V rámci našeho území vynikají bohatstvím dochovaných artefaktů zejména regiony ležící v jižní, západní a východní části naší země - stavby světské a duchovní architektury i movitá umělecká díla jsou po mnoho let předmětem zájmu dějezpytného bádání. Výsledkem výzkumu bývají velké odborné projekty – v případě českého jihu a západu jimi byly např. reprezentativní výstavy Jihočeská pozdní gotika 1450 - 1530 (pořádala AJG v Hluboké nad Vltavou v roce 1965), Gotika v západních Čechách 1230 – 1530 (pořádaly Západočeská galerie v Plzni a Národní galerie v Praze na přelomu let 1995/1996) či Gotika v jihozápadních Čechách – obrazy krásy a spásy (pořádaly Západočeská galerie v Plzni a Národní galerie v Praze na přelomu let 2013/2014). Souborná přehlídka uměleckých děl spjatých s regionem východních Čech však dosud nebyla realizována. Změna nastala v letošním roce. V Muzeu východních Čech v Hradci Králové byla otevřena výstava s názvem Uprostřed Koruny české – gotické a raně renesanční umění východních Čech 1250 – 1550.

Projekt (z důvodu pandemie Covid – 19 dočasně přerušený) byl realizován ve spolupráci čtyř významných institucí – Univerzity Palackého v Olomouci, Národního památkového ústavu, Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky a Muzea východních Čech v Hradci Králové. Instalace výstavy obsahuje více než 400 exponátů ze sbírkových fondů muzeí, galerií a církevního i soukromého majetku z České republiky, Polska, Rakouska a Německa – soch, deskových obrazů, ukázek knižní malby, archiválií, zbraní i předmětů denní potřeby. Autoři projektu zvolili zeměpisný rámec odpovídající dobovým reáliím a výsledkem jejich úsilí je reprezentativní (byť ne zcela kompletní) přehled kulturního dědictví středověké a raně novověké krajiny východních Čech v rozsahu dnešního Královehradeckého a Pardubického kraje s významnými přesahy do oblastí severozápadní Moravy, Čáslavska, Kutnohorska a polského Kladska.

Pro prezentaci exponátů byly zvoleny veškeré prostory nově restaurované muzejní budovy. Výstava je členěna do pěti tematických celků věnovaných – archeologii každodenního života, výtvarné kultuře východních Čech ve 14. - 15. století, resp. konci 15. a první čtvrtině 16. století, uměleckému řemeslu a knižní kultuře včetně iluminovaných rukopisů. Obzvlášť nápaditý je již úvod výstavy. V prostorách chodeb a schodišť spojujících jednotlivé části expozice je vystaven soubor kvalitních barevných velkoformátových fotografií významných staveb architektonického dědictví regionu, jejich umělecké výzdoby (fresky, tesané hlavice kleneb) a vybraných exponátů.

Jednotlivé tematické celky jsou koncipovány velmi kompaktně a v každém lze v množství exponátů spatřit několik významných unikátů. V první části výstavy tak téměř symbolicky působí v jedné přímkové ose instalované tzv. Dveře z Opočna (majetek: Město Opočno) tzv. pás královny Elišky (MVČ Hradec Králové) a náznaková rekonstrukce závěru presbytáře zaniklé stavby v areálu kláštera dominikánů pomocí části dochovaných kamenných artefaktů (MVČ Hradec Králové). Okolo této pomyslné přímky je shromážděn velký soubor liturgických předmětů i denní potřeby, zbraní či oděvních doplňků. Svět aristokracie zde reprezentuje svatební pohár Vratislava z Pernštejna a Marie Manrique de Lara (NPÚ v Kroměříži – SH Buchlov). Druhá část výstavy nabízející panorama výtvarné kultury východních Čech 14. – 15. století včetně Kladska je sice ochuzena o deskový obraz Madony kladské (Gemäldegalerie Berlín), který nemohl být zapůjčen z technických důvodů, ale obsahuje větší počet dalších předmětů spjatých s osobností arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nejvýznamnějším z nich je tzv. Madona s vrabcem (ŘKF Kladsko) jejíž instalace nabízí zajímavou konfrontaci s epitafem Markéty, manželky Jana Ratolda (MG Brno), jakož i s díly spjatými s donací církevních institucí v regionu, klášterem v Broumově počínaje, či s pracemi z období vlády posledních Lucemburků, Jiřího z Poděbrad a Jagellonců.

