Ale tento příběh nevypráví o mladém kouči z Pošumaví, nýbrž o Elišce Mídové, kterou jsme pro vás vyzpovídali v rámci dalšího dílu projektu „Deník představuje talenty“.

Eliško, prozradíte, jaké byly vaše florbalové začátky?

S florbalem jsem začínala u nás v Horažďovicích. Dva roky s klukama a dva roky s holkama. Ale to byly jen tréninky od DDM. Ve škole jsme hráli nějaké soutěže a díky tomu mě začínal florbal bavit čím dál víc. Jednou na náš trénink přijel klatovský trenér Jan Hořký, aby se na nás podíval. Já a ségra jsme se mu zalíbily a tak nás pozval na trénink do Klatov a už jsme tam zůstaly (smích). Dodnes jsem za to moc ráda, protože v Klatovech začal pro mě konečně dobrý florbal se skvělými lidmi, soutěžemi a možnostmi rozvoje.

Zdá se, že florbal fakt milujete. Co pro vás tedy tento sport vlastně znamená?

Hrozně moc. Je pro mě takovou životní náplní. Slovy asi ani nedokážu plně vyjádřit pocity, které mám, když jsem na hřišti.

Zkuste to…

Je to taková volnost a zároveň zodpovědnost. Tohle u žádného jiného sportu nemám. Florbal je pro mě něco, kde můžu být sama sebou, kde mám chuť pořád se zvedat. A ta euforie při zápase, když zazní píšťalka, když dáme gól… Prostě v tu chvíli jsem na světě pouze já, můj tým a touha zvítězit.

Eliška Mídová.Zdroj: Deník / Martin Mangl

Jaký je váš oblíbený florbalista nebo florbalistka?

Z žen je pro mě vzorem naše Eliška Krupnová a Anna Wijk ze Švédska. A co se týče florbalistů, tak je to Alexander Galante Carlström, rovněž švédský hráč.

A co klub? Komu fandíte?

Asi Florbal Chodov a Florbal Mladá Boleslav…

Kdybyste měla jmenovat jeden florbalový tým, za který byste si chtěla v životě alespoň jednou zahrát, jaký by to byl? Chodov?

Asi ano, za ten bych si ráda zahrála. Celkově bych jednou moc ráda hrála za nějaký extraligový tým.

Jaký je váš doposud největší florbalový úspěch?

I když letošní sezona skončila předčasně, tak to bude první místo v tabulce druhé ligy juniorek i dorostenek, kde jsme letos hrály. A přesto, že nám nikdo moc nevěřil, jsme obě první místa vydřely. To je pro mě zatím asi největší úspěch.

A jaký je váš florbalový, ale i životní sen?

Určitě reprezentace, zkrátka si obléct dres národního týmu. A také se podívat do zahraničí, procestovat nějaké země. A třeba si tam i zahrát florbal…

Jaké státy patří mezi vaše největší lákadla?

Skandinávské. Ráda bych Švédsko nebo Finsko. Tam bych se vážně moc rád podívala i si tam zahrála.

Zmínila jste letošní sezonu, ve které jste nastupovaly ve druhé lize dorostenek i juniorek, ale v oblasti Prahy a Středočeského kraje. Vzhledem k tomu, že jste v obou kategoriích zářily, musíte ročník 2019/2020 hodnotit jistě velmi pozitivně…

Moc jsem si sezonu užila. Byla to skvělá zkušenost se skvělým týmem. Hrát v Praze nebo v okolí hlavního města bylo pro nás úplně něco nového. Hrály jsme s týmy, které Klatovy pomalu ani neznaly, a myslely si, že nás snadno porazí.

Eliška Mídová.Zdroj: Deník / Martin Mangl

Ono to tak ale nebylo…

Nebylo. Naopak. Hrály jsme kvalitní florbal, předváděly rychlé kombinace, točily se na postech. Myslím si, že takové výkony od nás soupeřky nečekaly (usmívá se). Sparta, Bohemians a další týmy? Ukázalo se, že to jsou pouze velká jména. Důležité jsou vždy výkony na hřišti a tam jsme dominovaly.

