Jádro knihy tvoří Vočadlovo líčení Čapkova pobytu v Londýně a jejich společné cesty po Anglii a Skotsku v roce 1924. Kromě těchto dopisů jsou zde publikovány i některé dopisy z Čapkovy korespondence s významnými britskými spisovateli např. Čapkův dopis adresovaný Chestertonovi či Shawův dopis adresovaný Čapkovi. Vyprávění o společné cestě po Velké Británii ukazuje, jak asi vznikaly proslulé Anglické listy, líčí Čapkův osobitý vztah ke krajině, k uměleckým památkám, k všednímu životu i k lidem. Ukázkou ze s. 152 si připomeňme, jak Čapek líčí společnou cestu po Anglii, Walesu a Skotsku:
„Na výletě nám přálo počasí: byl výjimečně slunný den. Mlhový závoj nad horami se znenadání zvedl, z vod vystupovalo strmé, skalnaté horstvo v celé své vznešené kráse a v jasné sluneční záři hrály jeho svahy a vrcholky všemi možnými odstíny modře. Dojem byl ohromující, až se nám tajil dech."
A o kousek dál napsal Vočadlo o Čapkovi: „Čapek byl kupodivu zdráv a kde se dalo, pilně psal a kreslil. Byl stále dobré mysli a nic mu neušlo. Byl úžasný pozorovatel. Dívali jsme se přece na všecko společně, ale když si večer zpracoval své dojmy a já si směl přečíst, co napsal, připadal jsem si jako jednooký proti tomu, co všecko postřehl on."
Jisté je, že Čapek vytvořil osobitou formu cestovního deníku s vlastními obrázky. Zajímali ho tentokrát hlavně lidé a vyzbrojen dobrou znalostí anglické literatury, bedlivě zkoumal vlastnosti prostředí, z něhož vyrůstala. Výsledkem jeho pozorování je jeho nejoblíbenější a asi nejčtenější knížka, máme-li soudit podle počtu vydání, kterých je více než tři desítky.
Tuto nevšední knihu O. Vočadla uzavírá kapitola o Čapkově anglické četbě, ve které autor zkoumá vliv anglické literatury na vlastní tvorbu K. Čapka.
Otokar Vočadlo, Anglické listy K. Čapka, Academia, Praha 1975
