Konšelé pláničtí byli o prospěšnosti přesvědčeni. Podpořili a pochopili význam Křižíkových snah. Měli však v celé záležitosti poslední slovo. Když starosta obce svolal všechny její představitele, jako jeden muž realizaci Křižíkova projektu (myšlenek) odsouhlasili. Podcenili hluboce jeden z významných činitelů, kterým byly jejich manželky. Každý z nich měl jednu dceru, někteří dokonce dvě.

Když zpráva vešla ve veřejnou známost, došlo ke vzpouře plánických žen. První na ráně byli konšelé, kteří vše dostali nevybíravými slovními výtkami tak říkajíc z první ruky: „To vám nedošlo a nikdo vám neřekl, že před přejezdem trati vlak musí houkat?“ Trať měla být vedená přes obecní mokřady protkané loužemi, mezi nimiž se nacházela žírná pastva pro husy.

Dalším argumentem, kterému konšelé podlehli, bylo, že tím ohrozili štěstí jejich dcer, aby se mohly výhodně a dobře provdat s výhodou dobře nacpaných peřin. Houkání vlaku vyžene a splaší husy a tím pláničtí přijdou o útočiště jejich brouzdání a potravy. Spor plánických žen s muži byl ukončen slovy: „A od této chvíle jsou naše komory pro vás uzavřené“. Jen si dovolím dodat, že další slovní vyjádření bylo doprovázeno mohutnou ránou bouchnutím dveří. Smutně kráčeli konšelé. Kráčeli do své zasedací síně, kde den předtím odsouhlasili Křižíkův projekt, aby jej opět jednomyslně zamítli.

Z velmi živého městečka oplývajícího všemi řemesly pro široké zázemí z okolních vesnic, tak jak se měnily hospodářské poměry, nedošlo k rozvoji průmyslové výroby. V atmosféře útlumu dodnes setrvávající přírodní krásy a kulturní hodnoty jejího okolí nenahradí potřebný hospodářský rozvoj. K tomu lze jen dodat, že ženy jsou velmi významným partnerským činitelem mužů.

Ing. Václav Hlaváč