Nebylo by nic divného, kdyby zima u nás vrcholila až v příštím měsíci, jak to ostatně předpokládají i některé pranostiky. Je-li Karel Veliký (28. 1.) málo ledový, únor to zase napraví. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát napraví. Užili jsme si i lednových vichřic, které se dostavily poněkud dříve. Na Saleského Františka (29. 1.) meluzína si často zapíská, což je jedním ze znaků teplotně mírné zimy, stejně jako bohatých srážek. Těžko říci, jakou část zimy máme již za sebou, proto si houbař pouze připomíná loňskou záplavu hub hřibovitých a po očku šilhá k oknu, zda venku není vánice - mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu.

Náruživý houbař dobře ví a leckterý turista tuší, že i v tomto zimomřivém čase je možné podniknout malou vycházku s mykologickým zaměřením. Zvláště proto, že mírnější část této zimy některým druhům hub doslova přála, a kdo se venku pečlivě díval pod nohy, aby se vyhnul blátu, určitě si tu a tam povšiml různých houbových plodniček, mezi nimi byly občas i ty jedlé, ba výborné. Zkrátka stojí za to vydat se i koncem ledna někam na oblíbenou víkendovou trasu do parku či na stezku podél potoka, a porozhlédnout se, zda tu na nás nečeká houbové zlato v některé ze svých zimních podob.

Zimní houbaření vyžaduje nadšení

Náš houbař je v zimním čase vcelku svobodnější než v letní a podzimní sezóně, kdy houby provokují na každém kroku a košíky těžknou s každým mlázím. Pravdou ale je, že také zimní houbaření má svá úskalí, ale proto není třeba je zatracovat. Jak píše A. Příhoda v Houbařově roku, náš houbař se právě nyní může vydat v dobrém hubertusu a s pevným košem do lesů.

To proto, že tu po deštích, mrazech a sem tam i troše sněžení začaly růst některé dobré druhy jedlých hub; patří k nim třeba plžatky, co jsou sice měkčí a někdy i zmrzlé, ale dají se po rozmrznutí ihned krájet do polévky nebo smaženice. Pozorovat nyní můžeme i bohatství tvarů a barev nejedlých hub, zejména dřevních, které nás na vycházkách potěší po celou zimu.

Záhadná boltcovitka neboli ucho Jidášovo

Na větvích a patách kmenů černého bezu se již objevily zprohýbané lupeny plodnic boltcovitky, zvané častěji pro svůj tvar jako ucho Jidášovo. Každoročně je můžeme vidět třeba v Tachově naproti Muzeu Českého lesa. Tato houba je téměř bez chuti a poměrně tuhé konzistence, u nás se příliš nesbírá, zato v jihovýchodní Asii je základem čínské kuchyně; také od Japonska po Nový Zéland patří k oblíbeným jedlým houbám.

Navíc je ceněna pro své léčivé účinky - již Linné popisuje ve svém lékopisu z r. 1749 účinky této houby a její použití při hemoroidech, očních chorobách, angině pectoris ad.

Dvojice za všechny peníze

Na naši houbu z nejotužilejších, totiž na chutnou penízovku sametonohou, určitě natrefíte někde při potoce, roste s oblibou od října do dubna na pařezech i kmenech listnáčů, většinou trsnatě. Letos jsou již k zastižení její žlutooranžové kloboučky na Křížku u Tachova, při cestě od Světců k přehradě Lučina i na Stříbrsku. Dutý třeň této penízovky má v dolní části typické sametové, tmavohnědé chloupky. Houba vytrvává až do jara, na rozdíl od jiných hub se její plodnice po rozmrznutí nekazí, ale oživují, snesou i několikrát střídavý mráz a oblevu. Houba má výrazné zdravotní účinky, stimuluje imunitní systém, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu, zlepšuje funkci slinivky břišní. V kuchyni se hodí k přípravě polévek, nebo směsí s masem, čerstvá se může přidávat do salátů.

Další výraznou jedlou zimní houbou rostoucí s oblibou např. v mrazových trhlinách stromů, také na pařezech a padlých kmenech, je hlíva ústřičná. Její plodnice totiž připomínají svým zbarvením i tvarem větší ústřice. Houba sice působí bílou hnilobu dřeva, zimní houbaři na ni však nedají dopustit. Zejména mladé plodnice jsou výborné na mnoho způsobů, v poslední době se upravují jako tzv. žraločí ploutvičky. Pokud tuto hlívu nenajdeme v přírodě, je k mání po celý rok v marketech. Také hlíva ústřičná má léčivé účinky obdobné s penízovkou, snižuje srážlivost krve podobně jako lék Voltaren, doporučuje se k posílení imunitního systému, podporuje obnovu sliznic ad.

Takže příjemné pochození a kvalitní nálezy všem zimním houbařům a poté už jen vonící houbové potěšení, dobrou chuť a pevné zdraví navrch.

Pavel Nový