Dlouhá řada sekáčů s kosami, v tradičních pracovních úborech, rozvážně postupující loukou, zanechávajíce za sebou v úhledných řádcích pokosenou trávu, kterou ženy s hráběmi vzápětí rozhrabou a rozhodí. Svist kos v pravidelném rytmu, občas přerušený broušením a ve chvílích oddychu nahrazený naklepáváním, v létě typickým zvukem podvečerní šumavské vesnice. Do kořeněné vůně posečené trávy se mísící vůně melty, domácích buchet i něčeho „ostřejšího“. Že by nějaká časová smyčka nebo filmové natáčení ve stylu Všichni dobří rodáci?

Ale kdepak. To si jen více než dvacet členů spolku Sekáčů a kosců České republiky (od roku 2014 neformální spolek, spojující a propagující tradiční sečení ruční kosou) originálním způsobem připomnělo obě významná životní jubilea Karla Klostermanna (1848-1923). Spisovatele, jehož pravdivě drsné romány a povídky naučily tisíce lidí milovat Šumavu a stále se sem vracet. Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Skláři, Črty ze Šumavy, Prázdniny na Šumavě… Profesor Klostermann si těžký šumavský život neidealizoval. Koneckonců ani období senoseče, nutící v krátkém šumavském létě zajistit dostatek píce pro hospodářská zvířata na přežití dlouhých zim, nebyla sentimentální voňavá romantika, ale životní nutnost a v první řadě tvrdá práce, kde si lidé museli navzájem pomáhat. Spisovatel vše dobře znal z vlastní zkušenosti a ze své rodiny a díky autentičnosti má stále dostatek (i nových) čtenářů.

Sečení Karla Klostermanna v ráji šumavském.Sečení Karla Klostermanna v ráji šumavském.Zdroj: Miroslav Šobr

Doba se sice změnila, ale zásadní životní témata, na horách i v nížinách, zůstávají stejná. Rodina, zdraví, práce, láska, přátelství… Proto členové sekáčského spolku, ještě ve spolupráci s Institutem K. Klostermanna ze Štěkně, připravili v rámci Klostermannova sečení v ráji šumavském, také malou výstavku o spisovatelově životě. Celodenní odměnou byl velký zájem návštěvníků, kteří si po přečtení textů mohli prakticky na vlastní kůži, s kosou v ruce, připomenout obyčejné hrdiny románů „svého“ spisovatele Šumavy. Společná sečení zdejších luk skončila poválečnými událostmi v českém pohraničí a v jiné, kolektivní formě, dožila v šedesátých letech minulého století, kdy lidskou sílu začala vytlačovat technika a mechanizace. Dlouholetá ruční práce tak výrazně přispěla k zachování tradiční šumavské horské krajiny, dnes chráněné a uchovávající přírodní dědictví dalším generacím.

Členové Spolku sekáčů a kosců ČR, při vzpomínce na spisovatele Šumavy – Karla Klostermanna – odvedli vynikající práci. A mimochodem, necelou hektarovou louku, posekalo patnáct sekáčů, v klidu, beze spěchu a s úsměvem ve tváři, za slabou hodinu. Pro všechny zúčastněné, včetně diváků, šlo na Rokytě o jedinečný zážitek a lze si jen přát, aby se v podobné formě a třeba opět s přispěním NP Šumava, zase někdy zopakoval…


Za Spolek sekáčů a kosců ČR

Miroslav Šobr

Strakonice