Tělo s příběhem: Jsem Veronika a žiji s rakovinou. Přesto díky, že můžu

12. 2. 2022

autor externí

Naše tělo je schránkou veškerých radostí i bolestí. Jenže někdy je těch bolestí znatelně více. Projekt Tělo s příběhem ukazuje ženská těla tak, jak je svět stvořil a jak je život postupně formoval. Příběh šestatřicetileté Veroniky je příběhem plným slz a bolesti, také velkého zklamání. O to více ale její osud zračí skutečnosti, o které v našich životech opravdu jde.

Kliknutím zvětšíte

Pro Tělo s příbehem | Foto: Sofia K. Sämann

Veronika je krásná dáma v nejlepších letech. Zároveň je však ženou, která si může říct: Je to pro každého. Své vážné onemocnění se však rozhodla zpopularizovat a svůj příběh dostat mezi jiné, takto nemocné, ale také třeba i zdravé ženy, které pouze potřebují motivaci. Veroniku a střípky z jejího života můžete nalézt na těchto odkazech:

Web/Blog: www.dikyzemuzu.cz
Instagram: @asistentka_a_rak

Tělo s příběhem: Jsem Terka a nemám nohu. Člověk nikdy neví, co se může stát

Zároveň můžete stále sledovat projekt Tělo s příběhem, který prezentuje úžasné ženy, které se v životě nikdy nevzdaly.

Facebook: facebook.com/telospribehem
Instagram: instagram.com/telospribehem

Jsem Veronika a mám rakovinu.

Bez varování nám vstoupil do života nezvaný host a až později jsem pochopila, že mi v životě už zůstane navždy! Jmenuje se metastatická rakovina prsu. A tehdy se začal psát můj příběh, který zanechává jizvy nejen na těle, ale i na duši.

Jednoho podzimního dne, už ani přesně nevím, kdy, jsem si ve sprše všimla, že mám tvrdší prso. Zkusila jsem samovyšetření jako mnohokrát předtím. Jenže vždy jsem si říkala, že stejně nepoznám, zda je něco v nepořádku… Omyl! Čas ukázal, že můj vnitřní strach byl oprávněný. Po vyšetření u lékaře, kam jsem se posléze objednala, mi byla stanovena výše zmíněná diagnóza.

Šestatřicetiletá Veronika Blahuta onemocněla nevyléčitelnou rakovinou.Zdroj: Archiv Veroniky Blahuta

Následoval běžný postup pro každého pacienta, jedno vyšetření střídalo druhé, vyslechla jsem si v té době různé návrhy a postupy mé léčby. Zhroutil se mi v té době svět, zajímalo mne jediné, kolik času mi ještě zbývá. Jako každá máma jsem se zabývala myšlenkou, zda uvidím svého syna vyrůstat, jít na střední a vysokou školu, také zda ho uvidím, jak se stane tátou.

Nastaly další pochybnosti, zda vůbec tu celou situaci zvládnu, jak vše oznámím manželovi a ostatní rodině. Bohužel přišlo ještě jedno velké zklamání, a to skutečnost, že manžel tuto těžkou situaci nezvládl a opustil nás.

Tělo s příběhem: Jsem Martina a mám mentální anorexii. Přišla ke mně bez pozvání

Po půl roce přišel den, na který jsem se těšila a zároveň jsem se ho bála. Věta, že léčba zabírá a rakovina ustupuje, byla to nejlepší, co jsem v té chvíli mohla slyšet. Zatím můj život stále budou provázet bolesti, budu užívat léky a nosit bederní pás, protože se ukázalo, že mám frakturu krycí lopatky obratle, což se může při metastázách v kostech běžné stát. Ale půjdu dál s hlavou vzhůru.

Metastatickou rakovinu prsu vzala Veronika jako osud, kterému se neodevzdala.Zdroj: Archiv Veroniky Blahuta

Jsem sice nemocná nevyléčitelně, ale tak, že se s mým problémem dá žít a v současnosti už je na úrovni chronického onemocnění. Z léčby mi bývá často špatně, mám průjmy a chutě jako v těhotenství, ale naučila jsem se poslouchat své tělo. Čas plynul a plyne ve velkých starostech i bolestech a bezesných nocích.

Další kontrolní PET/CT jsem měla na konci minulého roku a vše ukazovalo velké zlepšení. Díky, že můžu… Každý další den vstát, obejmout syna, jít do práce, zažít nové věci, být reálná, otevřená a svá. O nic jiného v životě totiž nejde.

Veronika Blahuta