Velkou zásluhu na vašem počínání má také trenér Jan Hořký. Souhlasíte?

Ano! Když jsme třeba po první třetině prohrávaly 1:3, dokázal nás namotivovat a vést tak, že to ještě otočíme a zvítězíme. Honza nás někdy musel mít fakt dost, ale nikdy se k nám neotočil zády. I když jsme ho vážně někdy štvaly. Já si myslím, že je to skvělý trenér, kterého by chtělo více týmů. A myslím, že můžu za náš tým říct, že jsme za něj moc rády a díky němu jsme tam, kde jsme.

Za klatovský tým hraje i vaše sestra Valerie. Probíráte společně florbal i doma?

Ano, většinou florbal se ségrou probíráme před zápasy a také využíváme toho, že jsme doma dvě a můžeme si spolu zahrát a zkoušet si nové věci.

Jaké máte mezi sebou vztahy na hřišti i mimo něj?

Co si budeme povídat (úsměv), někdy už nás to asi obě štve, že jsme pořád spolu a vidíme se takřka nepřetržitě. Řekla bych, že je to jako na houpačce. Ale na hřišti vždycky táhneme za jeden provaz.

Za Klatovy nastupujete společně, ale zahrály jste si někdy také proti sobě?

Hrály. Třeba ve škole nebo na tréninku, každá v jiném týmu. Ze začátku jsme nikdy být spolu nechtěly, ale časem jsme to už přestávaly řešit. Přece jen jsme nakonec v jedné lajně, a docela jsme si sedly (úsměv).

Trošku těžká otázka, přiznávám, ale povězte nám – v čem jste podle vašeho názoru lepší než sestra?

Každá má určitě něco v čem vyniká více než ta druhá. Hrajeme ale na jiném postu a na tom svém je Vali (sestra Valerie) vážně silná, tam bych se jí nikdy nevyrovnala. Ségra má určitě lepší bránění a já jsem lepší v útoku a ve střelbě zápěstím (směje se).

Jaký vlastně máte v Klatovech kolektiv?

Asi jako všude, také se někdy pohádáme a neshodneme, ale jsme přece holky, ne (smích)? Ale v důležitých chvílích držíme vždy spolu, pomáháme si, navzájem si fandíme a podporujeme se.

Věnujete se aktivně i nějakým jiným sportům?

Obecně mám ráda většinu sportů. Prostě pohyb, to je moje. Ráda si zahraju fotbal, basketbal a dříve jsem hrála dlouhou dobu i stolní tenis. Jinak mě docela baví kolo, běhání a cvičení. Jednoduše mě prostě nebaví sedět někde na zadku (směje se).

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?

Ráda cvičím, chodím ven, ať už na procházky nebo na kolo. Teď tedy ne, ale chodím si večer také ráda zaplavat. A v téhle nelehké době nemůže chybět ani seriál.

Máte nějaké motto, podle kterého se v životě řídíte?

Mám. Asi dvě…

A konkrétně?

První je „Než cokoliv vzdáš, uvědom si, proč jsi začal“ a to druhé „Jestli chceš druhým svítit, musíš sám zářit“.

Na závěr se vrátím zpátky k florbalu. Už víte, jak strávíte příští sezonu?

To se uvidí. Záleží na tom, jestli budeme mít početný hráčský kádr, abychom mohly hrát dvě soutěže jako minulou sezonu. Ale zatím nemám v plánu z Klatov odejít jinam.

ELIŠKA MÍDOVÁ OČIMA TRENÉRA: „Neúnavný dříč, který florbalu dává vždy sto procent. Pracuje na sobě i doma, ráda zakončuje a chce dávat góly, což je plus. Navíc má vítězného ducha, mentalitu. Ještě ale musí zapracovat na střelbě z první, zvládání emocí a orientaci ve hře.“ (Jan Hořký)