Na živobytí si vydělával již při studiu

Narodil se jako jediný syn chudého ševce. Ve dvanácti letech se dostal v Praze na jedinou tehdy českou reálku, absolvoval ji, ale maturitu tehdy nemohl vykonat. Neměl peníze na složení poplatku. Měl štěstí. Přijal ho profesor Zenger na pražskou techniku jako mimořádného posluchače, když poznal Křižíkovo nadání a technické nadšení.

Jarní květena.
Kouzelné jarní kvítí pohladí po duši

Aby si vydělal na živobytí, začal už během studia pracovat v továrně, která vyráběla telegrafní signalizační zařízení. Tady také vznikl jeho první vynález, zdokonalil zvonkovou železniční signalizaci. Po ukončení studia získal místo v železniční telegrafní službě a pustil se do zlepšování bezpečnostních zařízení. Navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací signální zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek. Tyto vynálezy přinesly Křižíkovi první větší příjem, a tak se v létě 1878 vydal do Paříže na Světovou výstavu.

Oblouková lampa a spřízněná duše

Kromě jiných technických novinek zde spatřil elektrickou obloukovou lampu. Myšlenka elektrického osvětlení byla fascinující a předurčila další dráhu jednatřicetiletého vynálezce. Ještě téhož roku vymyslel řadu zlepšení a patentoval si podstatně zdokonalenou obloukovku. Přesídlil do Plzně a otevřel si vlastní dílnu na výrobu obloukovek.

Spřízněnou duši nalezl v plzeňském podnikateli Piettovi. V roce 1880 zavedl osvětlení v jeho papírně a Piett mu pomáhal uvést obloukovku na český i zahraniční trh. V roce 1881 dosáhl Křižík velkého úspěchu na výstavě v Paříži. Jeho obloukovka konkurovala Edisonově žárovce a získala zlatou medaili. Křižík se vrátil do Prahy, pronajal si starou továrnu v Karlíně a zahájil rozsáhlou reklamu.

Květy jara. Narcisky.
Okouzlující květy jara. Potěší každého výletníka

V roce 1883 provedl bezplatné osvětlení elektrotechnické výstavy ve Vídni. Jenže sklízel jen pocty místo zakázek. Situace se obrátila až v roce 1877, kdy dostal první zakázky na městské pouliční osvětlení, v červnu toho roku rozzářily obloukovky Písek a krátce nato také Jindřichův Hradec. V roce 1888 Křižík postavil první městskou elektrárnu u nás pro Žižkov. Zanedlouho začal vyrábět vedle obloukovek i lustry, dynama a elektroinstalační materiál.

Zrodila se myšlenka na elektrickou dráhu

Už několik let Křižík hýčkal další velký projekt, byla jím pouliční elektrická dráha v Praze. Získat zakázku se mu však nepodařilo, protože extenzivní smlouvu na pražskou dopravu měly koňské dráhy. Křižík našel východisko uskutečnit svou myšlenku v rámci plánování Jubilejní výstavy v roce 1891. Provedl osvětlení celé výstavy a skutečně vybudoval tramvajovou linku z Letné k výstavišti. Měřila sice jen 800 metrů, stala se však opravdovou senzací.

Ještě větší slávu přinesla Křižíkovi jeho světelná fontána. Tento triumf mu vynesl nové zakázky. V roce 1896 dokončil tramvajovou linku Florenc – Karlín – Libeň – Vysočany. Měřila 8 km a přepravila ročně dva miliony pasažérů.

Nebezpečný konkurent a první elektrická železnice

V této době mu začal vyrůstat nebezpečný konkurent Emil Kolben. Nezadržitelně se blížil střet koncepcí. Zatímco Křižík stejně jako Edison věřil v budoucnost stejnosměrného proudu, Kolben pochopil, že větší perspektivu má proud střídavý. K rozhodující konfrontaci došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích. Mimořádně tučné sousto získal Kolben. Křižíkova prohra znamenala ztrátu i bankovních úvěrů.

Vážení.
Chlapečku, vem si kapšíka!

Přesto se pustil do dalšího náročného projektu. V roce 1903 vybudoval první elektrickou železnici v Rakousku-Uhersku spojující Tábor s Bechyní. Předběhl tím svou dobu, ale z finančních problémů nevybředl a během první světové války ho banky donutily přeměnit zadluženou firmu na akciovou společnost. Roztrpčený vynálezce se stáhl do ústraní. Národ však na svého Edisona nezapomněl. Když ve věku téměř 94 let ve Stádlci u Tábora zemřel, byl převezen do Prahy a s poctami pohřben na vyšehradském Slavíně.

Myslel na plánické rodáky

Křižík má ve své rodné chalupě v Plánici vkusně upravenou expozici s artefakty jeho tvorby. Je tam po něm pojmenovaná základní škola. V Písku v jím vybudované elektrárně má rovněž muzejní vzpomínku a na mnohých místech našich měst jsou po něm pojmenované ulice. Stále myslel na své plánické rodáky. Dokonce se zasloužil o vyprojektování elektrické dráhy z Nepomuku přes Plánici do Klatov. Chtěl tím propojit železniční tahy z Českých Budějovic, Plzně až do Chebu a pak trať Železná ruda – Klatovy – Plzeň. Otevřel by tím a zároveň rozšířil hospodářský význam plánicka a z Plánice by se stalo živé hospodářské centrum této oblasti. Tento projekt zaznamenal uznání i ve Vídni.

Čtenářům Klatovského deníku dlužím vysvětlení, proč se projekt Františka Křižíka nerealizoval. Důvod poskytnu ve volně navazujícím pojednání.

Ing. Václav Hlaváč