Květná neděle
Květná neděle bezprostředně předchází Velikonocům. Oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením. V liturgii svátku jsou význačné tři momenty: požehnání ratolestí, jež se odehrává mimo chrám, s průvodem celého společenství; čtení pašijí; slavnost mše svaté. Na tuto neděli se za papeže Jana Pavla II. začal slavit Světový den mládeže.
Sazometná (škaredá) středa
Tento den se vymetají saze z příbytků, tj. domy se čistí a připravují na svátky.
Zelený čtvrtek
Název vznikl pravděpodobně z toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina). Zvyky pojící se k Zelenému čtvrtku. Lidé v tento den vstávali velice časně, omyli se rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem, rodina se pomodlila. Hospodyně vstávaly časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy.
Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos. V Orlických horách házeli lidé do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda. Odpoledne se nepracovalo. Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly prospívat zdraví.
Ranní mše se koná pouze v biskupských chrámech. Při této mši se světí svaté oleje (olej křtěnců, svaté křižmo a olej pro nemocné). Při večerní mši naposledy zvoní zvony, pak „odlétají do Říma” až do Bílé soboty - po tuto dobu jsou nahrazovány řehtačkami a klapačkami.
Podle tradice, když zazní zvony naposledy, si máte zacinkat penězi, aby se vás držely celýrok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. V tento den se také koná obřad mytí nohou.
Velký pátek
Název byl odvozen od velkého tajemství. Velký pátek je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí ke zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se tím smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů…).
V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Součástí pobožností bylo také odhalení a uctění svatého kříže. Zvyky a pověry spojené s Velkým pátkem. K tomuto dni se pojí mnoho pověr a zvyků. Věřilo se např. v magickou sílu země, která se na Velký pátek otvírala a na krátkou dobu zpřístupňovala poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře.
Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se na chvíli otevřela hora Blaník. Velký pátek je také postním dnem - lidé omezují maso, nastává újma v jídle. Lidé vstávali před východem slunce, chodili se mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.
Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů. V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, což mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí. Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. Nepralo se prádlo, protože by se namáčelo do Kristovy krve místo vody. Chodilo se dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.
Bílá sobota
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se tento den zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.
Bílá sobota - zvyky a tradice
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem. V sobotu se také uklízelo, bílilo. Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí anebo vázaly březové metličky a zdobila se vajíčka.
Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu” neboli „prvního dne po sobotě” (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba” a tento den nazvali „dnem Páně”.
Boží hod velikonoční
Provádělo se svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno. Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele vestoje. Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla. Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce. Pečou se velikonoční beránci.
Velikonoční (červené) pondělí
Tento den je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami, většinou z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Šlehají dívky a vinšují. Za to dostanou malovaná vajíčka. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.
2. Velikonoční neděle neboli Bílá neděle
Druhá neděle velikonoční - novokřtěnci nosili v tento den naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dnů do svátků „Seslání Ducha svatého”. Ivan Nikl
