A cože nás to vlastně potkalo? Na jaře nám lesní těžba hodně poničila naše tábořiště, bylo nutné rozřezat a odklidit velké hromady větví a srovnat povrch. Všichni, kdo mohli, pomohli. Kamarádi, rodiče dětí, vedoucí i samotné děti, sešlo se nás tam více než padesát a společnými silami jsme dokázali tábořiště uklidit.

Bohužel v polovině tábora nám do tábora vlivem špatného počasí spadl velký vzrostlý dub, který zcela zničil několik stanů. Museli jsme přerušit tábor a opět nasadit pracovní rukavice. Dva dny jsme uklízeli, jen abychom mohli naše děti přivítat zpět. A povedlo se. Je jasné, že bez pomoci bychom stěží dali vše do pořádku, a proto je pro nás velmi důležité poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu.

I podruhé nám opět pomohli rodiče dětí a kamarádi, kterým moc děkujeme. Nicméně je třeba poděkovat i těm, kteří přijet nemohli, ale pomoc poslali právě ve chvíli, kdy jí bylo nejvíc potřeba. Našemu kamarádovi Víťovi Kutnarovi, který nám na své náklady poslal nákladní auto štěrku pro zpěvnění příjezdové cesty k táboru. Velká pomoc v nouzi nejvyšší, Víťo děkujeme! Druhý velký dík patří paní Wágnerové z firmy Wágner Metall Concept z Domažlic, která nám značnou částkou přispěla na koupi nových stanů, abychom nahradily ty, které strom zcela zničil. Každé pomoci, ať už osobní, finanční nebo materiální, si nesmírně vážíme a z celého srdce za ni DĚKUJEME. Se stiskem levice Skauti z Prapořišť

Lenka Hudcová