Přestože prší, na dobré náladě jezdců ani příchozích to neubírá. „V Blansku na srazu jsem poprvé. Dorazil jsem od Hustopečí a cesta byla v pohodě,“ hlásí opřený o jednoho z naleštěných krasavců s dvoutaktním motorem a plastovou karosérií Ivan Kosina z Křepic na Břeclavsku.

Auto koupil před padesáti lety jeho děda a vnuk ho poté zdědil. Má s ním projetou republiku a Slovensko. Loni za veterána zapojil přívěs a vyrazil na výlet do továrny v německém Zwickau, kde se trabanty vyráběly a mají také muzeu. „Značku měnit nebudu. Je to srdcová záležitost. Je to malé, ale spolehlivé auto. Navíc si většinu věcí na něm dokáže člověk opravit doma na koleně,“ usmívá se muž.

Nasvícený zámek ve Slavkově u Brna.
Žijí ve stínu Lednice a oblíbených památek. Tohle jsou naše neobjevené skvosty

Ještě před příjezdem na náměstí se podle něj účastníci srazu utkali v dovednostních soutěžích. Poslepu například poznávali náhradní díly nebo skládali vědomostní test. Ti nejlepší pak dostávají stylové ceny. Dlažební kostky, ve kterých je logo Trabant. „Skončil jsem druhý v hodu rámečkem na cíl. Mám parádní dlažební kostku s logem, diplom a lahev oleje. Mám velkou radost,“ říká jeden z jezdců Josef Mráz.

Příchozí si na náměstí prohlíží zajímavé úpravy legendárních vozů a také vypucované motory. Skla některých veteránů jsou posetá nálepkami z různých srazů a akcí. Nechybí ani vlajky a stylové doplňky v interiéru aut. „Přišel jsem se podívat, protože můj kamarád Honza Šustáček je velký fanda do trabantů. Já měl trabanta také. Bylo to moje druhé auto. Od roku 1976 asi tři roky. Byl jsem s ním i v tehdejším východním Německu. Jenže pak se nám narodilo třetí dítě a další povyrostly, tak jsem musel koupit větší auto. Šel jsem do moskviče. Ale na trabanta vzpomínám rád. Sloužil mi v pohodě a vždycky nás zavezl, kam jsme potřebovali,“ vzpomíná jeden z příchozích Zdeněk Štoudek z Blanska.

Nemocnice v Blansku.
V blanenské nemocnici prodlužují zákaz návštěv. Minimálně o týden

Živé vzpomínky na jízdu legendárním vozítkem má také Vladimír s Adamova, který na sraz dorazil i přes nepříznivé počasí. „Když se řekne trabant, tak si vždycky vzpomenu, jaká v něm byla strašná zima. Vezl mě v něm kdysi kamarád právě do Blanska. Říkám mu zatop a on, že už to víc nejde. Já měl vždycky škodovky. Ale líbí se mi atmosféra této akce a také auta, která mají příznivci trabantů v perfektním stavu. Starají se o ně dobře. Je fajn, když má někdo takový koníček,“ dodává důchodce.

Podle organizátora akce Jana Šustáčka nejmladšího přijelo v sobotu na blanenský sraz asi o třetinu méně aut než v předchozích letech. Hlavně kvůli epidemii koronaviru a bezpečnostním opatřením. „Ani počasí nám tentokrát moc nepřeje, ale to nevadí. Jen budeme muset trochu zkrátit spanilou jízdu městem,“ říká Šustáček a s modrým trabantem s blesky na kapotě vyráží v čele kolony do ulic Blanska.