"Nejsme nevraživí, nežárlíme na úspěchy druhého a nepřejeme mu neúspěchy, jsme jednotní, protože vedeme společný tichý boj za prostor pro kulturu, lidství, krásu, vznešenost a život. Protože i bez literatury by život asi za nic nestál. Váhá snad někdo přikývnout?"

Výše uvedený citát pochází z knihy Plzeňské fejetony, z oddílu Plzeň kulturní a pedagogická od pana docenta Bohumila Jiráska. A protože 15. ledna 2021 oslaví učitel, spisovatel, literární historik a kritik významné životní jubileum (devadesátiny), dovolím si napsat malou žákovskou vzpomínku.

Ještě po mnoha letech, kdy jsem školu opustil, si uvědomuji smysl všeho, co nám doc. Jirásek dal. Přednášel českou literaturu 20. století, literární kritiku, dětskou literaturu a vedl výběrové semináře z poezie. Jeho autorita se rodila nejen z obrovské šíře znalostí, ale její kořeny čerpaly vláhu z příkladné skromnosti, podmíněné sice přísností examinátora, ale na druhé straně i klidnou a rozvážnou laskavostí. Jsem přesvědčen o tom, že dodnes řada jeho posluchačů doceňuje nejen jeho rozsáhlé znalosti, podmíněné dlouholetými zkušenostmi vysokoškolského kantora, ale i lidský přístup k nim.

Co se týká jeho vědecké práce, nelze tady samozřejmě vyjmenovat vše. Uvedl bych především systematickou práci nazvanou Dějiny literatury západních Čech, která vyšla v roce 2008. Kniha obsahuje výklad o spisovatelích, básnících, literárních kriticích a literárních historicích, kteří v našem regionu žili, dočasně tvořili či zde zemřeli. Tato nevšední, po řadu let připravovaná práce, nechápe regionalismus izolovaně, nýbrž jako snahu o integraci do celonárodní literatury. Užitečný může být i připojený literární slovník autorů Plzeňska, Tachovska, Domažlicka či Klatovska. Vedle monografií o básníku a spisovateli Ladislavu Stehlíkovi (1985) a básníkovi Josefu Hrubém (2012) je autorem druhého dílu plzeňské umělecké kritiky (literární) nazvané Souboje s Apollónem. Vydal také svým způsobem zajímavou prózu Loučení při západu slunce (1987). Nicméně základ jeho vědecké činnosti je podle mého názoru především v české meziválečné literatuře a poezii (J. Hora, V. Nezval, S. K. Neumann, abych jmenoval některé z jeho oblíbených autorů).

Myslím si, že v oboru české literatury patří pan doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. k uznávaným odborníkům nejen v rámci kraje, o němž vydal cenné svědectví, ale i v rámci vysokoškolských pracovišť české literatury naší republiky.

Přeji mu proto chvíle odpočinku (i když vím, že bez literatury to nevydrží), hodiny osobního štěstí (třeba až bude číst některého ze svých milovaných básníků), dny lidského porozumění a lék pevného zdraví.

Ivan Nikl