu o něčem jiném, je fyzicky náročnější a nestačí jen nadšení pro hru. Čistě mužské týmy mají navrch zkušenostmi a klidem ve hře. Naše výkony byly jako na houpačce. Například první tým ligy nás ani jednou neporazil, bohužel body jsme ztráceli s týmy, které bychom měli porážet. Podle mě to byla smolná sezona, ale alespoň se od toho můžeme odrazit a poučit se. Trochu mě mrzí, že to nestačilo na lepší umístění.

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi mládežnickým a dospělým florbalem? Porovnání z letoška máš…

Hlavní rozdíl mezi mužským a mládežnickým florbalem je podle mě v technice. Mladší kluci hrají více techničtější florbal než muži. Mužský florbal je momentálně o fyzické stránce, je hodně tvrdý, což podle mě trošku kazí krásu florbalu.

V součtu obou kategorií jsi během celé sezony nastřílel 42 branek a přidal 26 asistencí. V juniorské soutěži jsi ovládl tabulku produktivity, mezi muži si skončil na pátém místě kanadského bodování. Jsi z tohoto hlediska spokojený?

Těžil jsem z práce celého týmu. Body nejsou tak důležité, ale záleží na tom, jak se vede celému mančaftu. V juniorech nám šlapala celá lajna a na to jsem se mohl spolehnout. Chtěl bych poděkovat všem spoluhráčům, že mi pomohli vyhrát bodování ligy. Pohár bohužel nevyšel podle našich představ, vyřadil nás divizní Litvínov. Ze začátku jsme dokázali držet krok, ale pak se projevila kvalita a zkušenosti z vyšší soutěže a Litvínov zaslouženě vyhrál. Celkově bych řekl, že v některých zápasech se mi dařilo, ale v některých bych od sebe očekával víc. Z práce týmu jsem rozhodně mohl vytěžit víc. Jsem rád, že mám vedle sebe tak šikovné kluky, se kterými si na hřišti rozumím.

Je něco, na čem bys chtěl ještě zapracovat?

Chtěl bych zlepšit rozhodování ve vypjatých situacích zápasu, kde jsem občas zklamal v koncovce. Někdy až moc vymýšlím, místo toho abych byl přímočařejší.

Existuje nějaký florbalista, kterého bys označil za svůj velký vzor?

Líbí se mi styl našeho českého hráče Patrika Dóži, který působí ve Švýcarsku.

A oblíbený tým?

Určitě se mi líbí švédský Falun plný hvězd.

Máš nějaký sen, kterého bys chtěl ve své sportovní kariéře dosáhnout?

Můj sportovní sen, který se už asi nesplní, by byl zahrát si zápas na nejvyšší mužské úrovni v Česku. Ve florbale i fotbale. Ale abych zůstal nohama na zemi… čeho bych chtěl dosáhnout v příštím roce? Hrát první ligu juniorů a v mužích vytáhnout Klatovy do nejvyšší soutěže. Mým největším přáním je, aby jsme v klatovském florbale zůstali taková parta, jaká jsme teď. Z nesportovních snů – hlavně zůstat zdravý. To je vlastně nejdůležitější.

Máš nějaké motto, podle kterého se řídíš?

Líbí se mi motto našeho klubu: „Musíš se tím bavit“. O nic jiného ani nejde, sport by měl všem přinášet hlavně radost…

V současnosti má sport vystavenou stopku, v Česku platí nouzový stav. Jak nejčastěji trávíš volný čas?

Nouzový stav nás připravil o spoustu společných zážitků, ale musíme to vydržet. Nejvíce mi vadí, že jsem bez kamarádů. Těším se, až spolu zase něco vyvedeme. A jak trávím čas? Hlavně s rodinou, volám si s kamarády. Dále jezdím na kole, a když mi zbyde čas, tak se věnuji škole. Trenéři z florbalu i z fotbalu nám nastavili individuální plán, tak ho plním, abych náhodou nezlenivěl. Už bych ale chtěl, aby se život vrátil do starých kolejí…