Bydlíte v jedné ze zasažených obcí?
Ne, bydlím v jiné části města. Tady na sídlišti jihovýchod. Nicméně musím říct, že jsem viděl příchod té živelné katastrofy a opravdu jsem si připadal jako někde v Oklahomě. Hukot, větrný vír, klasický chobot. To tornádo bylo jak z filmu. Opravdu hrůzné. Jakmile se rozezněly sirény a zvuky záchranné zdravotnické služby, bylo jasné, že je zle a všichni jsme už vyráželi do nemocnice.

Jak to v hodonínské nemocnici poté vypadalo?
Začal někdy po půl osmé večer a vrcholil kolem desáté až jedenácté, kdy se opravdu sjížděly auta ze všech stran. Bylo jich tu třeba deset najednou. To byl ten největší nápor, kdy se museli zapojit každý, kdo měl měl nohy a ruce, aby těm lidem pomohl na pojízdná křesla nebo lůžka. Ráno jsme svolali krizový štáb a zjistili jsme celkové počty zraněných, které jsme ošetřili. Bylo jich třiaosmdesát. Nemocnice má dvě stě pět lůžek. Počty pak padaly vyšší, protože zde byla spousta krve. Zraněné přivážela záchranná zdravotnická služba, hasičský sbor i také rodinní příslušníci nebo spoluobčané.

Katastrofa na jižní Moravě. Moravská Nová Ves na Břeclavsku den po řádění ničivého tornáda.
Pojišťovny posílají do terénu všechny lidi. Škody po tornádu jsou extrémní

Kam dál pacienti mířili?
Podle traumaplánu máme shromaždiště pacientů při živelných katastrofách v prostoru ambulantního traktu. Je to v blízkosti chirurgických ambulancí, takže se jedná o klíčový prostor, kde se vše odehrávalo.

Jak celou situaci vnímáte?
Musím říct, že pro mě samotného to byla situace, kterou jsem ještě nezažil. Naprostý úděs. Všude byl slyšel pláč, vidět krev, beznaděj a zoufalství byly hmatatelné. Je to obraz, který mi zůstane před očima do konce života. Lidé popisovali, jak se jim rozpadl dům, jak najednou zmizela střecha, stěny se rozpadly a odněkud přiletěl transformátor. Třeba do obývacího pokoje. Měli jsme tu pacienty v šoku, otřesené. Musím ovšem ocenit profesionální přístup pracovníků, kteří postupovali podle traumatologického plánu. Ten jsme okamžitě po útoku živlů svolali a aktivovali. Díky tomu jsme zvládli roztřídit a ošetřit raněné podle závažnosti jejich stavu. Jedna žena však zemřela.

Koho jste museli povolat?
Všechny zaměstnance. Objevilo se také několik zdravotníků z jiných zařízení, kteří přišli samostatně. Již večer přišli také dobrovolníci, pomáhající s manipulací s pacienty, případně s hlídáním. Řada pacientů byla totiž v šoku, takže vyžadovali pozornost pohlídat. Rozcházet se zdravotníci pomalu začali kolem půlnoci, ale ten přísun lidí trval celou noc a pokračoval i ráno, přičemž počítám, že bude pokračovat minimálně celý dnešní den.

30. července 2005 - Doubí v Karlových Varech.
OBRAZEM: Tornáda se nevyhýbají ani Karlovarsku. Ničivé bylo to v roce 2005

Takže stále pracujete ve větším množství lidí?
Na zaměstnance je to nápor. Pacienty musíme kontrolovat, někteří z hospitalizovaných ráno skončili na operačních sálech. Co je důležité a co chci ještě zmínit, je, že vznikla a celou dobu fungovala spolupráce s krizovým štábem města Hodonína, který koordinoval činnost všech složek integrovaného záchranného systému. Stejně tak spolupráce sesterských nemocnic. Z naší strany zejména s Kyjovem, protože Břeclav byla neprůjezdná.

Jaká zranění byla nejčastější?
U nás jde z těch těžkých zranění především o zlomeniny obratle nebo problémy v břišní dutině, čili poranění břicha.

O kolik lidí jste se museli postarat a o kolik z nich jsou těžce zranění?
Těch těžkých zranění máme šest, celkově jsme tady ošetřili třiaosmdesát lidí. Těch šest jsou nyní hospitalizováni na oddělení anesteziologicko-resustitačním péče a na jednotce intenzivní péče jsou stabilizování, takže věřím, že to zvládneme. Ale jak jsem říkal, neustále přibývají další a další, kteří přijíždí během dne.

Máte zpráv o dalších mrtvých?
Máme zprávy minimálně o třech dalších obětech, které tady jsou v těch okolních obcích na Hodonínsku (Podle posledních dostupných informací je jich aktuálně pět, pozn. red.)

Spoušť po tornádu v obci Hruška pohledem z dronu.
VIDEO: Jako po invazi. Dron obnažil jihomoravskou apokalypsu

Dá se to nějak porovnávat s covidem?
Je to něco úplně jiného, i když si myslím, že ve své hrůznosti nějaké podobnosti najdeme. My jsme zažili situaci, kdy třetina nemocnice, přes přes sedmdesát pacientů, tady ležela se středním nebo těžkým covidovem. A to v nemocnici, která nemá infekční oddělení. Čili jsme museli připravit kapacity, prostory, které nahradily infekční oddělení a vytvořit a zajistit personál, který se o covidové pacienty staral. Toto bylo něco úplně jiného.