Sušice

Radostná událost se v Sušici přihodila v pátek 6. června roku 1879. To se Pepíně Papouškové, manželce místního tesaře, narodila zdravá trojčata. Všichni tři chlapci byli ještě téhož dne pokřtěni páterem Matějem Duškem, katechetou v Sušici, a dostali jména Josef, Rudolf a František. Zdravé děti jsou velkým štěstím života, ale musí „sekat latinu", protože, kdo v mládí zvlčí, ten má v dospělosti na malér zaděláno…

Ještě se vrátíme k lososům. V Sušici žil známý a výtečný chovatel Josef Marcuzzi, který každoročně vypouštěl do Otavy 300 až 400 tisíc malých rybiček, které až dorostly odpluly do oceánu a následně coby dospělé tučné ryby se do svého rodiště vracely. Měl u řeky vybudovanou rybárnu a občas tam byly problémy se zatopením. Například 18. prosince roku 1879 přišly ledy a hladina vody se zvýšila o dva a půl metru vysoko. Když o tři dny později voda opadla, zjistilo se, že polovina plůdků a malých rybiček odplavala. Stejně byl Marcuzzi „machr", protože například v květnu roku 1880 dostal na berlínské výstavě za svůj chov zlatou medaili a ocenění 10 marek.

Ze Sušice pocházel jistý František Přerost, který nastoupil vojenskou službu ke dragounům. Někdy na jaře roku 1880 se ocitl na cvičení u Horšovského Týna. Zde cvičil všechny nováčky nějaký desátník, který se na Přerosta strašně rozčílil, protože několikrát po sobě nepochopil, a správně neprovedl vojenský úkon. Takové opakované lehy do bláta, byly velmi populární. Poslal ho tady s mnoha nadávkami „někam"… Však víte kam. Přerost se dlouho nerozpakoval, vyšel z řady a odešel.

Místo do vojenského tábora si to „vyšláp" za svobodou. Nějaký čas se živil v Milavčích žebráním a posléze ve Chrastavicích. Tady se dozvěděl, že je hledán, a tak se skryl na půdě jedné chalupy. Neušel však očím domácích, byl ve slámě nalezen a předán do vojenského vězení. Pochopitelně následoval trest za dezerci a prodloužení vojny. Z mnoha tisíců případů víme, že český voják to měl v rakouské císařské armádě moc těžké a bylo jen dobře, že Rakousko světovou válku prohrálo a zaniklo…

Také v Sušici byla továrna na boty, která však začátkem roku 1880 byla zrušena. Hlavní příčinou byla údajně drahá doprava a veliká daň z výroby. Tím také zanikl místní spolek obuvníků „Šumavan", který byl před pouhými dvěma roky založen a celé jeho spolkové jmění ve výši 80 zlatých bylo mezi členy rozděleno. Nic nového pod sluncem…

V Sušici provozoval svoji živnost jistý hostinský Wirdinger. Kde přesně měl hostinec, nevíme, ale co víme, že přijel v neděli 2. července roku 1881 do Klatov na pouť a tamse opil.
Potácel se po Příkopech hledaje svůj vůz, když potkal naproti němu jdoucí mladou hezkou ženu. Zastavil ji a nabízel jí všechno možné aby s ním šla, že si spolu „zalaškují". Když byl onou dámou několikrát slovně „odpálkován", tak se na ni začal sápat a strhávat z ní šaty. Na její křik rychle přiběhl její muž, který se někde trochu zapovídal a začal svoji ženu bránit. Wirdinger byl však v ráži a odbyl ho se slovy: "Teď je mojí ženou a se mnou musí jíti," a začal ho mlátit dešníkem „hlava nehlava". Manželům se podařilo před opilým a „nadrženým" Wirdingrem utéci do jednoho přilehlého dvora.

Ten však je začal nahánět a přitom se dostal do hádky s jedním kovářským pomocníkem, který se ho slušně zeptal, co to tady vyvádí. Jako odpověď dostal ránu deštníkem, ale to by nesměl být kovářem, aby si neporadil s jedním opilým „páprdou". Povalil ho na zem a klečel na něm do té doby, nežli přišli strážníci. Ti agresivního opilce odvedli do zadržovacího vězení, kde se podrobil výslechu. Na otázku, zdali ví, proč byl zatčen, Wirdinger odpověděl, že jen: „Z pouhé nenávisti Čechů k Němcům." Tento svůj výrok opakoval i před policejním revizorem.
Druhý den po vyspání, šel před soudce, který překvapivě Werdingera odsoudil jen za výtržnost k pokutě 10 zlatých. Po zaplacení ho museli ihned propustit. Poškozenou ženu, které se ztratila zlatá brož a náušnice, a měla zničené celé šaty, odkázal na občanský soud, kde mohla nárokovat škodu na svém majetku.

Samotní četníci byli tímto verdiktem zaskočeni, protože mysleli, že obžalovaného hned odvedou do vyšetřovací vazby. Možná, že soudce sušicského hostinského znal, anebo se do Sušice chystal a připravoval si „nějaké to gratis zázemí", ale to jsou jen spekulace.

Ivan Rubáš