Adame, co se ti jako první vybaví, když se řekne slovo florbal? A co pro tebe tento sport znamená?
Znamená pro mě moc. Je to srdeční záležitost, můj svět.

Jaký je tvůj doposud největší florbalový úspěch a zážitek?
Za největší úspěch považuji loňskou účast na Prague Games, kdy jsem nastupoval s juniorkou. Porazili jsme tam švédský tým Vattjoms IK, který patřil mezi favority celého turnaje. To bylo nejvíc. Určitě musím zmínit také to, když jsme v Klatovech hráli první ligu dorostu a postoupili do play-off, to byl také super zážitek. Jo, a taky nesmím zapomenout na turnaj UNYP, kde jsem byl letos s FBŠ Slavia Plzeň.

Máš oblíbeného florbalistu, ke kterému vzhlížíš?
Filipa Langera. To, co ve svém věku dokázal a co předvádí na hřišti, je neskutečné a motivující.

Jakými kluby sis ve své kariéře vlastně prošel?
Hrál jsem ve Švihově, stále jsem v Klatovech, hostuji v plzeňské Slavii a jednou jsem byl také pomoci na turnaji plzeňskému FBC.

Pojďme se nyní vrátit o několik let zpátky. Jak vlastně vzniklo spojení „Adam Žežula a florbal“?

Na florbal jsem se dostal přes kamarády, kdy se v Sokole Švihov jednou za týden scházela parta dětí od nás ze základky a pod vedením Míry Bubeníka a Jardy Daňka se postupně učily základy. Tam to celé vzniklo…

Věnuješ se ještě nějakým jiným sportům?
Dříve jsem hrával paralelně s florbalem ještě fotbal, ale kvůli florbalu jsem s ním skončil. Teď už se aktivně věnuji jenom florbalu, ale rekreačně dělám skoro vše – jezdím na kole, běhám, rád lyžuji…

Jaký je tvůj florbalový sen?
Hrát stabilně první ligu.

Co považuješ za svou silnou florbalovou stránku?
Myslím, že umím dobře vystřelit, ale dělá mi problém hra jeden na jednoho. To vždy znejistím. Snažím se být mladším klukům v dorostu motivátorem. A snad se mi to i daří…

V klatovském týmu hraješ společně se svým bratrem Štěpánem. Jaké spolu máte vztahy a jak často spolu rozebíráte florbal? Povídejte…
Brácha je sice ještě starší žák, ale už stabilně nastupuje za dorost. Hraje se mi s ním dobře. Jsem rád, když mi kryje záda, protože nastupuje na pozici obránce, zatímco já jsem útočník. Myslím si, že to všechno dává velmi slušně. Vztah spolu máme normální, asi jako všichni bráchové v našem věku. Občas se hádáme, občas jsme kámoši. Snad to bude s přibývajícím věkem lepší (úsměv).

V Klatovech nyní působíš v dorostu pod taktovkou kouče Martina Klána, který není o moc starší než ty. Jaký je Martin trenér a jak spolu vycházíte?

Martina respektuji, je hrozně fajn. Máme spolu výborný a kamarádský vztah.

Jakou máš pozici v týmu a jak ji osobně vnímáš?
Hraji v útoku, takže se snažím tým gólově podržet. Snad jsem v Klatovech pro kluky tím motivátorem, jak už jsem zmínil. Snažím se je hecovat… V Plzni jsem zase klasickou součástí týmu.

Raději skóruješ nebo přihráváš na góly spoluhráčům?
Raději skóruji, ale samozřejmě i rád nahraji, protože každý bod se počítá (úsměv).

Kdybys měl jmenovat nejlepšího florbalistu, se kterým sis kdy zahrál, jaký by to byl a proč zrovna on?
Jako soupeře jsem už potkal pár známých jmen a byla to pro mě čest. Třeba Filip Forman nebo Matěj Pěnička. A jako spoluhráč je pro mě nejlepší florbalista Lukáš Joachimsthaler. Jsme sehraní, víme o sobě a jsme velice dobří kamarádi.

Bohužel, kvůli covidu došlo stejně jako na jaře, k zákazu veškerých sportovních akcí. Jaký na to máš názor?
Mrzí mě, že situace je taková, jaká je. A nemyslím si, že zrovna sport je obecně místem, kde se koronavirus šíří. Minimálně sport venku by se konat mohl. Ale v našem případě – florbalu, to asi není úplně reálné.

Zákaz konání sportovních akcí zatím trvá do konce doby nouzového stavu. Věříš, že se situace zlepší a do konce roku se ještě florbalové soutěže rozjedou? Nebo jsi v tomhle ohledu pesimista?
Vzhledem k tomu, jak se teď nákaza šíří, tak úplně nevěřím, že se 3. listopadu vrátíme k normální činnosti. Jsem v tomhle tedy spíš pesimista. A moc mě to mrzí. Sport mi chybí. Skoro se bojím, že začneme opravdu až někdy v lednu…

Jak vlastně aktuálně v době koronavirové krize probíhá tvoje příprava? Trénujete s klubem ve skupinkách po šesti lidech nebo máte individuální plány?

Máme individuální plány.

Situace s covidem se dotkla nejen sportu, ale také života ve vzdělávání. Momentálně jsou uzavřeny všechny školy. Jak s tím válčíš?
Máme distanční výuku, ale to mě zas tolik nebolí. V loňském roce jsem si tak dokonce zlepšil známky asi z pěti předmětů, ale hodně mi chybí praxe. Potřeboval bych si věci osahat, vyzkoušet. Teoreticky vůbec nevím, co se vlastně učím. Bojím se, abych všechno zvládl.

Otázka na závěr. Jak bys sám sebe charakterizoval?
Jsem velmi kamarádský, jsem pro každou srandu. Co se týče zodpovědnosti, tak to si zatím moc nepřipouštím, trochu v tom pokulhávám. Ale snažím se. A přesto, že si jedu tu svoji pohodičku, tak mi je občas některých věcí upřímně dost líto.

ADAM ŽEŽULA

Narodil se před šestnácti lety ve znamení Býka. Mezi jeho největší záliby patří sport, nejvíce pochopitelně florbal. Má rád také cestování do přírody a do hor, rád sleduje dobré filmy a svůj volný čas tráví s kamarády. Studuje na Středním odborném učilišti v Domažlicích – obor programátor na CNC strojích. Oblíbené jídlo nemá, ale nepohrdne dobrým kuřecím plátkem s hranolky a k tomu si rád dá Pepsi Colu. „Hlavně, když je to dobré a chutná mi,“ říká. Adam Žežula se neřídí žádným mottem. „Žiji si svou pohodičku, hlavně v klidu a žádný stres,“ culí se florbalista.