„Vadí nám především absence včasné veřejné diskuze předem. Radnice, aby ukázala, že jedná demokraticky, v posledních deseti letech vždy zveřejní nový záměr, ale vždy v okamžiku, kdy už bylo rozhodnuto. Naše případné připomínky jen bere na vědomí,“ uvedl místopředseda spolku a opoziční zastupitel Jiří Kacetl.

V případě sochy, která má mít podobu několika vzájemně prolnutých telefonních budek a kterou inicioval spolek Umění do Znojma, jde podle Kacetla o něco podobného. „Chyběl zde jasný návrh podoby sochy, o kterém se mělo včas předem a veřejně diskutovat,“ dodal Kacetl.

Místostarosta Znojma Jakub Malačka oponuje, že diskuzi prakticky zablokoval právě Okrašlovací spolek. „A to tím, že si opozice vyžádala už před třemi měsíci potřebné dokumenty, které pak včetně vizualizace zničehonic práskla na sociální síti. Šlo přitom o prvotní model sochy, která nakonec bude mít trochu jiné parametry,“ řekl Malačka.

Jak místostarosta dodal, nedovede si představit jakoukoli diskuzi nad uměleckým dílem. „Úplně to vidím: Jedni by řekli: A my chceme, aby to vypadalo takhle. Jiní: My zase, aby to vypadalo takto. Představte si na místě takové diskuze autora. Umělce, který musí být originální a kreativní a přemýšlí jinak, než ostatní. Vy mu řeknete, že to musí mít takovou a takovou barvu, tuhle výšku a další parametry. Na to vám umělec řekne, ať si to nakreslíte sami. Takhle to přece nejde,“ myslí si Malačka.

Spolek Umění do Znojma, který za projektem sochy stojí, zdůrazňuje, že konečná podoba díla je na světě teprve od 14. července. „Shodou okolností mi Maxim finální návrh poslal v tentýž den, kdy neaktuální vizualizaci zveřejnili zástupci Okrašlovacího spolku. Samozřejmě jsme plánovali, že konečnou podobu zveřejníme, nic jsme tutlat nechtěli. To, že okrašlovák vypustil rozpracované dílo, vytrhl ho z kontextu, ba dokonce obalil svým negativním názorem, navíc bez vyjádření autora či našeho spolku, nebylo podle mého názoru fér a skutečně mě tento postup Jiřího Kacetla zklamal,“ zlobila se umělecká vedoucí Galerie a Prostor Andrea Krejčí.

Šéfka galerie však respektuje názory veřejnosti. „Mám pochopení pro to, že se socha někomu nelíbí. Každý máme právo na svůj názor a vkus. Umění se ale bohužel nedá hodnotit líbí-nelíbí. Lidé nemohou umělcům radit či diktovat, jak mají tvořit. Z nekompetentnosti hodnotit umění se ve svých komentářích usvědčil i sám Okrašlovací spolek, když nazval umělecké dílo ‚kuriozitou‘ současného umění a odkázal ji někam k nádraží. To je skutečně velmi neuctivý a zároveň hloupý komentář. Pánové z okrašlováku tím jen dokázali, že ani jeden z nich není kompetentní a vzdělaný k tomu, aby mohl hodnotit umění. Na to jsou kunsthistorici, nikoli historici,“ řekla Krejčí.

Vyzývá také k sebereflexi. „Stejně jako lékařům nebo architektům do jejich práce nemluvíme, nedělejme to ani umělcům. Osobně si pana Kacetla vážím jako historika. Je to jeden z nejchytřejších lidí ve Znojmě. Ale říkat umělci, jakou má použít barvu a podobně, nelze,“ dodala Krejčí.

Na sociální síti se objevila celá řada protichůdných názorů lidí. „Umění je odvozeno od slova umět. Toto není umění, to je instalace ve smyslu provokace,“ myslí si například Alena Paulenková.

Jiného názoru je Yvona Kottova. „Umění má vyvolávat emoce… A hlavně… Maxim Velčovský rozhodně umí,“ reagovala Kottova.

„Super, to Znojmo potřebuje. Nenechte se odradit konzervama,“ napsal v diskusi Aleš Svoboda.

Svůj názor v diskuzi vyjádřila také bývalá starostka Miroslavi Eliška Nohavicová. „Umění má provokovat, otevírat diskusi, připomínat události či dobu. Je to odvážné a sebevědomé. Za mě super,“ konstatovala.

Obavy z toho, že se cestou do práce bude muset dívat na nevšední sochu, má Eliška Zezulková. „Je mi z toho smutno. Mně osobně se to vůbec nelíbí, ale sto lidí, sto různých názorů,“ reagovala žena.

Sociolog Pavel Kovařík upozorňuje, že sociální sítě, kde se k budce diskuze vede především, mají tendenci polarizovat postoje a názory. „Je dobře zdokumentováno, že sociální sítě jako Facebook podporují a dokonce odměňují vyhraněnější projevy,“ naznačil Kovařík.

Odborníci i řada uživatelů sítí dobře vědí, že většina těchto diskuzí se odehrává v umělém bezpečí sociálních bublin, které tvoří lidé se stejným nebo podobným názorem. „Ty dodávají odvahu diskutujícím, kteří si zde vzájemně potvrzují své názory. Pokud se v takové diskusi objeví odlišný nebo protichůdný názor, skupina má tendenci jej vytlačit, případně doslova zadupat do země. To jsou dozvuky našich dávných kmenových pudů, kdy se skupina snaží vypořádat s vnějším ohrožením v módu ‚bojuj‘. V zásadě pak nejde o diskusi, ale překřikování,“ vysvětluje sociolog.

Jak dodal, v reálném světě by si musely všechny diskutující strany dát práci s tím, aby vše ostatním dobře vysvětlily. „Ve skutečné diskuzi je navíc potřeba i naslouchat a umět projevit pochopení. To v rychlém prostředí instantních sociálních sítí bohužel není možné. Je proto nešťastné, pokud diskuze na sociálních sítích nahrazují setkání v reálném světě, což by si některá důležitá témata zasloužila. Myslím, že je to případ i sochy na náměstí Republiky,“ dodal Kovařík.