„Jarka Papežová tady v Přešticích vystavovala vlastně ještě v minulém století,“ s velkým úsměvem zahájila výstavu Drahomíra Valentová, „tehdy ještě v místním kulturním zařízení na náměstí spolu s dalšími malíři. Vlastně se tak touto výstavou po více než dvaceti letech vrací ‚domů‘.“ „Výstavu jsem nazvala ‚Barevné dědictví‘ a není to jen výstava moje, je to historicky první výstava naší malířské rodiny,“ upřesňuje autorka. „Uvidíte olejomalby mojí maminky, Marie Soukupové, které ještě nebyly nikdy vystaveny. A dalo hodně práce ji k výstavě přesvědčit. Dále pak z různých soukromých sbírek máme zapůjčené i obrazy mého prastrýce Josefa Hodla. Ten také velice rád maloval krajinu a dále pak lovecká zátiší, vždyť také byl vášnivý myslivec.“

Marie Soukupová si oblíbila olejomalbu, dělá malé formáty, s každým obrazem si doslova „hraje“, každý tah má své místo. „Velice ráda maluji v rodných Lužanech, zámek, mlýn, hodně variací poskytuje přeštický chrám, ale i zdejší ‚obyčejná‘ příroda. Hodně jsem si oblíbila Šumavu. Jak se někdy říká, tu dolní, Kvildu, Srní, Annín, zajdu na Prášilské jezero,“ popisuje svoje oblíbená místa. „Naproti tomu já mám raději velká plátna, rozmáchlé tahy štětcem. Ale také dokáži tvořit drobná díla. Každý máme tedy svá témata, ale spojují nás vlčí máky. Ty milujeme všichni. Na výstavě tedy můžete vidět vlčí máky tří generací a jak se vyvíjely v průběhu desetiletí. Tato květina prostupuje tvorbou naší rodiny po generace. Po své mamince a prastrýci jsem převzala štetce já. Jsou mým častým a oblíbeným námětem tvorby, díky nimž jsem získala titul držitelka českého rekordu jako ‚Maková malířka‘. Vlčí máky jsem vždy obdivovala. Hlavně ty jejich zmuchlané červené sukýnky vlající ve větru. Když jsem si tu krásu chtěla utrhnout, nedonesla jsem ji nikdy domů. Asi právě pro nemožnost si je odnést, uchovat ve váze jsem si je zamilovala. Prostě rostou jen tam kde chtějí.“

Nemaluje jen velkoformátové obrazy, dokáže pomalovat i obyčejnou židli. A nejsou to jen oleje, ráda udělá akvarel, používá akrylové barvy, představuje i další tvorbu, málo známou tušovou kresbu s koláží, kterou použila na ztvárnění života a díla dekadentního básníka Luise Křikavy pro výstavu asi před pěti roky ve zdejším Domě historie. „Dále jsem vyndala ze šuplíku i tvorbu, se kterou relaxuji. Jsou to takové hodně pracné drobnosti, asabláže, často vyrobené z nalezených věcí… Je to třeba miniaturní pokojíček v kufříku nebo kabelka pošívaná stovkami perleťových knoflíků. Vidíte i několik šperků. A kdy jsem začala malovat? Asi v momentě, kdy jsem dokázala udržet tužku. Vlastně jsem to viděla všude kolem sebe, tak mi to přišlo přirozené. Můj ateliér je mi domovem, můj domov je mi ateliérem. Nedokážu tyto dva světy od sebe oddělit. Miluji život mezi obrazy, barvami.“

Jarka Papežová svoje umělecké útočiště vybudovala ze staré stodoly ve Veselí u Janovic nad Úhlavou. Vývěsní štít tvoří malířská paleta s názvem Ateliér s duší. Přes léto jí kvetou na zahradě – no samozřejmě, vlčí máky. Také tam stojí malá historická maringotka, sloužící jako miniexpozice a pojízdný malířský ateliér.

A pro úplnost nutno dodat, že je tady již čtvrtá malířská generace. Talent po své mámě Jarce zdědil i syn Jeník. Ten navštěvuju „výtvarku“ v klatovské ZUŠ již třetím rokem.. „A co byste mysleli, že namaloval jako první? Samozřejmě. Vlčí máky.“

Výstava v přeštickém Domě historie potrvá do 25. února, 3. února od 14.00 hodin je připravena autorkou komentovaná prohlídka.