Jako pozorovatel počasí na Churáňově má tento vimperský autor každodenní inspiraci. Jeho drobné, každodenní příběhy, které by se místy daly nazvat spíše malými básněmi v próze, nám prozrazují, že máme před sebou citlivého člověka s duší básníka. Ostatně posuďte sami: „Vítr prozrazuje les. Buky svítí světlou zelení, jemně ochlupacené lístky zvou k mazlení. Přikládám si je na tvář s provinilým pocitem, že se dotýkám čehosi čistého a neposkvrněného, že mi to nepřísluší. Poryv strhává zákrovní šupiny pupenů, které už svůj úkol splnily. Zasypávají mě jako květy.“

Autor nám odkrývá nevšední niterný pohled na svět a přibližuje nám silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v v jakémkoli počasí i roční době. „Smrky syčí. Ozývá se pravá glosolálie v přílivech a výdeších. Když se modlí v jazycích křesťané, nikdo jim nerozumí. Zde rozumějí všichni. Ale za chvilku se nad Boubín nasunují další mraky Halí mě mlhou a za vrcholkem překlápějí do pádu. Scházím severozápadním svahem. Zde vládne bezvětří. Mlha je stoupá po svahu vzhůru opačným směrem, než kudy nahoře fouká vítr. Mokré kmeny mají ostré obrysy, jak by je někdo obkreslil tuší. Ptáci zpívají, jeden z nich sedí na smrku. Jeho hlas je ostrý a motivy prosté. Žádné trylky. Ostré rytmy sestupují hluboko do ticha.“

Básníka (vypravěče) provází celou knihou nejčastěji dítě (Dominik) a blázen (Zdeněk) a občas jeho maminka. Kromě nich se zde objeví postavy Romanových kamarádů a přátel (tulák Michal, Pošťák, Ríša ad.) Děj knihy se odehrává ve Vimperku a okolí, na meteorologické stanici Churáňov a v Teplicích, kde se autor narodil a k nimž ho vážou vzpomínky na dětství a mládí. „Mezi druhou a třetí hodinou ranní mne budí chlad a vlhko. Noc mě přesto vytahuje ze spacáku. Jdu bos ledovou rosou. Nechávám si jen tričko a nazouvám pantofle. Vítr slabě pofukuje od severu, jinak je úplné ticho. Scházím kousek pod stanici, kde se rozvírá pohled k severnímu obzoru. Nic zvláštního. Ale pak se můj pohled stočí trochu k západu a tam – jak jasná stříbřitá zář! A nejen závoj nočních svítících mraků, ale celá obloha je tam prosycena stříbrem, které z nočních lesů prozařuje s hlubokou intenzitou“.

Věřím, že tyto drobné každodenní příběhy, psané bohatým jazykem, (od října 2012 do října 2014) zaměřené na hlubší stránku lidského bytí, zaujmou a budou inspirovat i vás.