V třetím tematickém celku se autorům výstavy podařilo akcentovat prolínání umělců a jejich dílen v regionu východních Čech s podněty tvůrců v blízkém či vzdálenějším okolí. V takřka dokonalé instalační symbióze je např. možné shlédnout sochařská díla Mistra Olomouckých madon – vyniká zde např. Madona z Jevíčka (ŘKF Jevíčko), Madona z Vysokého Mýta (ŘKF Vysoké Mýto) či plastický reliéf Narození Krista z Třebařova u Krasíkova (NG Praha)společně s deskovými malbami Mistra Královéhradeckého oltáře a jeho dílnou – jeho tvorbu reprezentují např. tzv. Deska pouchobradská (ŘKF Chrudim, zapůjčeno do NG Praha) či Madona mezi sv. Barborou a sv. Kateřinou s donátorem (GVU Ostrava). Příklady tvorby tzv. zvenčí, ovlivňující umělecké dění v regionu zastupují mj. sochy jihočeského Mistra Zvíkovského oplakávání – např. Trůnící sv. Anna Samotřetí z Dlouhé vsi (ŘKF Havlíčkův Brod) a sv. Mikuláš z Dlouhé vsi (ŘKF Havlíčkův Brod). Tematický celek je pak symbolicky uzavřen instalací raně renesančních reliéfů Ladislava Černohorského z Boskovic (Muzeum Moravská Třebová) a jeho manželky Magdaleny z Dubé a Lipé od neznámého italského mistra.

Čtvrtý a pátý tematický celek je koncipován jako symbolická klenotnice, resp. jako středověká bibliotéka. Instalace uměleckých řemesel obsahuje velký soubor zlatnicky zpracovaných liturgických předmětů, klenotů, sklomaleb, církevních rouch a kovolitectví. Středobodem výstavního prostoru je Sedlecká monstrance (ŘKF Sedlec u Kutné Hory) či Sobotecká monstrance (Město Sobotka), z konvolutu rozměrově menších exponátů vyniká Kalich z Libáně (Oblastní muzeum Litoměřice). V expozici rukopisů náleží čelné místo tzv. Sedleckému antifonáři (KKP - klášter Nová Říše) a značný prostor je věnován uměleckému mecenátu litomyšlských biskupů - objevně zde působí prezentace misálu jehož majitelem byl Šaclín z Loštic (ZA Opava, pobočka Olomouc). Autoři výstavy také prostřednictvím uměleckých děl shromáždili značný počet heraldických památek. V instalaci čtvrtého a pátého tematického celku tak mj. dosáhli zajímavého srovnání vývoje erbu pánů z Kopidlna. Na unikátní vitráži, původně z kostela v Nadslavi (OGaM Jičín), jejíž vznik je odhadován do poloviny 15. století, je erb vyobrazen v podobě černobílé kozlí hlavy ve zlatém poli, zatímco na erbovním privilegiu pro město Kopidlno (SOA Jičín) vydaném králem Ludvíkem Jagellonským v roce 1523 na žádost Zikmunda z Kopidlna je erb namalován v podobě černobílé kozlí hlavy v modrém poli, tedy v rozporu s pravidly heraldiky, přesto nezpochybnitelně.

Výstava Uprostřed Koruny české – gotické a raně renesanční umění východních Čech 1250 – 1550 je zásluhou koncepce, odborného zpracování i vizuální podoby instalace bezesporu nejvýznamnějším kulturním počinem v České republice roku 2020. Nevhodně byla pouze zvolena podoba části popisek – bílá písmena na průhledném skle vitrín jsou obtížně čitelná. Dále lze litovat nezapůjčení exponátů z Muzea Narodoweho ve Vratislavi – celkové vyznění výstavy tak bylo částečně ochuzeno. Veřejnost bohužel neměla delší dobu možnost spatřit výstavu evropského významu instalovanou v prostorách muzejní instituce s krajskou působností. Prodlevu můžeme jistě napravit do 28. června. Učiňme tak!

Uprostřed Koruny české – gotické a raně renesanční umění východních Čech 1250 – 1550, Muzeum Východních Čech v Hradci Králové 7. 2. – 28. 6. 2020

Stanislav Vaněk